Vladimír Mišík: Je to takové houpání na vlnách
20.10.2008 | Autor: Ilja Kučera ml. | sekce: publicistika
fotogalerie „Vzhledem k tomu, že Olin Nejezchleba a muzikanti z mojí kapely mi ´legenda´ říkají už delší dobu, chechtám se tomu a už jsem si zvykl. Na druhou stranu se zase už nedá nic dělat. Mnozí z nás třeba trio Radim Hladík, Michal Prokop a já jsme už oslavili šedesátku a nic naplat, jsme už prostě stárnoucí rockeři. Co s tím naděláme. Až někoho napadne, aby nás zařadil do škatulky ´legendy´ je to jeho právo,“ směje se Vladimír Mišík pod pergolou své domovské letenské hospody. Je to spořádaný rekonvalescent, upíjí nealkoholické pivo a chystá se na křest dvojCD a dvojDVD Vladimír Mišík + Etc… + hosté Archa 6. 6. 2007 se záznamem koncertu k jeho šedesátinám v loňském roce.
Zmíněný křest proběhl v nadmíru vřelé atmosféře v pražské Akropoli 11. září. V atmosféře, jež v mnohém připomínala červnový narozeninový koncert v Arše. Na tom se před více než čtrnácti měsíci sešla dlouhá řada muzikantských gratulantů jak Dan Bárta, bratři Ebenové, Roman Dragoun, Vlasta Redl, November 2nd., Buty, Blue Effect a mnoho dalších, aby posvém pro oslavence, diváky a potažmo pro oba zmíněné nosiče, pojali písně původně z Mišíkova repertoáru.
A tak se vkrádá otázka, zda se na výběru hostí podílel i oslavenec osobně, nebo zda byl celý koncert překvapením?
Podílel jsem se tak trochu nápadem, že by bylo dobré pozvat nějaké hosty. Tím pádem jsme je začali vybírat, specifikovat, vzali jsme okruh kamarádů, spřátelených duší ale nechal jsem také výběr na kapele a našem manažerovi Šimonovi Kotkovi. Toho jsem požádal, aby vybral také hosty mladší, co se mnou nejsou až tak generačně spříznění. Takže, vybírali jsme pospolu ale velký podíl na všem má produkce, tedy Šimon Kotek, Ivan Prokop a Zdeněk Suchý.
Bylo by samozřejmě krajně neslušné ptát se tě, kdo z tvých hostů se ti líbil nejvíc, ale prozraď, kdo Tě třeba hodně zaujal svým pojetím písniček ze tvého repertoáru?
Jestli chceš opravdu někoho vypíchnout, to asi nedokážu. Ale líbilo se mi jak třeba pojetí Saši z November 2nd tak Franta Segrado, který mě mile překvapil. Známe se, je to kamarád, bratr slivovičník, ale zpívá senzačně. Pak mě hodně moc překvapil Dan Bárta tím, jak pojal písničku Tma stéká do kaluží velmi komorně, jen tak s kytarou. Také mě překvapilo, že přijal pozvání Meky Žbirka, který inklinuje víc k pop music, ale známe se, potkávali jsme se v Bratislavě, navíc je to beatlesák, takže vlastně rocker, i když zpívá pěkné písničky. Ale líbili se mi pochopitelně i ti co znám, s kterými jsme jezdili už předtím jako Blue Effect, Vlasta Třešňák, Vláďa Merta nebo Roman Dragoun. Takže, co k tomu můžu říct? Mně se prostě líbili ti chlapi všichni včetně toho jednoho děvčete.
Když se vrátíme ke koncertu samotnému, naši čtenáři ho měli možnost pozorovat ze sálu jako diváci, pojďme na chvilku dozadu do zákulisí. Jak vypadá zákulisí při takovém velkém narozeninovém koncertu?
Standardně. To se tak sedí okolo sudů piva, jsou tam nějaké chlebíčky, klábosí se, ale zmínil bych spíš něco jiného. Tenhle koncert vyžadoval velkou přípravu zejména od kapely Etc…. Zkoušeli se všemi účastníky, navíc se museli znova naučit písničky, které třeba už dlouho v repertoáru nemáme a odlišné od normálních koncertů to bylo i na místě. Byl to zápřah na celý den. Nejdřív zvuková zkouška, pak zkouška pro televizní kamery a pak teprve vlastní koncert. Není to jenom tak, že večer je pohoda, že si zahrajem a zazpíváme. Když to všechno skončilo, měli jsme toho všichni včetně techniků, zvukařů i televizních techniků plný kecky. Ale pohoda v zákulisí byla. To jo.
Chtě nechtě jubileum jako šedesátka svádí k určitému bilancování. Když se ohlédneš za svou dosavadní muzikantkou dráhu nebo alespoň za tou částí s kapelou Etc…, je nějaké období, které považuješ za nejlepší, za nejšťastnější?
Nejšťastnější? Život muzikanta je vlastně neustálé zdolávání určitého pomyslného kopce. Vždycky před koncertem seš trochu nervózní, já mívám, nechci říct úplně depresi ale rozhodně trému. A když pak koncert dohrajeme a dopadne dobře, což se zaplať pánbu stává většinou, dostavuje se lehká euforie. Takže se mi to promítá spíš v čase. Šťastné chvilky se dostavovaly a dostavují v určitých vlnách, ale že by bylo nějaké období, kdy bych byl vysloveně pořád v euforii, to jsem nikdy nezažil a tím pádem ho nemůžu ani vyzdvihnout. Je to takové houpání na vlnách.
Naše povídání byť nad úplně čerstvým albem a DVD se doposud týkalo přece jenom spíš minulosti, pojďme se teď podívat dopředu. Co tě čeká a co plánuješ v dohledné době?
Je pravda, že vydání tohoto koncertu bylo završení určitého období. Jako bychom odtrhli, co jsme doposavaď dělali a teď máme čistý stůl. Je otázka, jestli budeme natolik postiženi múzou, že nás něco napadne. Domlouvali jsme se s kapelou, že bychom mohli ještě natočit nějakou další desku, ale něco jako termín bych hrozně nerad sliboval. Pokusíme se o to. To je jeden z cílů a jinak pochopitelně neustále hrajeme. Živíme se tím a hrajeme rádi. Je to věc, která nás naplňuje a mě osobně naprosto. Takže bychom chtěli nadále normálně fungovat a hrát dál.
Fotogalerie:
fotogalerie „Vzhledem k tomu, že Olin Nejezchleba a muzikanti z mojí kapely mi ´legenda´ říkají už delší dobu, chechtám se tomu a už jsem si zvykl. Na druhou stranu se zase už nedá nic dělat. Mnozí z nás třeba trio Radim Hladík, Michal Prokop a já jsme už oslavili šedesátku a nic naplat, jsme už prostě stárnoucí rockeři. Co s tím naděláme. Až někoho napadne, aby nás zařadil do škatulky ´legendy´ je to jeho právo,“ směje se Vladimír Mišík pod pergolou své domovské letenské hospody. Je to spořádaný rekonvalescent, upíjí nealkoholické pivo a chystá se na křest dvojCD a dvojDVD Vladimír Mišík + Etc… + hosté Archa 6. 6. 2007 se záznamem koncertu k jeho šedesátinám v loňském roce.
Zmíněný křest proběhl v nadmíru vřelé atmosféře v pražské Akropoli 11. září. V atmosféře, jež v mnohém připomínala červnový narozeninový koncert v Arše. Na tom se před více než čtrnácti měsíci sešla dlouhá řada muzikantských gratulantů jak Dan Bárta, bratři Ebenové, Roman Dragoun, Vlasta Redl, November 2nd., Buty, Blue Effect a mnoho dalších, aby posvém pro oslavence, diváky a potažmo pro oba zmíněné nosiče, pojali písně původně z Mišíkova repertoáru.
A tak se vkrádá otázka, zda se na výběru hostí podílel i oslavenec osobně, nebo zda byl celý koncert překvapením?
Podílel jsem se tak trochu nápadem, že by bylo dobré pozvat nějaké hosty. Tím pádem jsme je začali vybírat, specifikovat, vzali jsme okruh kamarádů, spřátelených duší ale nechal jsem také výběr na kapele a našem manažerovi Šimonovi Kotkovi. Toho jsem požádal, aby vybral také hosty mladší, co se mnou nejsou až tak generačně spříznění. Takže, vybírali jsme pospolu ale velký podíl na všem má produkce, tedy Šimon Kotek, Ivan Prokop a Zdeněk Suchý.
Bylo by samozřejmě krajně neslušné ptát se tě, kdo z tvých hostů se ti líbil nejvíc, ale prozraď, kdo Tě třeba hodně zaujal svým pojetím písniček ze tvého repertoáru?
