Berlin Festival, Berlin (DE), 9. - 10. 9. 11
14.9.2011 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: živě
„Před branou hangáru, kde ochranka (opět) kontrolovala festivalové pásky, se utvořila masa lidí a z nebezpečí přelidnění nebyl nikdo další do hangáru vpuštěn. Tento nedomyšlený problém vyvrcholil předčasným ukončením pátečního programu a zrušením vystoupení 2manydjs a hlavního headlinera festivalu, Fatboye Slima,“ napsal kolega Janičík v reportáži z loňského Berlin Festivalu. Co si budeme povídat, reference nebyly příliš pozitivní a od toho se odvíjela veškerá očekávání. O to příjemnějším překvapením tak nakonec letošní ročník byl. Všechno v naprostém klidu, organizace na jedničku, žádné fronty ani nepříjemné programové změny. Zahráli Suede, Primal Scream, Mogwai, Beirut a celá řada dalších.
Samotný Berlin Festival uzavíral celotýdenní akci Berlin Music Week, v rámci které se uskutečnila konference, kde se sjeli zástupci nezávislých labelů, hudební manažeři, bookeři a promotéři z celé Evropy. V souvislosti s festivalem samotným jde o zajímavé spojení. Jsou to totiž právě hudební přehlídky, kdo má čím dál tím větší vliv na hype kapel. V klubech po celém městě pak po večerech probíhaly showcasy, kde si agenti z jednotlivých zemí vzájemně představovali své černé koně. Někteří za zavřenými dveřmi, někteří veřejně, někteří zadarmo, někteří za symbolické vstupné.
Vzhůru na Tempelhof!
Letiště Tempelhof je unikátním místem. Před pádem železné opony tvořilo hlavní zásobovací cestu do tehdejšího Západního Berlína, dnes slouží jako volně přístupný park, kde můžete v klidu posedět, projít se nebo si zabruslit. Festival se odehrává ve veřejnosti běžně nepřístupných prostorách bývalých hangárů a jejich okolí. Přeloženo do češtiny, scény jsou pod střechou, ale prostor okolo je otevřený. Výhodou je, že tak může mít atmosféru jak klubovou, tak i open-airovou. Zvlášť pro září, kdy nemáte záruku letního počasí, jde o skvělou volbu.
Milý chlapec
Je symbolické, když jeden z nejvýraznějších hudebních objevů posledních měsíců, sledovaný trendy chlapec, zahajuje festival snažící se prezentovat jako trendy. Akci svým úvodním koncertem pokřtil James Blake. Jakkoliv bývá často stereotypně řazen k dubstepu, na živo je to hlavně písničkář s piánkem. Nevadilo, že hrál za světla, naopak svou poklidnou hudbou nabídl možnost posledního relaxu před náročnou celodenní poutí. Milý chlapec, milý start.
Stěží zařaditelný je i německý producent Apparat. Totižto, sám o sobě tvoří elektronickou hudbu, ale v doprovodu živé kapely tvorbu posouvá až téměř kamsi k hranici post-rocku. Zatímco ten obvykle vzniká klasickou cestou, Sascha Rings do živé podoby přenáší svůj původní materiál, což je samo o sobě kumštem, pokud má výsledek za něco stát. Apparatovi se to daří bravurně a ani s kytarou a krabičkami se na pódiu rozhodně neztrácí.
Ostrované
Své zastoupení na Berlin Festivalu měly i dvě menší ostrovní země, Island a Nový Zéland.
Severský ostrov reprezentovali mladíčci z Retro Stefson, jenž sice předvedli sympatický hravý indie-pop, ale na úkor hudby až příliš sázeli na zábavu a patetická, až estrádní čísla. Alespoň na sebe nenechali zapomenout.
Z Nového Zélandu dorazili o něco známější The Naked And Famous. Ti se na žádná gesta nesoustředili, naopak na leckoho mohli působit možná až příliš chladně. Jejich variace na osmdesátkovou novou vlnu ale sedla perfektně.
Možná se na první pohled nezdá nebo to nepůsobí nápadně, ale Zach Condon je ve skrytu skutečně velká osobnost. Večerní slot na hlavním pódiu se pro jeho Beirut ukázal ideálním. V tu chvíli totiž byla jeho písničkářská dechovka příjemným vyklidněním po celém odpoledním proudu hudby a oddechem před večerními headlinery. Jen pro zajímavost, v zápětí na téže scéně Beiruta vystřídali elektroničtí Boys Noize.
A pak přišla exploze!
Jestliže Beitut byl příjemným uvolněním, Casper byl naopak šokem. Něco mezi Rammstein, WWW a Falcem? Německý rapper šel letos hodně nahoru, a to díky desce XOXO, která se v červenci vyhoupla až na vrchol tamní albové hitparády. Není ale na místě jej řadit k typickému hip-hopu. Odmyslíte-li si rap, máte místy post-rockovou, místy industriální a místy až metalovou hudbu, kterou na koncertech hraje živá kapela. Casper se dokáže do rapu položit tak intenzivně, že by se dal přirovnat třeba k našemu Sifonovi z WWW, stejně jako mu není cizí polozpěv, díky kterému občas chtě nechtě připomíná Rakušana Falca. Zvlášť na živo je výsledek silně explozivní a rozhodně zajímavý.
Časy se mění
Další skupinou jsou kapely, které s běžícími roky ztratily něco, co pro ně bývalo charakteristické.
Podívejte se třeba na Američany The Drums. Byť jsou jejich skladby poměrně dost rytmické a určitým způsobem nesou ducha post-punku, jejich dřívější koncerty provázela absence baskytary, která s sebou nesla určitou zajímavost, a to nejen vizuální, ale především zvukovou. Ta se s novým materiálem z druhé desky vytrácí. To, že natočili výborný debut a strhli na sebe díky němu pozornost, jim nikdo neupře. Co bude dál, to ukáže čas.
Jiným případem jsou CSS, jejichž problémem je, že se s ubíhajícími roky začali/y brát příliš vážně. Dneska už pro svět nejsou tak cool jako před pár lety, když se vynořili/y jako skorocelá dívčí electro-rocková skupina odkudsi z Brazílie. Vyhráli/y se a dnes působí čím dál více teatrálně. Snad jen pokud to chcete brát jako hru na kýč, proč ne.
Vyzrálí páteční headlineři...
Konečně k headlinerům. Pojítkem tahounů prvního večera byla jejich vyzrálost. Primal Scream i Suede byli na vrcholu v devadesátých letech a v tomto roce dávají fanouškům šanci zavzpomínat na své zlaté éry. Každý trochu jinak.
Primal Scream brázdí světem s koncertním provedením svého zlomového alba Screamadelica, které letos slaví dvacet let od svého vydání. To podstatné padlo už v reportáži z OFF Festivalu, nic zásadního se za ten měsíc nezměnilo. Předvedli střídmé, důstojné vystoupení. Primal Scream jsou vyhranou kapelou a jen stěží – zvlášť při takto speciálním turné – bychom od ní mohli čekat obraty. Když, tak snad někdy s novou deskou.
Suede do Berlína dorazili pro změnu se svým comebackovým turné. Ani tentokrát se žádné zásadní překvapení nekonalo, a popravdě ho ani nebylo zapotřebí. Překvapen mohl být snad akorát ten, kdo od koncertu předem nic nečekal (a nebylo by se čemu divit, kapela spolu až do loňska nehrália sedm let). Fanoušci dostali všechno, co se sluší a patří: Suede od začátku do konce hodinového koncertu sázeli hit za hitem, přesně to, na co všichni dorazili.
... a závěrečný sobotní dojezd!
Závěr druhého dne festivalu se na hlavní scéně nesl v domácím duchu. Mezi místními byl suverénně nejočekávanějším bodem programu – tedy alespoň pokud velikost davu před scénou neklame – reunion hip-hopových Beginner, na který se snažilo navnadit duo elektronických producentů Boys Noize.
O zábavu však měli postaráni i ti, jimž tato jména nic neříkají. Na výběr byli třeba italští electro-rockeři Bloody Beetroots Death Crew 77 nebo post-rockoví Mogwai, kteří se svým hypnotickým setem postarali o výbornou tečku za celou akcí.
Sečteno a podtrženo? Berlin Festival se vydařil na frontě dramaturgické i organizační a ukázal jako výborný společník pro závěr festivalové sezóny. V programu se mísilo to, o čem se hodně mluvilo v uplynulém půlroce, s tím, od čeho se pro podzimní měsíce hodně očekává. Nesete-li si předsudky z loňska, s klidným srdcem na ně můžete zapomenout. To už by ale nejlépe potvrdil ten, kdo navštívil oba ročníky.
Berlin Festival, Berlin (DE) - letiště Tempelhof, 9. - 10. 9. 11
Samotný Berlin Festival uzavíral celotýdenní akci Berlin Music Week, v rámci které se uskutečnila konference, kde se sjeli zástupci nezávislých labelů, hudební manažeři, bookeři a promotéři z celé Evropy. V souvislosti s festivalem samotným jde o zajímavé spojení. Jsou to totiž právě hudební přehlídky, kdo má čím dál tím větší vliv na hype kapel. V klubech po celém městě pak po večerech probíhaly showcasy, kde si agenti z jednotlivých zemí vzájemně představovali své černé koně. Někteří za zavřenými dveřmi, někteří veřejně, někteří zadarmo, někteří za symbolické vstupné.
Vzhůru na Tempelhof!
Letiště Tempelhof je unikátním místem. Před pádem železné opony tvořilo hlavní zásobovací cestu do tehdejšího Západního Berlína, dnes slouží jako volně přístupný park, kde můžete v klidu posedět, projít se nebo si zabruslit. Festival se odehrává ve veřejnosti běžně nepřístupných prostorách bývalých hangárů a jejich okolí. Přeloženo do češtiny, scény jsou pod střechou, ale prostor okolo je otevřený. Výhodou je, že tak může mít atmosféru jak klubovou, tak i open-airovou. Zvlášť pro září, kdy nemáte záruku letního počasí, jde o skvělou volbu.
Milý chlapec
Je symbolické, když jeden z nejvýraznějších hudebních objevů posledních měsíců, sledovaný trendy chlapec, zahajuje festival snažící se prezentovat jako trendy. Akci svým úvodním koncertem pokřtil James Blake. Jakkoliv bývá často stereotypně řazen k dubstepu, na živo je to hlavně písničkář s piánkem. Nevadilo, že hrál za světla, naopak svou poklidnou hudbou nabídl možnost posledního relaxu před náročnou celodenní poutí. Milý chlapec, milý start.
Stěží zařaditelný je i německý producent Apparat. Totižto, sám o sobě tvoří elektronickou hudbu, ale v doprovodu živé kapely tvorbu posouvá až téměř kamsi k hranici post-rocku. Zatímco ten obvykle vzniká klasickou cestou, Sascha Rings do živé podoby přenáší svůj původní materiál, což je samo o sobě kumštem, pokud má výsledek za něco stát. Apparatovi se to daří bravurně a ani s kytarou a krabičkami se na pódiu rozhodně neztrácí.
Ostrované
Své zastoupení na Berlin Festivalu měly i dvě menší ostrovní země, Island a Nový Zéland.
Severský ostrov reprezentovali mladíčci z Retro Stefson, jenž sice předvedli sympatický hravý indie-pop, ale na úkor hudby až příliš sázeli na zábavu a patetická, až estrádní čísla. Alespoň na sebe nenechali zapomenout.
Z Nového Zélandu dorazili o něco známější The Naked And Famous. Ti se na žádná gesta nesoustředili, naopak na leckoho mohli působit možná až příliš chladně. Jejich variace na osmdesátkovou novou vlnu ale sedla perfektně.
Možná se na první pohled nezdá nebo to nepůsobí nápadně, ale Zach Condon je ve skrytu skutečně velká osobnost. Večerní slot na hlavním pódiu se pro jeho Beirut ukázal ideálním. V tu chvíli totiž byla jeho písničkářská dechovka příjemným vyklidněním po celém odpoledním proudu hudby a oddechem před večerními headlinery. Jen pro zajímavost, v zápětí na téže scéně Beiruta vystřídali elektroničtí Boys Noize.
A pak přišla exploze!
Jestliže Beitut byl příjemným uvolněním, Casper byl naopak šokem. Něco mezi Rammstein, WWW a Falcem? Německý rapper šel letos hodně nahoru, a to díky desce XOXO, která se v červenci vyhoupla až na vrchol tamní albové hitparády. Není ale na místě jej řadit k typickému hip-hopu. Odmyslíte-li si rap, máte místy post-rockovou, místy industriální a místy až metalovou hudbu, kterou na koncertech hraje živá kapela. Casper se dokáže do rapu položit tak intenzivně, že by se dal přirovnat třeba k našemu Sifonovi z WWW, stejně jako mu není cizí polozpěv, díky kterému občas chtě nechtě připomíná Rakušana Falca. Zvlášť na živo je výsledek silně explozivní a rozhodně zajímavý.
Časy se mění
Další skupinou jsou kapely, které s běžícími roky ztratily něco, co pro ně bývalo charakteristické.
Podívejte se třeba na Američany The Drums. Byť jsou jejich skladby poměrně dost rytmické a určitým způsobem nesou ducha post-punku, jejich dřívější koncerty provázela absence baskytary, která s sebou nesla určitou zajímavost, a to nejen vizuální, ale především zvukovou. Ta se s novým materiálem z druhé desky vytrácí. To, že natočili výborný debut a strhli na sebe díky němu pozornost, jim nikdo neupře. Co bude dál, to ukáže čas.
Jiným případem jsou CSS, jejichž problémem je, že se s ubíhajícími roky začali/y brát příliš vážně. Dneska už pro svět nejsou tak cool jako před pár lety, když se vynořili/y jako skorocelá dívčí electro-rocková skupina odkudsi z Brazílie. Vyhráli/y se a dnes působí čím dál více teatrálně. Snad jen pokud to chcete brát jako hru na kýč, proč ne.
Vyzrálí páteční headlineři...
Konečně k headlinerům. Pojítkem tahounů prvního večera byla jejich vyzrálost. Primal Scream i Suede byli na vrcholu v devadesátých letech a v tomto roce dávají fanouškům šanci zavzpomínat na své zlaté éry. Každý trochu jinak.
Primal Scream brázdí světem s koncertním provedením svého zlomového alba Screamadelica, které letos slaví dvacet let od svého vydání. To podstatné padlo už v reportáži z OFF Festivalu, nic zásadního se za ten měsíc nezměnilo. Předvedli střídmé, důstojné vystoupení. Primal Scream jsou vyhranou kapelou a jen stěží – zvlášť při takto speciálním turné – bychom od ní mohli čekat obraty. Když, tak snad někdy s novou deskou.
Suede do Berlína dorazili pro změnu se svým comebackovým turné. Ani tentokrát se žádné zásadní překvapení nekonalo, a popravdě ho ani nebylo zapotřebí. Překvapen mohl být snad akorát ten, kdo od koncertu předem nic nečekal (a nebylo by se čemu divit, kapela spolu až do loňska nehrália sedm let). Fanoušci dostali všechno, co se sluší a patří: Suede od začátku do konce hodinového koncertu sázeli hit za hitem, přesně to, na co všichni dorazili.
... a závěrečný sobotní dojezd!
Závěr druhého dne festivalu se na hlavní scéně nesl v domácím duchu. Mezi místními byl suverénně nejočekávanějším bodem programu – tedy alespoň pokud velikost davu před scénou neklame – reunion hip-hopových Beginner, na který se snažilo navnadit duo elektronických producentů Boys Noize.
O zábavu však měli postaráni i ti, jimž tato jména nic neříkají. Na výběr byli třeba italští electro-rockeři Bloody Beetroots Death Crew 77 nebo post-rockoví Mogwai, kteří se svým hypnotickým setem postarali o výbornou tečku za celou akcí.
Sečteno a podtrženo? Berlin Festival se vydařil na frontě dramaturgické i organizační a ukázal jako výborný společník pro závěr festivalové sezóny. V programu se mísilo to, o čem se hodně mluvilo v uplynulém půlroce, s tím, od čeho se pro podzimní měsíce hodně očekává. Nesete-li si předsudky z loňska, s klidným srdcem na ně můžete zapomenout. To už by ale nejlépe potvrdil ten, kdo navštívil oba ročníky.
Berlin Festival, Berlin (DE) - letiště Tempelhof, 9. - 10. 9. 11
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Berlin-Festival-Berlin-DE-9-10-9-11~14~zari~2011/
