11.1.2005 | Autor: Michal Husák

SPV/CDirect (66:57, resp. 68:29 min.)
Dvacetileté výročí mnohdy i docela pohnuté existence slaví německá power/heavy metalová formace Rage spolu s fanoušky obsáhlým koncertním bilancováním, vydaným jednak v podobě zde představeného dvojdiskového audiozáznamu, jednak coby DVD v celkové stopáži přes pět hodin.
Koncem loňského ledna v německé Bochumi zaznamenaný koncert dokládá už delší dobu všeobecně známé věci. Rage byli a jsou na přelomu tisíciletí v nejlepší hráčské formě za celá dlouhá léta svého fungování. Zpívající baskytarista a zosobněný lídr kapely Peavy Wagner po rozkolu někdejší sestavy nalákal pod svá křídla brilantní instrumentalisty a hlavně srdcaře - běloruského kytaristu Victora Smolskiho a amerického bubeníka Mikea Terranu. Mezinárodní sestava je schopna v pouze tříčlenném obsazení (Smolski se současně potýká i s klávesami) i naživo dosahovat nesmírně úderného, pevného a instrumentálně nabušeného znění, které je stabilně tak vynikající, že už se nad tím nikdo skoro ani nepozastavuje.
A tím se pozvolna dostáváme i k tomu, jaký je tento živák. Prostě standardně precizní. Kapela s omračující energií přehrává obsáhlou porci zásadních skladeb (včetně vzpomínky na pravěk, kdy se Peavyho kapela ještě jmenovala Avenger), sound je výborný, diváci si libují... Na druhé straně, v klubu nebo na festu je přece jen v klubu nebo na festu a stříbrná konzerva je něco trochu jiného - i proto se možná dala oželet kytarová a bubenická sóla (jakkoliv brilantní) a místo nich zařadit alespoň symbolickou akustickou část, na kterou už si návštěvníci koncertů Rage zvykli. Jinak nevidím sebemenší důvody k remcání.
S laskavým dovolením zopakuji už jen jedno další osvědčené klišé stran Rage posledních let (jestli se mezi kapelami hrajícími power/heavy/speed a podobné melodicko metalové odnože najdou nějaké kapely, které dnes navzdory ještěrovistosti a klišovistosti daného stylu působí neotřele a svěže, Rage mezi nimi patří k nejvýraznějším) a celé toto povídání zvolna ponechám dospět k závěru.
Ale přece... ještě čistě osobní podotek: mnozí recenzenti se v až bázlivé úctě k triumvirátu Wagner - Smolski - Terrana předhánějí v pokorných ujištěních, jak to teprve s ustavením téhle sestavy začalo Rage konečně pořádně hrát. Já ale nedám dopustit ani na alba, která tomu předcházela. Pokud se snad s Rage hodláte teprve podrobněji seznámit, především album Ghosts (1999) je neopomenutelné!


Body: