15.8.2013 | Autor: Ladislav Ptáček | sekce: pro muzikanty - testy
Maličko při zemi

Hlavní, co se dá při prvním pohledu napsat o designu je střízlivý a účelný. Hlavičky potenciometrů, nožní spínače, dva displeje a kontinuální pedál; to vše je navrženo s citem pro funkčnost. Černá barva působí skvěle kontrastně se žlutým alfanumerickým displejem a červeným ukazatelem programů. Přijde mi, že by GT mohl být o něco menší. Ovládacích prvků není tolik, smrskly by se na menší plochu, ale zase díky větším rozměrům máme víc místa mezi nožními spínači. Efekt je docela těžký, což je dobře, neklouže po podlaze. Šikovné jsou popisky zadních konektorů na horním panelu. To je vůbec jedna z šikovných drobností, které u GT najdeme a které ulehčí těžkému životu kytaristů.

Špetka toho ovládání

Jak je zvykem, vše podstatné se odehrává na čelním panelu. Netradiční jsou hned dva displeje. Je to zajímavý nápad, který rozhodně plní svůj účel. Čísla programů jsou dobře vidět z větší dálky, hodnoty parametrů jsou akorát, vše je dobře vidět i ve tmě. U vestavěného nožního pedálu bych ocenil o něco větší zdvih. Je podobný jako třeba u Lexiconu R2, prostě určitý kompromis mezi herním luxusem a snadným transportem: zapuštěním pedálu do těla, aby moc nevyčníval. Je třeba se s tím naučit „žít“.

Teď trošku i zezadu

Zadní panel obsahuje velké množství konektorů. Kromě obligátního mono vstupu a stereo výstupu tu máme výstup na sluchátka, externí smyčku s možností odzemnění, vstup na externí přepínač a výstup na ovládání externích zařízení, třeba kanálů u komba. Kromě dvojice MIDI pak disponuje též konektorem USB.

Napájení obstarává adaptér 9V, který je součástí balení. Přijde mi škoda, že nejede přímo ze zásuvky. Zkušenosti praví, že kde je adaptér, tam číhají problémy. Přesto ho pochválíme - a sice jeho přívodní jack: je totiž zahnutý. Další šikovná drobnost. Konečně někoho napadlo, že se tím zamezí jeho vykopávání. GT má vypínač, což je určitě lepší řešení, než mašinky, které se zapínají rovnou po zasunutí zdroje.

Drobet nastavování

Dobře udělaná je editace, tedy vlastní konfigurace a nastavování mašinky. Je přehledná, doprovázená grafickým zobrazením na obou displejích. Na editaci se dá rychle zvyknout, spoustu kroků pak činíme automaticky. Pokračuje to v trendu, který nabízí Rolandy už pár let, jako třeba vlajková VG-99. Vše je usnadněno osmi potenciometry, kterými v reálném čase současně nastavuji vybrané hodnoty. Hodně podobný pocit, jako když pracujeme s klasickou analogovou krabičkou. Bez zdlouhavého listování stránkami v menu, nastavuji vše najednou. Jedinou výtkou je hůř odhadnutelný počet zbývajících stránek k editaci (kolik toho ještě můžu projít pro nastavení zvuku), ale to je drobnost.

Musím ocenit výborně přeložený manuál. Dostal jsem jej v češtině, profesionálně provedený je jak překlad tak úprava. Navíc je na takto „nabušenou“ mašinku krátký, pouhých 60 stran. Obsahuje hodně obrázků, což je obrovský posun.

Jako docela úlet mi přijde tovární nastavení, kdy ze šesti nožních spínačů na přepínání zvuků, jsou dva určeny pro speciální funkce: Accel a Looper. Takže na přepínání zvuků máme jen čtyři v jedné bance. To mi na takovýto „kombajn“ s více než velkými rozměry, přijde fakt málo. Pokud chceme více zvuků, musíme přepínat mezi bankami. Naštěstí se to dá napravit.

Spínač Accel/Ctrl je určen pro rychlé zapnutí nějakého efektu pro „obzvláštnění“ zvuku. Tedy třeba na chvilkové zapnutí Delaye nebo nakopnutí. Výborný nápad, který se stává standardní součástí výbavy podobných mašinek. Určitě pro něj najdeme časté využití.


