Muzikus.cz homepage

ostatníReakce z redakce 2010: objevy a debuty

30.12.2010 | Autoři: Milan Bachan, Filip Drábek, Lukáš Janičík, Jan Kocur, Michaela Kučová, Ladislav Řehounek, Michal Šimeček, Adam Vopička | sekce: publicistika
Reakce z redakce 2010: objevy a debuty | nejlepší alba | koncerty, festivaly a promotéři | zklamání vs. očekávání

Jsme na přelomu roku. Něco je za námi, něco před námi. Budoucnost věštit sice nedokážeme, ale o naše pohledy na to, co se událo, se rádi podělíme. Pokud jste zvědavi, jak uplynulý rok bilancuje okruh našich autorů, začtěte se do naší tradiční výroční ankety.

Tu jsme tentokrát rozdělili na čtyři části. Tématem první z nich jsou hudební nováčci, projekty, kterým se podařilo prorazit, a debutové desky.



Milan Bachan

Mne sa aj tento rok podarilo objaviť skupiny, ktoré už mali svoj debut nejaký ten rok, dva za sebou. Takou skupinou sú napríklad Titus Andronicus z New Jersey, ktorých druhá štúdiovka The Monitor patrí jednoznačne k tomu najlepšiemu čo som tento rok počul. Podobne ma svojou druhotinou dostalo aj duo She & Him. Až sa tak trochu hanbím, že hoci už niekoľko rokov radím Zooey Deschanel medzi moje obľúbené herečky, to že ich debut vyšiel už pred dvomi rokmi mi nejak ušlo. Keď hovorím o dvojiciach, oslovili ma aj James Mercer a Danger Mouse so svojim projektom Broken Bells. Príjemný pop, ktorý nikoho neurazí. Aj naše rádia by boli hneď počúvatelnejšie. Tie by mohli hrať aj dánsku speváčku Fallulah a jej debutovú platňu The Black Cat Neighbourhood.
Z ostatných skupín, ktoré tohto roku debutovali by som ešte rád spomenul Dum Dum Girls, ktoré u mňa spomedzi terajších ženských kapiel jednoznačne vyhrávajú, a Best Coast. Z pár objavov, ktoré sa mi podarilo zachytiť na koncertoch a počas leta na festivaloch, musím spomenúť Air Waves. Síce nehrajú nič náročné a prelomové, ale zato strašne príjemné pesničky. Keby som raz natáčal nejakú road movie, na soundtrack by som vybral práve ich. A keď som už pri filmoch – medzi favoritov na debut roka radím aj Sex Bob-omb.





Filip Drábek

Ako to už chodí každý rok, zásadné objavy roku 2010 prinesie až rok ďalší, napriek tomu sa zjavilo na scéne zopár veľmi zaujímavých mien. A tak som síce väčšinu roku strávil počúvaním The Cure, The Smiths alebo Pixies.
Doslova objavom bola pre mňa americký dreampopový projekt, ktorý si hovorí Slovak Republic. Na internete o nich nie je takmer žiadna zmienka, akurát majú skvelý debut Summer Pills na Bandcampe. Samozrejme, záujem u mňa vzbudili názvom, no nakoniec ma dostala hudba.
Ďalším veľkým objavom je dvojica Paula i Karol z Poľska. K prvoplánovo pozitívnej hudbe nemam nijaký vzťah, napriek tomu ma ich naivný folk baví. A môže za to náš šéfredaktor, keďže ma na poľskom festivale Off dotiahol na ich koncert.
Potešiteľné je, že niekoľko objavov, snáď aj zásadnejších ako z cudziny, pochádza z našeho regiónu. Dnes už trojica Gwerkova spája originálne atmosférickú hudbu s dreampopom, charizmatickým spevom a gitarovými linkami. Ich debutové EP 6 Ears je veľká vec.
Košické duo Bios spája vizuály so zvukom a robí to skvele. Znepokojujúce a intenzívne. Rovnako z východu, tentoraz z Prešova pochádza aj post-metalové duo Dawn To Come, ktoré ma za sebou len niekoľko koncertov a jedno krátke zašumené demo, napriek tomu je to kapela s veľkou budúcnosťou, hrajúca veci, ktoré tu nevedno prečo nikto nerobí.





Lukáš Janičík

Asi není příliš divu, že v mém seznamu převažují hlavně kapely s přívlastkem lo-fi. V součastnosti lze spozorovat obrovskou porodnost těchto kapel, jednak díky poměrně nenáročným podmínkám pro jejich zrození a druhak pro tu pochopitelnou reakci na kapely s velkou produkcí. Je toho tedy všude hodně, ale nepociťuji, že by hranice využití byla dovršena a naopak objevuji větší či menší novátorství. Letošek nám tedy přinesl Dum Dum Girls a Warpaint, které není nutno blíže představovat, a Male Bonding, o nichž jsme v naší redakci taky dost povídali. Rád bych ale zmínil docela jiné jméno, které pro mě bylo až do jejich koncertu v Paříži, kde předskakovali o míru známějším Girls, neznámé. Američtí Harlem letos vydali svoje první album pro větší label, jenž na zmiňovaném koncertě krátce a úderně představili a způsobili, že původně očekávaná hvězda večera se stala jen jakousi afterparty. To je věc hodná jak údivu, tak obdivu.
Z jiných soudků mě zejména zaujala EPčka zasněných Memoryhouse a slovenských Gwerkova. Obě ochutnávky ve mě vzbudily zvědavost na jejich připravované debuty.





Jan Kocur

Největším letošním objevem je pro mne fakt, že i v rámci česko-slovenského regionu je nějaký interpret schopen nahrát desku, u jejíhož poslechu se nemusíte cítit trapně a klidně ji s čistým svědomím můžete zařadit mezi to nejlepší, co jste tento rok slyšeli. Přesně takoví byli vloni Charlie Straight, letos na ně navazuje výborná první dlouhotrvající deska bardejovsko-londýnských The Bridgeheads s názvem Foreigners a Krajina rovina Jany Kirschner. Ano, na první pohled se může zdát, že objevit v roce 2010 Janu Kirschner není důvod, aby mohl být autor těchto řádků brán jakkoliv vážně, ale nová deska rodačky z Martina je natolik vymykající se z její předchozí tvorby, ale hlavně vynikající, že prostě stojí za doporučení. Ale říkejte to svému okolí. Pro „alternativní“ posluchače je jméno Kirschner nežádoucím příkladem komerce, pro fanoušky středního proudu je zase samotná deska moc alternativní. Některé objevy mají prostě těžký život.





Michaela Kučová

Uplynulý rok sa pre mňa niesol najmä v znamení rapu. Takého, ktorý sa zvykne označovať za inteligentný, iný, alternatívny a podobne, pre mňa je však ten jediný ozajstný, normálny. Taký, ktorý je staromódne o slovách, beatoch a výpovedi, umení narábať so slovom a myšlienkou. Objavila som pre seba hravého Astronautalisa, ktorý si celkom obľúbil koncertovanie v našich končinách, a najmä Dessu, dievčinu z Doomtree kolektívu, ktorej sólový album A Badly Broken Code zo začiatku roka ma neprestáva baviť ani na jeho konci.
Z domácej tvorby to bol jednoznačne Bonus, ktorého rap ma od EP k EP fascinuje stále viac a viac. Či už rieši scénu, vlastnú minulosť, vadu reči či stav spoločnosti, Bonusova tvorba patrí k najdôležitejším a zároveň najzábavnejším počinom roka. A hoci najnovšie hlási Konec civilizace, albumy ako tieto mi dávajú nádej do budúcnosti česko – slovenskej hudby.





Ladislav Řehounek

Stěží bych našel nějaký výrazný dominantní objev, ale to se nevylučuje s tím, že se na světě objevila (potažmo já jsem si objevil) spousta zajímavých nových projektů a debutů. Nemám nic, od čehož bych čekal růst a o čem bych mohl říct, že je pro mě příslibem do budoucna. Když přijde, přijde, tím líp. Mám jednoduše desky, které mě baví.
Letošek vůbec byl tak trochu ve znamení electro-popu a přestože by se dalo najít padesát zaměnitelně znějících kapel, pro mě v čele té vlny stáli (pravda, debutující už dříve) Yeasayer. Baví mě debut taky The Drums, kteří jednoduše posouvají podle stereotypu posmutnělý post-punk k hravosti, baví mě Mumford & Sons, jimž se – což se ukázalo na koncertě - takřka podařilo definovat stadionový folk, baví mě Marina & The Diamonds, která spojuje pro mainstream typickou popovou přímočarost s určitou intimitou…
A to by bylo, aby se tady neprojevila moje úchylka na Polsko, kde bych si dokonce troufl vložit i nějaká ta očekávání do budoucna. Z tamních festivalů jsem si přivezl dva zajímavé objevy, a to Julii Marcell, což je na jednu stranu poměrně introvertní a druhou poměrně dravá popová písničkářka, klávesistka a houslistka, a dvojici Paula i Karol, jíž si dovoluji označovat za polské New Pornographers. A do třetice bych z Polska zmínil ještě kapelu Kyst, která stojí kdesi na pomezí psychedelického folku a post-rocku.
Spíše za zjev než za objev bych pak označil projekt Apparatjik - tak trochu konspirační bokovka členů Mew, Coldplay a A-ha, na které jsem ale minimálně první půlrok docela ujížděl. 





Michal Šimeček

Letos jsem konečně přišel na chuť britským Porcupine Tree. Zlomovým se pro mě stal okamžik poslechu koncepčního alba The Incident, díky kterému jsem si uvědomil, že Steven Wilson je opravdu výborný hudební skladatel, který si pohrává s žánry, umí vytvořit chytlavé melodie, dále umně využívá zvuku bezpražcové baskytary a hlavně (a to se mi na něm líbí nejvíc) vymýšlí bubeníkovi Gavinu Harrisonovi fantastické noty, se stoprocentním využitím hajtky, zvonečků a crash činelů. Mimo to mě na začátku roku také zaujala popová kapela Noisettes, vedená černošskou baskytaristkou a zároveň i skvělou zpěvačkou Shingai Shoniwa.
Z tuzemské hudební scény mě dost zaujali čeští BT'n'J, kteří si s radostí pohrávají s mým tolik oblíbeným funkem. Obecně hodně překvapili Slováci, kteří svou nynější tvorbou působí o dost vyzráleji, než čeští muzikanti (bavíme-li se o žánrech pop-rock a indie) - za všechny jmenuju třeba Puding pani Elvisovej nebo kapelu Billy Barman.





Adam Vopička

Letos asi žádný zásadnější objev nemám, spíše jsem doháněl „starší“ kapely a nahrávky. Nicméně i tak by se několik debutů našlo.
Takoví Pulled Apart By Horses jsou prototypem kapely bez jakékoliv hloubky, kapely, u které existují studiové nahrávky jen proto, aby se člověk připravil na propocení trika na koncertě. I když je pravdou, že debut obsahuje povětšinou postarší, znovu nahrané skladby, na energii, humoru a „ultimate power!“ to znát není.
Až v samém závěru roku jsem víceméně šťastnou shodou okolností narazil na Talons, britský post-/math-rock okořeněný dvěma houslemi. Před několika týdny jim vyšla první dlouhohrající deska Hollow Realm a mají za sebou již menší evropské turné - u nás se přitom zastavili možná trochu netypicky v Děčíně.
Z českých luhů a hájů mě potom potěšil(i) Prince of Tennis s příjemným electropovým EP Camping in North Ikea a také první alba saade (nepočítáme-li eponymní kazetu) a Table.

Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Reakce-z-redakce-2010-objevy-a-debuty~30~prosinec~2010/

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.