10.6.2004 | Autor: Vlasta Beránek | sekce: publicistika Hudebníci ze skandinávských zemí se na evropské scéně prosazují s až neuvěřitelnou suverénností, ale hiphopové hvězdy by člověk přece jen hledal v jiných regionech. Tento styl ale v posledních letech prožívá na celém kontinentu přinejmenším komerční renesanci a je stále žádanějším zbožím.



V málokterém stylu je kvůli častým klišé tak bedlivě hledán aspoň náznak originality. Dánské trio Outlandish ji díky kombinaci s dalšími exotickými hudebními styly disponuje ve velice obstojném množství a díky hitům Aicha a Guantanamo se naně v posledních dvou letech upřela pozornost evropských příznivců tohoto stylu a jejich album Bread and Barrels Of Waterse stalo jednou z nejsledovanějších událostí evropské hiphopové scény roku 2003. Potomci přistěhovalců z Maroka a a Pákistánu, Isam Bachiri a Waqas Qadri nalezli společnou řeč s Lennym Martinezem, imigrantem z Kuby, díky fotbalu...

Není zrovna obvyklé, aby se tři fotbalisté dohodli na založení hiphopové skupiny. Když už sport, nabízí se spíše basketbal...

(smích) Jako fotbalisté jsme moc perspektivní nebyli, tak jsme zkusili muziku...Ne, vážně. Znali jsme se už dávno, hráli jsme spolu fotbal - přece jen jsme vyrůstali v Evropě, takže fotbal nám byl vždy bližší než basketbal - a všichni jsme poslouchali spoustu hip hopových desek. Jednou jsme se rozhodli, že bysme mohli zkusit natočit něco sami. Hip hop po našem...

Co si pod tím máme představit?

Poslouchali jsme hodně East Coast hip hopu, ale sami jsme měli trochu jiné kulturní kořeny a to se do toho samozřejmě promítlo.Já s Isamem jsme se už narodili v Dánsku, Lenny se s rodiči přistěhoval z Kuby. V naší hudbě byly od počátku silné vlivy latinskoamerických rytmů, tradiční arabské hudby i orientálních prvků. Poslouchali jsme vše, co nějak souviselo s hip hopem, ale v našem projevu jsme se snažili být sví. Kodaň je hodně multikulturní město a prožitek z něj je hodně inspirativní.

Vaše hudba zní poměrně bezstarostně optimisticky a vesele, texty jsou ale politicky a společensky hodně nabroušené.

Co jiného než naše názory by texty měly vyjadřovat? Jsme politicky vyhranění, ale nepředstavujte si pod tím, že jsme nějací muslimští radikálové. Dnes si veřejnost kvůli médiím pod muslimskou angažovanou tvorbou představí skoro teroristy, ale toje nesmysl. Kodaň je příkladem, že vedle sebe můžou bez problémů žít lidé s kořeny v různých kulturách.

Ale i Kodaň je místem rasistických útoků, v posledních letech zde došlo k několika rasově motivovaným útokům a dokonce vraždám.

Netvrdím, že je to idyla, také jsme se setkali s rasově nenávistným chováním. Řada lidí nespokojených s vlastním životem ventiluje své problémy xenofobním chováním, ale to snad najdete v každém evropském městě - pochybuju, že by Praha byla výjimkou. Nejsme žádní radikálové, věříme, že při vzájemné toleranci vedle sebe můžou žít odlišné kultury.

Ale právě muslimům je vyčítáno, že se v západním světě uzavírají do svých kulturních ghett a žijou si tak trochu sami pro sebe...

To je složitá otázka. Nemyslím si, že je to jen problém muslimů, každá menšina si v cizím prostředí vytváří pocit nějaké sounáležitosti. A v každé části společnosti se najdou extrémisté. My můžeme mluvit jen za sebe: o žádná ghetta nestojíme. Věříme v Boha a podle toho se chováme. Co člověk dává, to také dostává zpět.

Prosadili jste se v celoevropském měřítku - jak bylo pro dánský hip hopový projekt těžké prosadit se v anglicky mluvících zemích?

Pokud máte co říct a jste něčím originální, prosadíte se při troše štěstí odkudkoliv. Hip hop je univerzálně srozumitelný styl. Stačí mít nápady a dát tomu všechnu energii.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/05