27.4.2002 | Autor: Petr Korál

Rodowi-CZ (45:44)
Kern ve své dvacetileté historii udělal už několik stylových veletočů. Vyzkoušel si tancovačkový bigbít, heavy metal, moderní hardrockový sound (dodnes nedoceněné album Totální tunel z roku 1994) i pop. Nyní nastavuje zase jinou tvář, což se odvíjí už od zásadní změny celkového vizuálního image kapely. Tvář nalíčenou soudobými poprockovými šminkami. Avšak pomineme-li jisté pochyby o věrohodnosti tohoto počínání, působí to poněkud rozporuplně.

Kern (proč je vlastně po tolika letech na obalu vypíchnuto jméno zpěváka skupiny, jsem příliš nepochopil) se evidentně snaží skloubit (hard)rockovou tradici s jemnějším písničkařením a aktuálními nejen zvukovými postupy. Jenže ne vždyto dopadá funkčně a přesvědčivě. Třeba užití elektroniky v Samé vodě už je na hranici křečovitosti, a podobných momentůby se našlo víc. Někdy se například přihodí, že navzájem hodně odlišné úseky (samy o sobě třeba vůbec ne špatné) pospojované v rámci jediné skladby nedrží příliš pohromadě. Nicméně zejména smysl pro výrazné melodie skupině nelze upřít. A ač to někoho možná překvapí, ani texty nepůsobí nijak hloupě.

Přes naznačené výhrady patří Kernu uznání za odvahu opustit vyhřátý výrazový pelech a zkusit něco jiného. Ostatně, v případech písní jako Daleko a navždy nebo Prohibice máme co dělat s veskrze zdařilými záležitostmi.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/04