Vibrato je jednou z nejspecifičtějších technik každého hráče. Každý hudebník provedení vibrata cítí jinak. Dalo by se to přirovnat k otiskům prstů. Každý je má jiné; a jsou poznávacím znamením každého z nás. Velmi dobře se o tomto faktu můžeme přesvědčit u kolegů zpěváků. Způsob provedení vibrata se podílí na celkovém výrazu umělce. Rozdílná rychlost, cítění atd. Anebo se můžeme setkat také s tím, že se vibrato neobjeví žádné. Například Jon Anderson z Yes vibrato skoro nepoužívá, ale i tento fakt se spolupodílí na jeho celkovém výrazu. A tak je to i u houslistů, cellistů, atd. a samozřejmě také u hráčů na bezpražcovou basu.
Při hře na pražcových i bezpražcových baskytarách se většinou používají tři druhy vibrata. První příklad se hodně používá například ve funkové hudbě. Setkal jsem se i s označením tohoto typu jako "funk vibrato". Je to v podstatě rychlejší "slide effect", kdy kloužeme prstem po struně ze strany na stranu, přibližně asi v rozmezí jednoho půltónu. Na pražcových baskytarách kloužeme prstem po struně přes pražec.
Někdy se setkávám u začátečníků s vibratem, které je spíše vidět, nežli slyšet. Ruka sice kmitá jak o závod, ale tón se skoro nepohne. Tak takhle určitě ne. Krásně usazené vibrato se dá zahrát i za minimálního pohybu levé ruky. Šetřit pohybem musíme úplně ve všech technikách hraní na hudební nástroj. Každý neefektivní pohyb je nejenže zbytečný, ale hlavně nežádoucí, protože nás zdržuje. Vibrato je v podstatě rozlaďování tónu. Je zbytečné dělat příliš rychlé vibrato, stačí jen tak rychlé, abych slyšel, kde se nachází ten správný bod v přesné intonaci.
Svalová paměť
Vždy tvrdím, že v hudbě se mají používat hlavně uši. Oči bychom měli používat jen ke čtení not anebo jimi mrkat na děvčata v klubu, v němž oslňujeme svou hudební produkcí. V tomto případě však učiníme výjimku. Kombinací sluchu a zraku si můžeme vytvořit jakousi "svalovou paměť" neboli muscle memory. Je to dost náročné a nebude to hned. Chce to pokud možno každodenní kontakt s nástrojem. Za čas se nám ale muscle memory vytvoří, a o to svobodněji se budeme pohybovat po hmatníku v horizontálním směru. Můžeme to začít cvičit třeba tímto způsobem. Budeme se pohybovat jen na struně G. Ve II. poloze stiskneme 1. prstem tón a a pak 4. prstem v 5. poli tercii, tón c. Zároveň si k tomu rozezníváme prázdnou strunu A, to pro kontrolu intonace. Stále na struně G, 1. prstem zpět na tón a a pak 4. prstem v 7. poli stiskneme kvartu, tón d. Stále si pro kontrolu rozezníváme strunu A. Tímto způsobem projdeme všechny intervaly ve stupnici. Ale pokaždé se vracíme k primě, k tónu a ve 2. poli. Čím se budu pohybovat dál od primy, tím to bude obtížnější.
