Po třech profilech klasických progmetalových es si dáme pauzu od perfektně vyčištěných a kvantizovaných bicích partů moderního metalu. Vrátíme se k živelnosti, nespoutanosti, primární agresivitě a intuitivnosti. Pochopit a naučit se patterny Matta Garstky nebo Tomase Haakeho je sice nesmírně náročné, ale možné. Imitovat Zacha Hilla nelze. Jeho přístup ke hře i k nástroji je tak specifický a zvláštní, že ho nelze k nikomu přirovnávat. Když si pustíte první album jeho domovské kapely Hella, vykutálí se na vás píseň Biblical Violence, která je pro kapelu typická a pro hudbu celkově zcela netypická. Řezavý zvuk bicích a kytary bez pojiva basové kytary (základ kapely tvoří kromě bubeníka ještě kytarista Spencer Seim), podivné rytmy, které jako by zpomalovaly a zase se rozjížděly, a to všechno zahrané s velkou přesností a přitom velmi organickým, nepřeprodukovaným zvukem.
Pokud je na vás duo příliš experimentální, možná bude lepší vstoupit do světa téhle podivné muziky skrze album s kompletní kapelou. V roce 2007 vyšla deska There’s No 666 in Outer Space, kde kromě zakládajícího dua figuruje basista, zpěvák a druhý kytarista. Těžko říct, co chce Hella říct názvem alba, ale tři šestky v názvu naznačují volné spojení s metalem, minimálně ve formě poměrně intenzivních vokálů. Zach Hill se na albu rozhodně nekrotí a příznivci jednoduchého hraní budou zřejmě trpět. Ovšem pro fanoušky bubnování ve stylu kapely Mars Volta, Branna Dailora z Mastodon nebo koneckonců i Tonyho Williamse a dalších jazzrockových zvířat, se jedná o pastvu pro uši.
K poslechu: Biblical Violence (Hold Your Horse Is), There’ s No 666 In Outer Space (stejnojmenné album).
