Nové koště dobře mete - díl první
3.8.2005 | Autor: Michal Husák | sekce: publicistika
Mladá, ale v zasvěcených kruzích již poměrně zavedená italská firmička My Kingdom Music (tažená nadšencem Francescem Palumbem) se hned od prvních vydavatelských krůčků, učiněných zhruba před třemi lety, dokázala zřetelně vyprofilovat. Specializuje se na výrazně neobyčejné, dá se říct avantgardní a snad až podivné spolky hrající potemnělou, syrovou hudbu. Gotika, (nejen doom) metal, elektronický rock... Vždy ale v osobitém, charismatickém a obtížně uchopitelném provedení.
CREST OF DARKNESS
Evil Knows Evil
(My Kingdom Music) 45:00
Norové Crest Of Darkness (mimochodem asi nejznámější jméno na soupisce MKM) nikdy nepojímali svůj black metal ortodoxně či rigidně. Jejich čtvrté album už se ale blackovým měřítkům vymyká natolik, že by si spíše zasloužilo přelepku „dekadentní extrémní rock“. Do černého základu razantně promlouvají prvky thrashe, elektroniky, v rafinovaně nevyzpytatelných skladbách se neustále střídají motivy a nálady. Bohužel s posluchačsky střídavě vděčnými výsledky. Některé experimenty zpívajícího basáka (a dominantního mozku kapely) Ingara Amliena v sobě mají nesporný půvab, jindy se ale na druhdy tak silné magično vytrácí v nepřehledně překombinované změti. Vrcholem Crest Of Darkness tak i po letech zůstává dlouhohrající dvojka The Ogress (1999).
Zlatý hřeb: Inexplicable Bloodthirstiness
Zní to jako: black metal prohnaný plazmovým urychlovačem
Hodnocení: 4/7
DEINONYCHUS
Insomnia
(My Kingdom Music) 44:23
Projekt Deinonychus vedený Holanďanem Marcem Kehrenem funguje již od roku 1992, pětiskladbová Insomnia je již šestým řadovým albem. Po různých vývojových fázích (které lze souhrnně asi nejlépe popsat jako různé formy temného metalu) se Marco dopracoval k velice zajímavé podobě syrově beznadějné, apokalypticky znějící, těžké, tvrdé, ale i nápaditě melodické hudby. Připadá mi strašně laciné vytahovat zde zprofanovaný, otřepaný pojem gotický doom metal, v jistém smyslu však k němu má ona zvláštně bezvýchodná, vznešená masa asi nejblíže. Každopádně jde o hudbu netuctovou a svéráznou. Převážně se utrápeně (ale nikoliv bezradně) vleče, tabu ale nejsou ani kontrastní, velice rychlé pasáže. Když navíc v působivě vrstevnaté kompozici To Diagnose The Fortunes Of Paranoia Consuming Consciousness And Sanity přijde Marco s doslova šíleným, neuvěřitelně mrazivým vokálem (není to žádné laciné skřehotání, to se prostě musí slyšet), Deinonychus se doslova dotýká netušených horizontů.
Zlatý hřeb: To Diagnose…
Zní to jako: mix Black Sabbath a My Dying Bride, to celé umocněno depresemi na n-tou
Hodnocení: 5/7
DESPAIRATION
Music For The Night
(My Kingdom Music) 78:31
Ve srovnání s Deinonychus zní zasněně popgotické, místy téměř laxně působící písničkářství německých Despairation téměř banálně. A navzdory občas velmi silým melodiím i únavně. Lze to přičíst jednak neúnosné délce materiálu (18 skladeb narvaných na cédéčko až po okraj), jednak jeho nevyrovnaností. U kapely, která vydává třetí řadovou desku, taková dramaturgická neobratnost překvapí. Přitom hraje pětice hudbu, u které by měla každý okamžik odměřovat s chirurgickou přesvědčivostí, aby posluchače nezahltila. Despairation tomu říkají „moderní orchestrální temná gotika“ (nechybí vlivy trip-hopu, elektroniky či najazzlého popu) a v praxi to obnáší poněkud výstřední směs se zvláštním, jakoby neukotveným, mdlým, rozháraným zvukem.
