14.10.2011 | Autor: Petr Korál

vlastní náklad (69:40)
Tahle plzeňská, pouze v nejzákladnějším a nejúspornějším triu kytara-baskytara-bicí hrající skupina rezignovala na jakékoliv hledání a mnohdy pofiderní progresivitu. Naopak se ohlíží do dávné a dostatečně prověřené historie (včetně nejspíš záměrně archaického zvuku kytary Miroslava Juhose) a holduje jadrnému blues rocku v poklidnější i náležitě tvrdé podobě.
A dělá to docela dobře, to zase ne že ne! I když něco podobného už tu samozřejmě tisíckrát bylo, počínání téhle party působí přesvědčivě a sympaticky. Co chtít víc? Texty s myšlenkově hlubším obsahem? Na to se v tomhle ranku nikdy moc nehrálo a ani to tu v podstatě nikdo neočekává. Jen by si debutové album Rezatých raket možná zasloužilo kratší stopáž. Těch skoro sedmdesát minut už je opravdu až zbytečně masivní kláda...

Zlatý hřeb: Rádio Starý dobrý časy, Láhev rumu od Ježíška
Zní to jako: tak trochu jako Cream a jiná klasická bluesrocková tria

Body: