24.5.2005 | Autor: Vojta Kostelecký | sekce: publicistika Kdykoliv jsem měl možnost vidět skupinu Gaia Mesiah naživo, vždycky jsem došel k závěru, že bych se "s těmahle vostrejma holkama" skutečně nerad dostal do křížku. Střih. Sedím v restauraci Paláce Akropolis a kolem mě tři členky GM - zpěvačka Marka Rybin, bubenice Misha Cortéz a kytaristka Santa Morella, chybí pouze basák Josh Stewart. Připravuju se na vyhrocenou debatu o politice a "globálních problémech lidstva", ale už po chvíli zjišťuji, že mediální obraz téhle party, je realitě poněkud vzdálen. Vidím před sebou tři charismatické mladé slečny - veselé, správně švihlé, umanuté a hlavně totálně propadlé muzice. Ale to už je půlhodinka příjemného povídání v nenávratnu, stejně jako všechny moje dosavadní představy o téhle velezajímavé kapele.
 
Máte venku nové album Ocean, které vyšlo u společnosti Universal. Ještě loni na podzim jste se ale nechali slyšet, že si novou desku nejspíš vydáte sami. Co vás přesvědčilo, že jste se nakonec upsali tzv. velké firmě?

Marka: Těch nabídek bylo najednou opravdu hodně, takže jsme měli možnost si vybírat. Rozhodování bylo dlouhý, ale nakonec jsme se dohodli s Universalem, protože nám nabídli nejlepší podmínky. Jednání probíhala asi rok, takže jsme měli dost času ověřit si, že o nás skutečně stojí. Na druhý straně oni taky pochopili, že to myslíme vážně. Společně jsme si ujasnili, co kdo očekává a chce. Dneska je ta spolupráce skvělá, všechny záležitosti společně konzultujeme, přičemž je důležitý, že firma funguje pro nás.

Misha: A my taky vlastně pro ni, protože ti lidé skutečně věří, že děláme dobrý věci.

Marka: Je to takový společný budovatelský proces. (smích)

Misha: Pro nás bylo důležitý, že všem zúčastěným šlo opravdu o hudbu, nikdo nás nikam netlačil, nechali tomu volnej průběh. U ostatních vydavatelství jsme nepokročili dál než k druhý schůzce. To máš stejný jak s chlapem/holkou - taky poznáš hned, jestli to s ní(m) půjde nebo ne.

Přesto jsem už zaznamenal ze strany vašich fanoušků reakce typu "odešli k velké firmě = upsali se ďáblu", "už to nikdy nebude jako dřív" atp.

Misha: Jestli si nás někdo strčil do nějaký škatulky a my mu z ní vyklouzli, tak to je jeho osobní záležitost. Nejsme ničí mesiášové, proto máme v názvu jedno "s".

Marka: Ale jinak si myslíme, že skalní fanoušci zůstanou skalními fanoušky. Vždyť jde přeci o písničky! Je jasný, že takovej krok může bejt hlavně u některejch mladejch kapel dost problematickej. Jsou nadšený, když si jich všimne velká firma, je jim jedno, jaký jsou podmínky, a podepíšou jen s vidinou toho, že budou mít obrovskou reklamu a že budou hned slavný. Pak možná někdy po roce zjistí, že je to pro ně hodně nevýhodný. My měli od začátku jasnou strategii. Počkali jsme si v podstatě tři roky, až do doby, kdy si můžeme dovolovat my, ne firma.

V čem je to teď - pod křídly Universalu - jiné než při nahrávání první desky?

Misha: V tom, že jsme se mohli ve věcech, se kterými jsme neměli moc zkušeností, spolehnout na firmu. To znamená - hlavně co se týče celkový koncepce velký desky.

Kromě firmy jste se tentokrát spolehli i na služby producenta.

Misha: Desku nám produkoval srbský producent žijící trvale v Čechách Djordje "George" Erić. Je to kytarista a v poslední době se podílel třeba na soundtracku a turné k filmu Snowboarďáci. Právě on pro nás byl naprosto klíčovou postavou. Hodně jsme se od něho naučili, hlavně co se týče práce ve studiu a taky se sebou samými.

Jak jste na něho přišli?

Misha: On za námi přišel sám. Jednou prostě přilítnul do zkušebny a rovnou na nás vybalil svůj plán.

Marka: Spustil: "Takže vaše koncerty jsou super, chodí na vás mraky lidí, ale stejně hrajete tak na šedesát procent, chci s vámi spolupracovat a vytáhnout z vás těch sto." Párkrát nás shodil, párkrát vyzvedl a po půl hodinový drsný přednášce se zastavil a říká: "Co vy na to?" My jenom čuměli. Ale za pár dní už jsme byli rozhodnutý a rovnou jsme šli do toho. Vykašlali jsme se na to, že se neznáme. Hned jsme nastoupili do studia a dopadlo to dobře.

