15.5.2011 | Autor: Petr Korál

Escape Music (47:09)
Toto ve Velké Británii vydané album je důkazem, že melodický heavy/power metal se dá dělat i tady, a nemusí to přitom znít jako typicky provinciálně český, špatně odposlouchaný tancovačkový odvar čehosi západního. A to, že produkce pardubického tělesa Sebastien (nezaměňovat s letohradským Sebastianem!) má na mou duši evropskou úroveň, není dáno jen angličtinou v textech. Ani spoustou vskutku pozoruhodných zahraničních hostí, kteří na album přispěli svou drobnou troškou do mlýna – zmiňme alespoň zpěváky Doogieho Whitea (Cornerstone, Tank, dříve Rainbow), Fabia Lioneho (Rhapsody Of Fire), Apolla Papathanasia (Spiritual Beggars, Firewind) a Mikea Di Mea (The Lizards, dříve Riot a Masterplan) nebo kytaristu Rolanda Grapowa (Masterplan, dříve Helloween), který navíc celou desku zaštítil z pozice producenta.
Důvod je jinde: spočívá v pochopení toho, o čem je současný power metal, v relativní kompoziční invenci (i když opravdový znalec žánru tu na nic skutečně nového, natož převratného nenatrefí) a v precizní aranžérské práci. Tears Of White Roses je sice nepříliš objevné, přesto zatraceně dobré album. Jestli lze souboru něco vytknout, tak snad jedině občas už téměř nesnesitelnou míru pompy a patosu, která tíží některé skladby a dusí v nich přirozenou rockovou energii. Vím, že patetičnost k tomuto typu hudby neodmyslitelně patří, ale nic se nemá přehánět...

Zlatý hřeb: Black Rose – Part I
Zní to jako: Edguy, Stratovarius, Masterplan, Angra apod.


Body: