Toto seřazení nacházíme většinou u kytaristů veskrze současných a vypovídá to na jedné straně hodně o jejich feelingu, stylu hry a postoji k tónu kytary, ale také na straně druhé i o chuti a schopnosti přicházet na nové způsoby využití a tvorby zvuku (některé kapely k tomu ale vedou jiné, než opravdu umělecké důvody - což samozřejmě není případ Incubus): "Dělal jsem pokusy s jiným propojením mezi krabičkami a vznikaly tam obrovské rozdíly ve zvuku. Toto nastavení prostě pracuje pro mě."
Další zajímavostí je umístění compressoru, ale to Mike také neřeší: "Vím, že hodně lidí zapojuje nejdříve compressor, ale mně se to takhle prostě líbí."
Oba phasery jsou nastaveny odlišně. Boss Delay/Reverb je hlavním a určujícím Mikeovým efektem, prakticky ho používá permanentně. Gain na aparátech má vždy lehce přes poloviční hodnoty a ekvalizéry nastavuje vždy na, jak sám říká, "dvanáct hodin", do neutrálních pozic: "Nikdy jsem nenastavil žádný ekvalizér tak, aby mi vyhovoval výsledný zvuk. Ani to po všech těch efektech nepotřebuju."
Ve studiu hraje také na hlavu Mesa/Boogie Trem-O-Verb a bednu 1 x 12", na což natáčí základní stopy. Ty pak přehrává a dohrává na svých kombech: "Nevím, jaká firma vyrobila tu bednu a je mi to jedno. Ale zní fakt dobře."
Ze všech kytar, které jsem na grafice uvedl, si nejvíce cení Paul Reed Smithe, modelu Archtop (lubovka, klenuté víko).
