23.10.2008 | Autor: Petr Korál

Vertigo/Universal (74:48)
Tak přece jen: pánové Hetfield, Ulrich, Hammett a Trujillo se skutečně pokusili navázat hudební nit zhruba někde tam, kde ji po vydání „černého“ alba v roce 1991 přetrhli. Metallica šla na své novince hodně ke svým kořenům, které nadále zůstávají pevné a zdravé. Znovu „objevuje“ klasický thrash metal, který kdysi sama spoluutvářela, znovu servíruje jeden „masitý“ riff za druhým a dokonce se občas nerozpakuje uhánět takovým tempem, jaký už by od ní nečekal možná ani ten největší optimista. Na rozdíl od rozporuplného „minimalistického“ počinu St. Anger tentokrát ani kytarová sóla rozhodně nechybějí – a naštěstí soubor neopakoval pokus vytvořit rádoby garážový sound, takže třeba zvuk bicích se s odpudivě iritujícími „plechovkami“ z minulého CD vůbec nedá srovnávat.
Háček je v ne vždy dostatečné síle jednotlivých písňových (především melodických) nápadů. Jen málokterý z deseti nových songů snese po stránce kompoziční invence srovnání se skladbami z 80. a začátku devadesátých let. Navíc jsou vesměs zbytečně rozvleklé...
Úhrnem vzato, Metallica natočila velice slušnou, poměrně konzervativně pojatou desku, za kterou se nemusí stydět. K vrcholům své tvorby se ovšem nepřiblížila.

Zlatý hřeb: All Nightmare Long
Zní to jako: průsečík alb Master Of Puppets, ...And Justice For All a Metallica


>> Metallica - The Day That Never Comes (youtube.com)

Body: