3.9.2004 | Autor: Roman Jireš

Dnes již bývalý bubeník nesmrtelného Katapultu Michal Šindelář nikdy neskrýval, že v kapele s Oldou Říhou a svým otcem baskytaristou Jiřím "Dědkem" Šindelářem nehodlá zestárnout. Melodické rockové písně na albu Padaly hvězdy mohly napovědět, zda o něm ještě uslyšíme i v roce tak významném pro Katapult. Odpověď není tak jednoznačná.


Mladý Šindelář, autor všech dvanácti skladeb, se dokázal ubránit logickému nebezpečí srovnávání s tvorbou Katapultu, přestože se mu to ne vždy podařilo hudebně (Dál jít asi nejde) i textově, když si vedle sestřenice Báry Šindelářové a Jana Martinka přizval ke spolupráci i Pavla Půtu. Ovšem většina písní je nahony vzdálena tomu, co po léta hraje jeho otec. Větší muzikálnost Šindeláře mladšího však není vždy výhodou, protože v příliš dlouhých skladbách (sedm z nich trvá přes čtyři minuty) se tak trochu ztrácí sdělnost. Zbytečné jsou vsuvky jako sólo na mandolínu (Lady mandolína) nebo nedůvěryhodné blues F... The World a celkem svižný celek trochu sráží jeho tuctový zpěv. Přesto, pokud bude mít nadhled nad kritikou a vytrvalost svých bývalých spoluhráčů, můžeme o Michalu Šindelářovi ještě slyšet. Třeba to chce jen ještě jednou dostat šanci.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/08