Zakladatel a um. ved. madrig. souboru Dyškanti.
zaměstnavatel: Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy, nám. bratří Čapků 10, 370 07 České Budějovice
Studium: 1971-1975 Gymnázium Český Krumlov, 1975-1980 studium hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, diplomová práce "Hudba a hudební život v Českém Krumlově v 15. a 16. století". V současnosti doktorandské studium na FFUK v Praze.
Praxe: 1980-2000 vedoucí hudebního oddělení ve Státní vědecké knihovně České Budějovice, 1992-1996 externí výuka dějin hudby na Teologické fakultě a v Historickém ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, od roku 2000 odborný asistent na katedře hudební výchovy PF JU, kde vyučuje hudební teorii a dějiny hudby. Od středoškolských let se věnuje výzkumu české hudby 14. - 17. století. Středem jeho odborného zájmu je polyfonní tvorba českých skladatelů 14. - 16. století, katalogizace repertoáru, dobový hudební život a hudební teorie, hlavním cílem jsou edice významných děl. Publikuje doma i v zahraničí. Od roku 1997 připravil za finanční podpory MK ČR v rámci projektu "Hudební památky minulosti v jižních Čechách" řadu rozsáhlejších edic významných hudebních a hudebně teoretických památek památek z regionu, většinu z nich již publikoval za finanční podpory GA ČR.
Starou hudbu provozuje aktivně. Je vedoucím vokálního souboru Dyškanti (od roku 1982) zaměřeného na českou polyfonii 15. - 17. století. Soubor realizoval řadu nahrávek, z nichž některé vyšly na kazetách nakladatelství Rosa, některé zazněly v televizním dokumentu "Hudba pětilisté růže" (ČT 1995). V souboru hraje na varhany, renesanční loutnu a violu da gamba. Od roku 2002 vede smíšený Sbor katedry hudební výchovy, jehož repertoár je zaměřen rovněž na starou hudbu, zčásti na skladby, které studenti sami "objevují" v rámci Hudebně historického prosemináře a semináře.
Výuka: Vyučuje hudebně teoretické předměty a starší dějiny hudby. V hudební teorii je žákem významných skladatelských osobností Vladimíra Sommera (harmonie, kontrapunkt, analýza) a Petra Ebena (hudební formy), odborně se věnuje staré hudební teorii a historickým kompozičním technikám. Tyto poznatky se snaží uvést do praxe v rámci výuky hudebně teoretických předmětů (nauka, harmonie, kontrapunkt, hudební formy). V oboru starších dějin hudby je žákem předních hudebních historiků Františka Mužíka, Jaromíra Černého, Jiřího Tichoty, Milana Poštolky, sám se věnuje výzkumné práci a publikuje v oboru dějin české hudby středověku, renesance a baroka. Vyučuje dějiny hudby od antiky po klasicismus (do roku 1800), vede výběrový předmět Hudebně historický proseminář a seminář, v němž se studenti seznamují se základy hudebně historické práce (práce s hudebními prameny, přepis hudby zapsané v historických notačních systémech).
Výběrová bibliografie a diskografie (nezahrnuje drobnější studie, recenze, práce pro rozhlas):
Edice:
Adam Michna z Otradovic: Loutna česká (1653), České Budějovice 1984
Ondřej Chrysoponus Jevíčský: Bicinia nova (1579), Praha, Supraphon 1989
22 vícehlasých hymnů z rukopisu Kaplanské knihovny v Českém Krumlově č. 9, České Budějovice 2000, vydáno s finanční podporou GA ČR.
Jan Trojan Turnovský (asi 1550-1606): Opera musica, České Budějovice 2002 (vydáno s finanční podporou GA ČR)
Heinrich Isaac (ca 1450-1517): Missa Presulem ephebeatum, Praha 2002
Wenceslaus Philomathes: Musicorum libri quattuor / Čtyři knihy o hudbě, Praha 2003 (vydáno s finanční podporou GA ČR, edice a překlad hudební učebnice z roku 1512)
Studie:
Hudba a hudební život v Českém Krumlově do poloviny 16. století, in: Miscellanea musicologica 31, 1984, s. 265-306.
Die Stilarten der Mehrstimmigkeit im böhmischen geistlichen Lied des 14. - 16. Jahrhunderts, in: IAH Bulletin 18, 1990, s. 51-64.
Vilém z Rožmberka a hudba, in: Opera historica 3, 1993, s. 257-264.
Česká vícehlasá píseň před Adamem Michnou, in: Hudební věda 38, 2001, s. 58-63.
Hesla pro 2. vydání encyklopedie Die Musik in Geschichte und Gegenwart (dosud publikována hesla: Hohenfurter Handschriften, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Christoph Hecyrus, Jan Amos Komenský)
Popularizace:
Jihočeská vlastivěda, hudba (kapitoly o dějinách hudby 15. - 18. století v regionu v rámci kolektivní práce), České Budějovice 1989.
Dvory velmožů s erbem růže (kapitola o hudebním životě v rezidencích posledních Rožmberků a pánů z Hradce ve 2. polovině 16. století v rámci kolektivní práce), Praha, Mladá fronta 1997.
Harantovské slavnosti historického zpěvu, sborník vícehlasých skladeb I, II, III, IV, V (výběr polyfonních skladeb českého původu ze 16. století pro účastníky festivalu), Pecka 1995, 1997, 1999, 2001, 2003.
Encyklopedie Českých Budějovic (hesla týkající se hudby v dějinách města), České Budějovice 1998.
Vydané nahrávky a televizní snímky s vokálním souborem Dyškanti:
Renaissance Polyphony from Bohemia, Rosa 1991, RC 005
Renaissance Polyphony from Český Krumlov, Rosa 1992, RC 029
Hudba pětilisté růže, režie Tomáš Šimerda, ČT 1995 (šedesátiminutový hraný dokument)