Zlatý hřeb: Phantastronaut
Zní to jako: opilí Tiamat křížení s dark wave a Davidem Bowiem
Hodnocení: 3/7
FORGOTTEN SUNRISE
Ru:mipu:dus
(My Kingdom Music) 62:49
Mají něco společného, ale tam, kde jsou Despairation buransky křečovití, Estonci Forgotten Sunrise v sobě mají cosi dekadentně aristokratického. Není divu, že od první chvíle působí jejich muzika „závažněji“ a vzbuzuje mnohem víc respektu. Doplácí na to ovšem jistou nepřehledností a přešlechtěností. Čtveřice kombinuje gotický rock, syntipop, EMB, trip-hop, prvky dark wave, metalu, manchesterské kytarovky a kdo ví, co ještě. Umí téměř diskotékově „nerafinovanou“ přímočarou písničku (jako je třeba klipová singlovka Never(k)now, celkově jsou ale její výrazové prostředky všechno, jen ne laciné. A jak už jsem naznačil, občas by asi trochu přehlednější fazóna skladbám prospěla. Takto jsou Forgotten Sunrise spíše experimentální kuriozita určená fajnšmekrům, schopným vstřebat hudbu rozestřenou na výše vyznačeném členitém půdorysu, anebo vábnička pro snoby, kteří si potrpí na „odlišný“ vkus.
Zlatý hřeb: Surroundcosmos
Zní to jako: zkuste najít přirovnání k něčemu, co si do kolonky žánr napíše „lysergic deathbeat“
Hodnocení: 4/7
PLAN E
Best Kept Secret
(My Kingdom Music) 46:32
Od finské (a úměrně tomu severskou melancholií nasáklé) čtveřice Plan E hrající, v obsazení basa/klávesy/zpěv - basa - basa - bicí by asi málokdo čekal něco „normálního“. Když máme tohle ujasněno a laskavý čtenář chová na zřeteli, že se pohybujeme v poněkud přechýlené realitě (říkejme tomu třeba avantgardní šero), a že se kapela projevuje v rámci specifických výrazových prostředků, můžeme dojít k možná trochu překvapivému zjištění, že Plan E hrají v zásadě příjemný a navíc i vcelku posluchačsky přístupný písničkový rock. Minimalisticky komorní, potemněle tajemný, občas psychedelicky „mázlý“, občas zavánějící až potměšilou nadsázkou. Vždy decentně melodický, ale vzhledem k jisté monotónnosti vyžadující zvláštní rozpoložení posluchačovy duše.
Zlatý hřeb: Pure As Snow
Zní to jako: Nick Cave na tripu v surreálném antisvětě
Hodnocení: 5/7
CREST OF DARKNESS
Evil Knows Evil
(My Kingdom Music) 45:00
Norové Crest Of Darkness (mimochodem asi nejznámější jméno na soupisce MKM) nikdy nepojímali svůj black metal ortodoxně či rigidně. Jejich čtvrté album už se ale blackovým měřítkům vymyká natolik, že by si spíše zasloužilo přelepku „dekadentní extrémní rock“. Do černého základu razantně promlouvají prvky thrashe, elektroniky, v rafinovaně nevyzpytatelných skladbách se neustále střídají motivy a nálady. Bohužel s posluchačsky střídavě vděčnými výsledky. Některé experimenty zpívajícího basáka (a dominantního mozku kapely) Ingara Amliena v sobě mají nesporný půvab, jindy se ale na druhdy tak silné magično vytrácí v nepřehledně překombinované změti. Vrcholem Crest Of Darkness tak i po letech zůstává dlouhohrající dvojka The Ogress (1999).
Zlatý hřeb: Inexplicable Bloodthirstiness
Zní to jako: black metal prohnaný plazmovým urychlovačem
Hodnocení: 4/7
DEINONYCHUS
Insomnia
(My Kingdom Music) 44:23
Projekt Deinonychus vedený Holanďanem Marcem Kehrenem funguje již od roku 1992, pětiskladbová Insomnia je již šestým řadovým albem. Po různých vývojových fázích (které lze souhrnně asi nejlépe popsat jako různé formy temného metalu) se Marco dopracoval k velice zajímavé podobě syrově beznadějné, apokalypticky znějící, těžké, tvrdé, ale i nápaditě melodické hudby. Připadá mi strašně laciné vytahovat zde zprofanovaný, otřepaný pojem gotický doom metal, v jistém smyslu však k němu má ona zvláštně bezvýchodná, vznešená masa asi nejblíže. Každopádně jde o hudbu netuctovou a svéráznou. Převážně se utrápeně (ale nikoliv bezradně) vleče, tabu ale nejsou ani kontrastní, velice rychlé pasáže. Když navíc v působivě vrstevnaté kompozici To Diagnose The Fortunes Of Paranoia Consuming Consciousness And Sanity přijde Marco s doslova šíleným, neuvěřitelně mrazivým vokálem (není to žádné laciné skřehotání, to se prostě musí slyšet), Deinonychus se doslova dotýká netušených horizontů.
