25.12.2006 | Autor: Petr Korál

Universal (45:42)
Rockování skončilo, zapomeňte? Svou živočišně syrovou skupinu Kollerband uložil zpěvák a bubeník David Koller k mojí nelibosti takříkajíc k ledu (definitivně?), ale na druhou stranu se tomu nelze až tak divit. Kollerband hrál sice bigbít jako řemen – ten nejjakostnější řemen, dlužno dodat –, ale jeho repertoár postrádal z komerčního hlediska to nejdůležitější: hity.
Na historicky teprve druhé Kollerově sólovce je tomu jinak, neboť Nic není nastálo je daleko typičtější „kollerovina“. Interpret se tu rozhodně nebrání jemnějším, popovějším polohám, pro sebe příznačným baladám (zatímco však Čas nejde vzít zpátky je zdařilá věc z rodu Chci zas v tobě spát, druhý „pomaláč“ Žádný city se potácí v oparu naprosté bezvýraznosti) ani rovněž poměrně charakteristickému patosu (bohužel až přemrštěně pompézní Záchranář, na němž se podílejí i Smyčce Filharmoniků hlavního města Prahy), ba i na zajímavý experiment (Dýchám) došlo. Ovšem nemohu si pomoci: k nejsilnějším momentům alba stejně patří písně, v nichž se řízný rock snoubí se životodárně chytlavými melodiemi – řeč je o titulním popěvku a skladbě Lajka z I.P. Pavlova s neodolatelně zábavným textem vzešlým z odlehčeného pera Márdiho z Vypsané fixy.
Závěrečný účet může znít třeba takhle: Nic není nastálo je barevný, muzikantsky většinou rafinovaný a zvukově nadmíru vynalézavý počin. Ostatně jak ukazuje song Až ti řeknu, pozoruhodné hrátky s aranžemi a celkovým soundem dokážou ozvláštnit a kvalitativně povýšit i jinak vcelku tuctovou písničku...

Zlatý hřeb: Nic není nastálo, Lajka z I.P. Pavlova
Zní to jako: kultivovaný rock & pop made in Koller

Body: