Současná dimenze Jany Kratochvílové
16.4.2004 | Autor: Ilja Kučera ml. | sekce: publicistika
"Nebojte se Jany," vzkazuje bubeník, kytarista, skladatel a souputník zpěvačky Jany Kratochvílové Jiří Hrubeš, v souvislosti s jejím zbrusu novým studiovým albem Uriel. Písničková, česky zpívaná deska vychází po šesti letech od posledního zpěvaččina českého projektu S láskou.
Text: Hudebně je novinka na hony vzdálena alternativně-metalové razanci skladeb jejich společné anglické skupiny Illuminati. Je melodická, zpěvná, vitální. Nebýt skutečnosti, že Jana Kratochvílová odmítá brát v potaz pojem času, bylo by možné konstatovat, že novinka je svým způsobem návratem k časům skupin Motor a Heval, k časům před jejím odchodem do Anglie.
Je všeobecně známo, že čas bývá k dámám, zpěvačky nevyjímaje, negalantní. Setkání s Janou Kratochvílovou ovšem potvrzuje současně rčení o výjimkách a pravidlech. Jinak řečeno, životaplný gejzír energie a vitality jménem Jana Kratochvílová se prostě nemění. Zahrne vás přívalem slov ještě než stačíte vložit kazetu do diktafonu, představí vám svůj momentální talisman v podobě dětských housliček s připevněnou podobenkou otce, seznámí vás s erupcemi pozitivní energie místa, kde zasedáte k rozhovoru a povypráví i o sněhové kalamitě, která před pár dny docela odřízla proud k východočeské chalupě, kde s Jiřím Hrubešem právě dokončovali aktuální album Uriel. Všechno dohromady je lemováno girlandami bezprostředního jiskřivého smíchu a tak uplyne dobrá půlhodinka než se dostanete k první otázce.
Jak vlastně vznikalo nové album?
Jak to vzniklo? My s Jirkou Hrubešem vlastně píšeme písničky neustále. Na cestách, na hotelu, v letadle, na koleně, Jirka má pořád na klíně kytaru a pořád vznikají nové a nové věci. Byli jsme zrovna v Čechách kvůli úplně jiným záležitostem a měli s sebou tyhle písničky na páskách, tady je slyšel jeden náš kámoš Pupi a donesl je na firmu EMI, odkud se nám hned ozvali, že by s námi chtěli udělat desku. Nás strašně nadchlo, že o tu muziku má někdo zájem, tak jsme řekli - No, jasně, a já hned začala psát texty v češtině. Byla jsem na psaní českých textů úplně nadržená, protože v Anglii člověk češtinu přece jen moc neužije. No, a tak vzniklo patnáct písniček na novou desku včetně české hymny, kterou jsem pro ten účel přetextovala.
To znamená, že nápady a písničky jste měli pohromadě už dřív a nevznikaly až konkrétně pro tuhle novou desku?
No, víte co, my měli asi tak tři písničky, kterými mě Jirka léčil pomocí kytary a pomocí zvuků v době, kdy jsem dělala své healicí pokusy, jeden mi moc nevyšel a já spadla do černé jámy negativních vibrací a nic mě z ní nemohlo vytáhnout. Nic mi nepomáhalo, přestože fyzicky jsem byla v pořádku, ale měla jsem různé psychosomatické problémy a healeři mi nemohli pomoc. Tehdy Jirka jednou začal hrát muziku, z které pak vznikla písnička Archanděl spásy a ta muzika mi začala dělat tak dobře, že jsem si ji vozila jako bylinky, protože mi pomáhala. Právě tyhle tři písničky, ty tři moje bylinky, pak slyšel náš kamarád, o kterém jsem mluvila, odnesl je na firmu a ty další jsme začali psát už rovnou v češtině. Kromě nás dvou se na desce podílel senzační muzikant a člověk Radek Komárek, který tu byl také jako zvukový inženýr. Vyloženě pro účely téhle nové desky jsme dali dohromady kapelu Armadeica, která je něco jako alternativa k metalu, co děláme v Anglii. Je to něco jako dvě strany jedné mince. Tomu co tady děláme s Armadeikou, říkáme mystický rock. Odehráli jsme tu s Armadeikou už i pár koncertů, ale muzikanti co jsou v ní s námi ještě nestačili desku nahrát. Já ale věřím, že není poslední a na té další už budou. Tady ještě hrála Armadeica ve třech, ale příště to už bude plná sestava, ve které je Zdeněk Juračka a baskytarista "Bishop", chceme ještě přibrat další muzikanty a máme i takovou show partu, které říkáme Armadeika Team. Jsou převlečeni za anděly, za mágy, za víly, tancují s námi a rapují. Představte si, že nás s touhle partou vyhodili z televize Prima, asi se báli motýlích víl, andělů a mě. A to jsem při tom neměla na hlavě rohy, které normálně nosím.
Armadeica, to je takový tajemný název, pojďme ho rozšifrovat, co si pod ním představit?
Jé, to jste mě dostal. Na to se mě ještě nikdy nikdo neptal a já nevím, jestli to můžu prozradit. My jsme to chtěli držet tak trošku v tajnosti. Tak to nechám na vás. Prozradím vám, že je to z latiny - Arma Dei. Je to takové minitajemství.
Může to být něco jako paže boží, zbraně boží?
Spíš armáda. Můžete tomu říkat třeba armáda nebeská, my to ale nemyslíme tak strašně ortodoxně. Nejsme žádní křižáci nebo něco takového, nebojte se. Nám se to prostě líbilo. Všichni jsme takoví válečníci v našich fyzických futrálech. Všichni jsme spiriti duše a válčíme v třídimenzionálním světě s hmotou. Válčíme s tím, jak dostat hmotu pod kontrolu ducha. A proto armáda boží, nebo armáda božská. Chtěli jsme tím také naznačit, že je velice otevřená. Možná nás v ní jednou bude pět tisíc, možná celá planeta, protože všichni ti, co budou chtít něco vytvářet, mají vlastně do Armadeiky dveře otevřené.
Zmínila jste se už o tom, že Armadeica je jakýsi protipól vaší společné anglické kapely Illuminati, kterou mělo párkrát možnost vidět i tuzemské publikum. Jak vlastně jdou dohromady tyto dvě naprosto odlišné věci?
To máte jako dvě strany téže mince. Je to jako v manželství nebo dlouhodobém vztahu. Každý může být úplně jiný a dohromady se to nádherně doplňuje, tvoří to úžasný celek. Na jedné straně je rituální rock, na druhé straně je mystický rock, ale jsme to pořád my.
Pokud se týče nových písniček a jejich živé podoby, budete s nimi vystupovat výhradně tady a nebo dostanou i svou anglickou podobu a budete je prezentovat i jinde?
Ona je otázka, co to znamená tady. Myslíte tady jako na světě, na planetě? To každopádně, prostě kdekoliv, kde o nás budou mít zájem, budeme hrát. Některé texty už mám napsané v angličtině, dokonce jsem zkoušela i něco latinsky, ale na celou desku si radši netroufám, německy moc neumím, to nechávám stranou, ale čeština se mi líbí nejvíc. Fakt je, že jsme přijeli a pár muzikantů na nás koukalo jak na blázny a říkali nám - tady v Česku všichni zpívají anglicky a vy jste přijeli z Anglie zpívat česky? To si úplně podřezáváte větev. Ale nám se opravdu čeština líbí, je to tak drahocenná řeč a rozhodně není pravda, že jenom angličtina a italština je zpěvná. Jsou jenom jednodušší. Ovšem tu krásnou poesii do textů nikdy v angličtině nedostanete. Chcete říct 'holčičko', a tak řeknete 'little girl', ale to je malá holka, to přece není holčička. To jsou ty nuance. Little Girl on The Moon nikdy nezní tak, jako Holčička na Měsíci. Ale na druhou stranu nevidím důvod, proč nezpívat půl česky, půl anglicky, rapovat latinsky, udělat do toho nápěv uzbecky, prostě, spojit ten Babylon dohromady.
Pokud se podíváme na vaši novou desku Uriel autorsky, je výhradně prací vaší a Jirky Hrubeše?
S výjimkou dvou věcí, napsal Jirka muziku a já texty. Těmi dvěma věcmi tak říkajíc zvenku, přispěl Beethoven, jehož Ódu na radost jsem přetextovala jako Ódu na lásku. A pak je tam česká hymna, ke které jsem taky udělala svůj text.
Co vás vlastně přivedlo k nápadu přetextovat a natočit naší národní hymnu?
To je zajímavá věc. Jednou jsme seděli v Holešovicích, v hotelu Olga s Jirkou a Zdeňkem Juračkou, oni brnkali na kytary, najednou začali spontánně zpívat hymnu a Jirka k ní hrál takové rockové riffy. Já si říkala - Ježiš, to je tak nádherná písnička netušíc, že se na ní pořád ještě salutuje, že to je furt česká hymna. Já myslela, že máte po té džínové revoluci něco jiného. A ona je to pořád ještě hymna, což jsem nevěděla, a tak jsem na ní napsala text Na křídlech lásky i na tu druhou, slovenskou polovinu. Natočili jsme jí, takže se na ní dá házet hlavou, tancovat I rapovat, a až potom jsme zjistili, že to oficiálně hymna pořád ještě je. Nám se prostě hrozně líbila jako písnička.
Když teď necháme hymnu staranou, dá se říct, že těmi ostatními písničkami navazujete na vaše někdejší období reprezentované třeba písničkami jako V stínu kapradiny, Trailer BX 60,.?
Víte, že něco na tom asi je? Mě připadá, že v téhle republice je taková nějaká časoprostorová smyčka, není tu lineární čas, je tu čas dokola. Kruhový čas, co se pořád vrací. Když se třeba zamyslím nad novou věcí Holčička na měsíci, má určitě něco společného s písničkou V stínu kapradiny. Nějak záhadně se to potkalo. Je to zajímavé, protože mezitím jsme dělali ten nejtvrdší metal na světě v úplně androginní formě, kdy lidi na koncertech vůbec netušili jestli jsem holka nebo kluk, strašně drsné věci v kostýmech, helmách a najednou se to zase ňák sešlo. Něco na tom je.
Znamená to, že na koncertech po vydání nové desky Uriel sáhnete i k vašim starším českým písničkám?
Pro nás až tak starší nejsou, i když jsme je už dlouho neslyšeli. Jsou to písničky, které si létají někde v časoprostoru, tady nad republikou pořád krouží, ne že by byly staré, ale prostě tu pořád jsou. A jestli k nim sáhneme? Co já vím, asi budeme muset. Lidi je po nás pořád chtějí, včetně mé maminky, a té budu muset vyhovět, abych měla klid.
My už jsme před chvilkou dešifrovali název vaší kapely Armadeica, pojďme teď dešifrovat biblické jméno vaší desky Uriel. Jak vzniklo?
Protože už nejsem Pope, už nejsem ani Zuru, ani Heretika a jsem teď Uriel, což jsou vlastně spíš kódy než jména. Ale oficiálně jsem pořád Jana Kratochvílová, protože maminka by mi nikdy neodpustila, kdybych se přejmenovala a tatínek, který je už v jiné inkarnaci, asi taky ne. A pan 'Caesar' Fiala z firmy EMI vymyslel geniální věc, že když se tak nebudu jmenovat přímo já, protože na desce asi musí být napsáno Jana Kratochvílová, aby lidi nebyli moc zmatení, že by se tak mohla jmenovat deska. A já řekla - No, jasně, to je vynikající! Takže se deska jmenuje Uriel, jako ten biblický anděl ohně, ale ve skutečnosti to bude asi jiný Uriel než on a než já, ale to už je jiný příběh."
Diskografie:
Jana Kratochvílová (1980)
Listen and Follow (1981)
Bohemian (1985)
Joy of Transformation (1991)
Create Z Health & Beauty (1991)
Copánky (1992)
Immortality (1992)
We Are Calling Immortals (1993)
Power Inside You (1994)
Jana Pope & Heval LIVE (2CD, 1994)
Illuminati - Anarchists: Unite! (1994)
Goddess of Desire (1995)
Illuminati - Everything Is Under Control (1998)
V stínu kapradiny (1998)
S láskou (1998)
Uriel (2004)
Text: Hudebně je novinka na hony vzdálena alternativně-metalové razanci skladeb jejich společné anglické skupiny Illuminati. Je melodická, zpěvná, vitální. Nebýt skutečnosti, že Jana Kratochvílová odmítá brát v potaz pojem času, bylo by možné konstatovat, že novinka je svým způsobem návratem k časům skupin Motor a Heval, k časům před jejím odchodem do Anglie.
Je všeobecně známo, že čas bývá k dámám, zpěvačky nevyjímaje, negalantní. Setkání s Janou Kratochvílovou ovšem potvrzuje současně rčení o výjimkách a pravidlech. Jinak řečeno, životaplný gejzír energie a vitality jménem Jana Kratochvílová se prostě nemění. Zahrne vás přívalem slov ještě než stačíte vložit kazetu do diktafonu, představí vám svůj momentální talisman v podobě dětských housliček s připevněnou podobenkou otce, seznámí vás s erupcemi pozitivní energie místa, kde zasedáte k rozhovoru a povypráví i o sněhové kalamitě, která před pár dny docela odřízla proud k východočeské chalupě, kde s Jiřím Hrubešem právě dokončovali aktuální album Uriel. Všechno dohromady je lemováno girlandami bezprostředního jiskřivého smíchu a tak uplyne dobrá půlhodinka než se dostanete k první otázce.
Jak vlastně vznikalo nové album?
Jak to vzniklo? My s Jirkou Hrubešem vlastně píšeme písničky neustále. Na cestách, na hotelu, v letadle, na koleně, Jirka má pořád na klíně kytaru a pořád vznikají nové a nové věci. Byli jsme zrovna v Čechách kvůli úplně jiným záležitostem a měli s sebou tyhle písničky na páskách, tady je slyšel jeden náš kámoš Pupi a donesl je na firmu EMI, odkud se nám hned ozvali, že by s námi chtěli udělat desku. Nás strašně nadchlo, že o tu muziku má někdo zájem, tak jsme řekli - No, jasně, a já hned začala psát texty v češtině. Byla jsem na psaní českých textů úplně nadržená, protože v Anglii člověk češtinu přece jen moc neužije. No, a tak vzniklo patnáct písniček na novou desku včetně české hymny, kterou jsem pro ten účel přetextovala.
To znamená, že nápady a písničky jste měli pohromadě už dřív a nevznikaly až konkrétně pro tuhle novou desku?
No, víte co, my měli asi tak tři písničky, kterými mě Jirka léčil pomocí kytary a pomocí zvuků v době, kdy jsem dělala své healicí pokusy, jeden mi moc nevyšel a já spadla do černé jámy negativních vibrací a nic mě z ní nemohlo vytáhnout. Nic mi nepomáhalo, přestože fyzicky jsem byla v pořádku, ale měla jsem různé psychosomatické problémy a healeři mi nemohli pomoc. Tehdy Jirka jednou začal hrát muziku, z které pak vznikla písnička Archanděl spásy a ta muzika mi začala dělat tak dobře, že jsem si ji vozila jako bylinky, protože mi pomáhala. Právě tyhle tři písničky, ty tři moje bylinky, pak slyšel náš kamarád, o kterém jsem mluvila, odnesl je na firmu a ty další jsme začali psát už rovnou v češtině. Kromě nás dvou se na desce podílel senzační muzikant a člověk Radek Komárek, který tu byl také jako zvukový inženýr. Vyloženě pro účely téhle nové desky jsme dali dohromady kapelu Armadeica, která je něco jako alternativa k metalu, co děláme v Anglii. Je to něco jako dvě strany jedné mince. Tomu co tady děláme s Armadeikou, říkáme mystický rock. Odehráli jsme tu s Armadeikou už i pár koncertů, ale muzikanti co jsou v ní s námi ještě nestačili desku nahrát. Já ale věřím, že není poslední a na té další už budou. Tady ještě hrála Armadeica ve třech, ale příště to už bude plná sestava, ve které je Zdeněk Juračka a baskytarista "Bishop", chceme ještě přibrat další muzikanty a máme i takovou show partu, které říkáme Armadeika Team. Jsou převlečeni za anděly, za mágy, za víly, tancují s námi a rapují. Představte si, že nás s touhle partou vyhodili z televize Prima, asi se báli motýlích víl, andělů a mě. A to jsem při tom neměla na hlavě rohy, které normálně nosím.
Armadeica, to je takový tajemný název, pojďme ho rozšifrovat, co si pod ním představit?
Jé, to jste mě dostal. Na to se mě ještě nikdy nikdo neptal a já nevím, jestli to můžu prozradit. My jsme to chtěli držet tak trošku v tajnosti. Tak to nechám na vás. Prozradím vám, že je to z latiny - Arma Dei. Je to takové minitajemství.
Může to být něco jako paže boží, zbraně boží?
Spíš armáda. Můžete tomu říkat třeba armáda nebeská, my to ale nemyslíme tak strašně ortodoxně. Nejsme žádní křižáci nebo něco takového, nebojte se. Nám se to prostě líbilo. Všichni jsme takoví válečníci v našich fyzických futrálech. Všichni jsme spiriti duše a válčíme v třídimenzionálním světě s hmotou. Válčíme s tím, jak dostat hmotu pod kontrolu ducha. A proto armáda boží, nebo armáda božská. Chtěli jsme tím také naznačit, že je velice otevřená. Možná nás v ní jednou bude pět tisíc, možná celá planeta, protože všichni ti, co budou chtít něco vytvářet, mají vlastně do Armadeiky dveře otevřené.
Zmínila jste se už o tom, že Armadeica je jakýsi protipól vaší společné anglické kapely Illuminati, kterou mělo párkrát možnost vidět i tuzemské publikum. Jak vlastně jdou dohromady tyto dvě naprosto odlišné věci?
To máte jako dvě strany téže mince. Je to jako v manželství nebo dlouhodobém vztahu. Každý může být úplně jiný a dohromady se to nádherně doplňuje, tvoří to úžasný celek. Na jedné straně je rituální rock, na druhé straně je mystický rock, ale jsme to pořád my.
Pokud se týče nových písniček a jejich živé podoby, budete s nimi vystupovat výhradně tady a nebo dostanou i svou anglickou podobu a budete je prezentovat i jinde?
Ona je otázka, co to znamená tady. Myslíte tady jako na světě, na planetě? To každopádně, prostě kdekoliv, kde o nás budou mít zájem, budeme hrát. Některé texty už mám napsané v angličtině, dokonce jsem zkoušela i něco latinsky, ale na celou desku si radši netroufám, německy moc neumím, to nechávám stranou, ale čeština se mi líbí nejvíc. Fakt je, že jsme přijeli a pár muzikantů na nás koukalo jak na blázny a říkali nám - tady v Česku všichni zpívají anglicky a vy jste přijeli z Anglie zpívat česky? To si úplně podřezáváte větev. Ale nám se opravdu čeština líbí, je to tak drahocenná řeč a rozhodně není pravda, že jenom angličtina a italština je zpěvná. Jsou jenom jednodušší. Ovšem tu krásnou poesii do textů nikdy v angličtině nedostanete. Chcete říct 'holčičko', a tak řeknete 'little girl', ale to je malá holka, to přece není holčička. To jsou ty nuance. Little Girl on The Moon nikdy nezní tak, jako Holčička na Měsíci. Ale na druhou stranu nevidím důvod, proč nezpívat půl česky, půl anglicky, rapovat latinsky, udělat do toho nápěv uzbecky, prostě, spojit ten Babylon dohromady.
Pokud se podíváme na vaši novou desku Uriel autorsky, je výhradně prací vaší a Jirky Hrubeše?
S výjimkou dvou věcí, napsal Jirka muziku a já texty. Těmi dvěma věcmi tak říkajíc zvenku, přispěl Beethoven, jehož Ódu na radost jsem přetextovala jako Ódu na lásku. A pak je tam česká hymna, ke které jsem taky udělala svůj text.
Co vás vlastně přivedlo k nápadu přetextovat a natočit naší národní hymnu?
To je zajímavá věc. Jednou jsme seděli v Holešovicích, v hotelu Olga s Jirkou a Zdeňkem Juračkou, oni brnkali na kytary, najednou začali spontánně zpívat hymnu a Jirka k ní hrál takové rockové riffy. Já si říkala - Ježiš, to je tak nádherná písnička netušíc, že se na ní pořád ještě salutuje, že to je furt česká hymna. Já myslela, že máte po té džínové revoluci něco jiného. A ona je to pořád ještě hymna, což jsem nevěděla, a tak jsem na ní napsala text Na křídlech lásky i na tu druhou, slovenskou polovinu. Natočili jsme jí, takže se na ní dá házet hlavou, tancovat I rapovat, a až potom jsme zjistili, že to oficiálně hymna pořád ještě je. Nám se prostě hrozně líbila jako písnička.
Když teď necháme hymnu staranou, dá se říct, že těmi ostatními písničkami navazujete na vaše někdejší období reprezentované třeba písničkami jako V stínu kapradiny, Trailer BX 60,.?
Víte, že něco na tom asi je? Mě připadá, že v téhle republice je taková nějaká časoprostorová smyčka, není tu lineární čas, je tu čas dokola. Kruhový čas, co se pořád vrací. Když se třeba zamyslím nad novou věcí Holčička na měsíci, má určitě něco společného s písničkou V stínu kapradiny. Nějak záhadně se to potkalo. Je to zajímavé, protože mezitím jsme dělali ten nejtvrdší metal na světě v úplně androginní formě, kdy lidi na koncertech vůbec netušili jestli jsem holka nebo kluk, strašně drsné věci v kostýmech, helmách a najednou se to zase ňák sešlo. Něco na tom je.
Znamená to, že na koncertech po vydání nové desky Uriel sáhnete i k vašim starším českým písničkám?
Pro nás až tak starší nejsou, i když jsme je už dlouho neslyšeli. Jsou to písničky, které si létají někde v časoprostoru, tady nad republikou pořád krouží, ne že by byly staré, ale prostě tu pořád jsou. A jestli k nim sáhneme? Co já vím, asi budeme muset. Lidi je po nás pořád chtějí, včetně mé maminky, a té budu muset vyhovět, abych měla klid.
My už jsme před chvilkou dešifrovali název vaší kapely Armadeica, pojďme teď dešifrovat biblické jméno vaší desky Uriel. Jak vzniklo?
Protože už nejsem Pope, už nejsem ani Zuru, ani Heretika a jsem teď Uriel, což jsou vlastně spíš kódy než jména. Ale oficiálně jsem pořád Jana Kratochvílová, protože maminka by mi nikdy neodpustila, kdybych se přejmenovala a tatínek, který je už v jiné inkarnaci, asi taky ne. A pan 'Caesar' Fiala z firmy EMI vymyslel geniální věc, že když se tak nebudu jmenovat přímo já, protože na desce asi musí být napsáno Jana Kratochvílová, aby lidi nebyli moc zmatení, že by se tak mohla jmenovat deska. A já řekla - No, jasně, to je vynikající! Takže se deska jmenuje Uriel, jako ten biblický anděl ohně, ale ve skutečnosti to bude asi jiný Uriel než on a než já, ale to už je jiný příběh."
Diskografie:
Jana Kratochvílová (1980)
Listen and Follow (1981)
Bohemian (1985)
Joy of Transformation (1991)
Create Z Health & Beauty (1991)
Copánky (1992)
Immortality (1992)
We Are Calling Immortals (1993)
Power Inside You (1994)
Jana Pope & Heval LIVE (2CD, 1994)
Illuminati - Anarchists: Unite! (1994)
Goddess of Desire (1995)
Illuminati - Everything Is Under Control (1998)
V stínu kapradiny (1998)
S láskou (1998)
Uriel (2004)
časopis Rock&Pop 2004/03
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Soucasna-dimenze-Jany-Kratochvilove~16~duben~2004/