Zlatý hřeb: To Diagnose…
Zní to jako: mix Black Sabbath a My Dying Bride, to celé umocněno depresemi na n-tou
Hodnocení: 5/7
DESPAIRATION
Music For The Night
(My Kingdom Music) 78:31
Ve srovnání s Deinonychus zní zasněně popgotické, místy téměř laxně působící písničkářství německých Despairation téměř banálně. A navzdory občas velmi silým melodiím i únavně. Lze to přičíst jednak neúnosné délce materiálu (18 skladeb narvaných na cédéčko až po okraj), jednak jeho nevyrovnaností. U kapely, která vydává třetí řadovou desku, taková dramaturgická neobratnost překvapí. Přitom hraje pětice hudbu, u které by měla každý okamžik odměřovat s chirurgickou přesvědčivostí, aby posluchače nezahltila. Despairation tomu říkají „moderní orchestrální temná gotika“ (nechybí vlivy trip-hopu, elektroniky či najazzlého popu) a v praxi to obnáší poněkud výstřední směs se zvláštním, jakoby neukotveným, mdlým, rozháraným zvukem.
Zlatý hřeb: Phantastronaut
Zní to jako: opilí Tiamat křížení s dark wave a Davidem Bowiem
Hodnocení: 3/7
FORGOTTEN SUNRISE
Ru:mipu:dus
(My Kingdom Music) 62:49
Mají něco společného, ale tam, kde jsou Despairation buransky křečovití, Estonci Forgotten Sunrise v sobě mají cosi dekadentně aristokratického. Není divu, že od první chvíle působí jejich muzika „závažněji“ a vzbuzuje mnohem víc respektu. Doplácí na to ovšem jistou nepřehledností a přešlechtěností. Čtveřice kombinuje gotický rock, syntipop, EMB, trip-hop, prvky dark wave, metalu, manchesterské kytarovky a kdo ví, co ještě. Umí téměř diskotékově „nerafinovanou“ přímočarou písničku (jako je třeba klipová singlovka Never(k)now, celkově jsou ale její výrazové prostředky všechno, jen ne laciné. A jak už jsem naznačil, občas by asi trochu přehlednější fazóna skladbám prospěla. Takto jsou Forgotten Sunrise spíše experimentální kuriozita určená fajnšmekrům, schopným vstřebat hudbu rozestřenou na výše vyznačeném členitém půdorysu, anebo vábnička pro snoby, kteří si potrpí na „odlišný“ vkus.
Zlatý hřeb: Surroundcosmos
Zní to jako: zkuste najít přirovnání k něčemu, co si do kolonky žánr napíše „lysergic deathbeat“
Hodnocení: 4/7
PLAN E
Best Kept Secret
(My Kingdom Music) 46:32
Od finské (a úměrně tomu severskou melancholií nasáklé) čtveřice Plan E hrající, v obsazení basa/klávesy/zpěv - basa - basa - bicí by asi málokdo čekal něco „normálního“. Když máme tohle ujasněno a laskavý čtenář chová na zřeteli, že se pohybujeme v poněkud přechýlené realitě (říkejme tomu třeba avantgardní šero), a že se kapela projevuje v rámci specifických výrazových prostředků, můžeme dojít k možná trochu překvapivému zjištění, že Plan E hrají v zásadě příjemný a navíc i vcelku posluchačsky přístupný písničkový rock. Minimalisticky komorní, potemněle tajemný, občas psychedelicky „mázlý“, občas zavánějící až potměšilou nadsázkou. Vždy decentně melodický, ale vzhledem k jisté monotónnosti vyžadující zvláštní rozpoložení posluchačovy duše.
Zlatý hřeb: Pure As Snow
Zní to jako: Nick Cave na tripu v surreálném antisvětě
Hodnocení: 5/7
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Nove-koste-dobre-mete-dil-prvni~03~srpen~2005/
Komentáře
&;
