Relativně čerstvá pardubická kapela ve své hudbě nezapře vlivy Kroků Františka Janečka, Jiřího Korna, Kraftwerk, Midi Lidí nebo dekadentního kabaretního vystoupení. Okolo energicky tepající baskytary se linou teplé tóny elektrické kytary a syntezátorů, celé to jistí strojově přesný bubeník podporovaný minimalistickými samply a třešničkou na dortu je vyzrálý ženský vokál, který v určitých momentech evokuje Janu Jelínkovou ze Sto zvířat, v jiných Věru Bílou a někdy dokonce i Mariku Gombitovou. Herbert je téměř tak geniální jako jeho nevlastní bratr Albert.