Jestli chceš opravdu někoho vypíchnout, to asi nedokážu. Ale líbilo se mi jak třeba pojetí Saši z November 2nd tak Franta Segrado, který mě mile překvapil. Známe se, je to kamarád, bratr slivovičník, ale zpívá senzačně. Pak mě hodně moc překvapil Dan Bárta tím, jak pojal písničku Tma stéká do kaluží velmi komorně, jen tak s kytarou. Také mě překvapilo, že přijal pozvání Meky Žbirka, který inklinuje víc k pop music, ale známe se, potkávali jsme se v Bratislavě, navíc je to beatlesák, takže vlastně rocker, i když zpívá pěkné písničky. Ale líbili se mi pochopitelně i ti co znám, s kterými jsme jezdili už předtím jako Blue Effect, Vlasta Třešňák, Vláďa Merta nebo Roman Dragoun. Takže, co k tomu můžu říct? Mně se prostě líbili ti chlapi všichni včetně toho jednoho děvčete.
Když se vrátíme ke koncertu samotnému, naši čtenáři ho měli možnost pozorovat ze sálu jako diváci, pojďme na chvilku dozadu do zákulisí. Jak vypadá zákulisí při takovém velkém narozeninovém koncertu?
Standardně. To se tak sedí okolo sudů piva, jsou tam nějaké chlebíčky, klábosí se, ale zmínil bych spíš něco jiného. Tenhle koncert vyžadoval velkou přípravu zejména od kapely Etc…. Zkoušeli se všemi účastníky, navíc se museli znova naučit písničky, které třeba už dlouho v repertoáru nemáme a odlišné od normálních koncertů to bylo i na místě. Byl to zápřah na celý den. Nejdřív zvuková zkouška, pak zkouška pro televizní kamery a pak teprve vlastní koncert. Není to jenom tak, že večer je pohoda, že si zahrajem a zazpíváme. Když to všechno skončilo, měli jsme toho všichni včetně techniků, zvukařů i televizních techniků plný kecky. Ale pohoda v zákulisí byla. To jo.
Chtě nechtě jubileum jako šedesátka svádí k určitému bilancování. Když se ohlédneš za svou dosavadní muzikantkou dráhu nebo alespoň za tou částí s kapelou Etc…, je nějaké období, které považuješ za nejlepší, za nejšťastnější?
Nejšťastnější? Život muzikanta je vlastně neustálé zdolávání určitého pomyslného kopce. Vždycky před koncertem seš trochu nervózní, já mívám, nechci říct úplně depresi ale rozhodně trému. A když pak koncert dohrajeme a dopadne dobře, což se zaplať pánbu stává většinou, dostavuje se lehká euforie. Takže se mi to promítá spíš v čase. Šťastné chvilky se dostavovaly a dostavují v určitých vlnách, ale že by bylo nějaké období, kdy bych byl vysloveně pořád v euforii, to jsem nikdy nezažil a tím pádem ho nemůžu ani vyzdvihnout. Je to takové houpání na vlnách.
Naše povídání byť nad úplně čerstvým albem a DVD se doposud týkalo přece jenom spíš minulosti, pojďme se teď podívat dopředu. Co tě čeká a co plánuješ v dohledné době?
Je pravda, že vydání tohoto koncertu bylo završení určitého období. Jako bychom odtrhli, co jsme doposavaď dělali a teď máme čistý stůl. Je otázka, jestli budeme natolik postiženi múzou, že nás něco napadne. Domlouvali jsme se s kapelou, že bychom mohli ještě natočit nějakou další desku, ale něco jako termín bych hrozně nerad sliboval. Pokusíme se o to. To je jeden z cílů a jinak pochopitelně neustále hrajeme. Živíme se tím a hrajeme rádi. Je to věc, která nás naplňuje a mě osobně naprosto. Takže bychom chtěli nadále normálně fungovat a hrát dál.
Zajimavosti:
Na rozdíl od některých svých muzikantských kolegů se Vladimír Mišík hodlá věnovat výhradně hudbě a o žádném návratu do politiky neuvažuje. „Už když mi končil mandát v poslanecké sněmovně, nechtěl jsem v politice pokračovat. Pak mě ale preferenční hlasy přivedly do obecního zastupitelstva, kde jsem ze zdravotních důvodů skončil, a teď zodpovědně prohlašuji – potřetí už opravdu ne.“ – toť hlas legendy.
Na rozdíl od některých svých muzikantských kolegů se Vladimír Mišík hodlá věnovat výhradně hudbě a o žádném návratu do politiky neuvažuje. „Už když mi končil mandát v poslanecké sněmovně, nechtěl jsem v politice pokračovat. Pak mě ale preferenční hlasy přivedly do obecního zastupitelstva, kde jsem ze zdravotních důvodů skončil, a teď zodpovědně prohlašuji – potřetí už opravdu ne.“ – toť hlas legendy.
Fotogalerie:
časopis mGuide 2008/10
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Vladimir-Misik-Je-to-takove-houpani-na-vlnach~20~rijen~2008/
Komentáře
&;