3.4.2004 | Autor: Martin Zoul

Tak nevím, ztratil soudnost Moby nebo lidé z Mute, kteří mu tuhle primitivní tucku vydali? Tak či onak to vypadá na prozatím jedno z největších zklamání roku. Během prvního tracku si říkáte, jestli to není náhodou nějaká bouda a jestli se z toho nakonec nevyklube přece jen zajímavá deska. Nevyklube! Něco podobného by zvládl na svém PC zprodukovat každý puberťák, od autora desky Play je to ale rána pod pás.


Trocha zvukově nevalného techna, pár zastaralých tranceových zvuků, hlavně ať to šlape. Tak si představuje taneční hudbu jednadvacátého století člověk, který ještě před pár lety tvrdil, že taneční hudbu nesnáší. Fajn, to ji ale opravdu musí za každou cenu kazit i nám ostatním?! Moby patří k umělcům, kteří vám budou na potkání tvrdit, jak si váží svých fanoušků, ve skutečnosti z nich ale dělá nesvéprávné jedince neschopné odlišit dobrou hudbu od špatné a to se nepromíjí.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/03