Na prstech jedné ruky může člověk spočítat kdy byl přítomen něčemu tak vznešenému, jako Szeryngově interpretaci Beethovenova koncertu na PJ 1966. O přídavku Bachovy fugy g moll ze sonáty BWV 1001 ani nemluvě.
O dojmu statičnosti nemůže být řeč. Umělec Szeryngova formátu neměl zapotřebí prodávcat se "optickou muzikalitou". Již jsem jednou napsal, že Brahmse po pauze jsem neslyšel , bylo mně šestnást a sváděl jsem boj o Szeryngův autogram.