Naopak spínač Phrase Loop, zapínající nahrávadlo, je skvělá věc na cvičení a skládání, ale využijeme ho jen doma. Na živém hraní ho použijeme minimálně (i když i tady se najdou vyjímky). Přijde mi rozumnější řešení, kdy se looper zapíná tak, aniž by obsazoval některé z hlavních pedálů - třeba současným stiskem dvojice tlačítek apod. Ale jak už je psáno, konfigurace nastavení je možná.

Oceňuji nožní přepínání mezi Manual a Preset mode, pomocí současného stisku pedálů Bank Up a Down. Tedy jedním šlápnutím se ocitneme v režimu, kdy nožní spínače zapínají jednotlivé efekty. Jako bychom měli na podlaze před sebou konkrétní pastičky, které si teď můžeme zapínat dle libosti. Dalším sešlápnutím pedálů bank se vrátíme zpět do režimu, kdy přepínáme celé presety. Podobné řešení měly už stařičké multiefekty Boss nebo Korg a pak se na něj na chvíli zapomnělo. Je skvělé, že je opět zpátky. Ocení jej kytaristé, kteří si rádi hrají se zvukem.

Kapku hraní

Tovární zvuky nejsou přehnaně navoněné různými reverby či dýleji. Po drobných úpravách se dají hned využít. Seskupené jsou nesourodě, vedle sebe leží metalové pily a sladký chorus. Po prvním seznámení si budeme postupně vyzobávat zvuky, které nás oslovily a vytvářet vlastní banky. Nebo můžeme využít „průvodce“, který nás provede výrobou požadovaného zvuku.

Určitě vypíchnu čisté zvuky. Moc se mi líbily modulační efekty, hlavně chorus a flanger. Po dlouhé době je u podobné mašinky cítit jistá originálnost, něco charakteristického, je potlačená digitální sterilita, unifikovanost.

Některé čisté zvuky zněly jakoby pod dekou. Po delším nastavování se to podařilo zlepšit, pomohlo třeba vypnutí limitéru nebo úprava ekvalizéru. U jiných čistých zvuků se mi při pohybu trsátkem po struně ozývalo praskání či prskání. Vypilování vlastních zvuků chce zkrátka čas.

Co se týče zkreslení, opět spokojenost. Téměř všechny hrají dobře, a to jak mírná tak velká zkreslení. U některých hodně zkreslených nám lítá kolem uší až příliš včeliček. I tady to chce čas na editaci a trochu cviku. Stejně jako u jiných modelingových mašinek i zde platí, že dynamika je omezenější, míněno v porovnání se skutečnými aparáty a analogovými pastičkami. Opět je znát určitý posun dopředu.


GT zní pravdivě, posluchač dostává do uší hotový zvuk, kterému nic nechybí. A co chybí, můžeme zkusit dodat. Výtky ohledně dynamiky pozná kytarista hlavně ve feelingu a odezvy tónu na naší hru.

Při úpravě továrních zvuků neuškodí se držet zásady, že méně je někdy více. Některé z nich totiž znějí možná až příliš dokonale a jsou „roztažené“ přes zbytečně velkou šíři spektra. Takže jim neuškodí určité „zůžení“, ořezání. Kytara si pak mnohem lépe sedne do celkového soundu kapely.


Špetička shrnutí

Kořeny pedálového multiefektu GT-100 najdeme u předchůdce GT-10. Vydal se cestou zjednodušeného ovládání a tradice zvuku Roland-Boss. Dobře znějící efekty i šikovná editace jdou vstříc kytaristům, kteří chtějí hned hrát bez nutnosti čtení obsáhlých manuálů. Pro hračičky skrývá velké množství funkcí a nastavení, které jim vydrží na spoustu dlouhých zimních večerů (externí smyčka, konfigurace nožních spínačů, přiřazení funkcí Sub Ctl, řízení parametrů kontinuálním pedálem, duální efektová cesta, řízení obálky, software na editaci a organizaci zvuků, USB, atd.). Robustní konstrukce znamená váhu navíc, která se pronese, ale zase vypadá, že něco vydrží i při náročnějším hraní po klubech.

Vzali to za dobrý konec, tam u těch Rolandů...



www:
www.rolandee.cz