17.12.2002 | Autor: Leoš Kofroň

EMI Czech (1:05)
Název nového alba písničkářského veterána Arta Garfunkela by šlo možná chápat jako určitou variaci na známé úsloví o panence sedávající v koutě. Nejsem si sice úplně jistý, zda podobná charakteristika tak docela pasuje na někoho, kdo se v hudební branži úspěšně pohybuje už téměř čtyři desítky let, avšak nějakou, alespoň rámcovou souvislost bychom tu tentokrát patrně vysledovat mohli.

Zdánlivou představu jakési nesmělosti či neprůbojnosti pochopitelně navozuje už samotný zpěvákův vroucně křehký přednes, při němž jakoby svá slova spíše procítěně ševelil, než se do nich s plnou vervou opíral. A je obdivuhodné, že v této romantické poloze zní jeho hlas dodnes přirozeně a věrohodně.

Asociaci na výše uvedený příměr však vyvolává především způsob, jakým Garfunkelovi překřížil uměleckou dráhu skladatel a producent Billy Mann a s ním potažmo i další dva muzikanti podobného hudebního vyznání Maia Sharp a Buddy Mondlock (viz rozhovor v minulém čísle). Každopádně, touto vstřícně naladěnou trojicí 'objevený' protagonista po jejím boku viditelně pookřál. Zdá se, žepo létech konečně uzavřel ideální hudební partnerství, které mu umožňuje důstojně navázat na období největších úspěchů, uplatnit všechny své přednosti a přitom nepůsobit jako už poněkud obehraný film pro pamětníky.

Everything Waits To Be Noticed je jedno z nejlepších Garfunkelových sólových alb, které lze do domácí fonotéky bez rozpaků zařadit hned vedle klasických titulů s Paulem Simonem. A co je důležitější - v budoucnu se k němu stejně tak často i vracet.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/12