Misha: Bylo to hodně hektický, my vlastně ještě těsně před nahráváním neměli ani podepsanou smlouvu. Měli jsme sice naplánovaný nahrávání, ale v podstatě jsme pořadně nevěděli kde, kdy, jak a s kým. Nic nebylo do poslední chvíle rozhodnutý, ale vyšlo to.

Čím vás právě George tak okouzlil?

Misha: On je strašně drzej, ale je to skvělej parťák. Taky má dobyvatelský sklony, chce něco dokázat.

Marka: Hned na začátku pojmenoval věci, který nás přesně vystihujou, ale na který bysme sami nikdy nepřišli.

Měli jste při výběru skladeb a následném nahrávání v hlavě nějaký koncept, kterým byste se řídili?

Misha: Vybírali jsme čistě podle toho, jestli se písnička povedla. Jestli to mělo ducha. Až úplně na konec jsme řešili, zda jdou ty skladby k sobě. A ono to tak stejně úplně přirozeně vyšlo. Celkem jsme natočili jedenadvacet písniček. Představy každýho z nás byly samozřejmě trochu jiný, ale brali jsme to sportovně, na konci prostě zbylo dvanáct pecek a hotovo.

Na desku jste však znovu zařadili taky několik starších skladeb, které vyšly už na eponymním albu. Proč?

Marka: Od vydání první desky jsme odjeli desítky koncertů, ty písničky se hodně proměnily, každej z nás hraje úplně jinak, víc si věříme. Já osobně jsem se díky koncertům hodně vyzpívala.

Misha: U Marky je ten rozdíl asi nejmarkantnější, ale jinak všichni normálně vyspíváme, kapela žije svým vlastním životem. Ty čtyři pecky jsou v naší tvorbě zcela zásadní. Navíc to, co je zaznamenaný na starým cédéčku, už v podstatě není pravda. Nehledě k tomu, že s námi hraje jinej basista. Vlastně bylo naší povinností uvést ty skladby na pravou míru.

Gaia Mesiah je považovaná především za koncertní kapelu. S čím jste šli do studia - chtěli jste zachytit energii a syrovost živého hraní, nebo vás naopak lákala příležitost využít plně možnosti studiové techniky, více si se skladbami pohrát?

Misha: Opravdu jsme se snažili přiblížit se co nejvíc koncertním verzím. Všechno jsme nahrávali naráz dohromady. Dokonce jsme potřebovali mít ve studiu nějaký lidi, aby nám jakože dělali publikum. (smích)

Marka: Náš producent prohlásil, že my prostě nemůžeme nahrávat odděleně.

Misha: Na začátku to na nás George zkoušel s nějakýma samplama, protože byl takhle zvyklej pracovat, ale to jsme si ihned vyjasnili, něco takovýho jsme rozhodně nechtěli. Pěkně se na tom nadřel, ale výsledek stojí za to.

Plánujete natočit na některou ze skladeb videoklip?

Morella: Klip by se měl točit teď na konci května na první singl Maňana. A bude ho s námi dělat Vladimír Michálek. Celý to necháváme na něm, ale údajně by to mělo být o nás, takže jsme moc zvědavý, jak nás vidí.

Velmi důležitou součásti vaší tvorby jsou texty. Kdo z vás je píše? 

Misha: Ony jsou to většinou takový kompilace - jeden s něčím přijde, druhej, třetí se přidá, čtvrtej to dokončí. Děláme na nich jednoduše všichni čtyři.

Když se tuzemská kapela zpívající anglicky pokusí o český text, tak bývá výsledek většinou dost tristní. Vy však máte na desce jednu z větší části česky zpívanou skladbu (San Pedro), která se povedla. Nechystáte se do budoucna pracovat s češtinou víc?

Misha: Hele, to si nevybíráš...

Marka: Jednoduše - když nás napadne něco v češtině, tak to tam dáme. Nijak to neřešíme.

Misha: Na desce můžeš slyšet angličtinu, portugalštinu, němčinu, češtinu... Jde o to, co nám do té které skladby rytmicky pasuje. Od toho ty jazyky přece jsou, aby se používaly.

Marka: Mně osobně to takhle přijde mnohem zábavnější, když připíšeš část textu v jiným jazyce, něco novýho se přitom naučíš, je to sranda...

Misha: To jo, když si to pak necháš opravit a zjistíš, že je to celý blbě...

Takže vám u textů záleží na gramatické přesnosti?

Misha: Josh to všechno hlídá.

Marka: On vždycky prohlásí: "Ale jo, to zní vcelku poeticky, básníkům je povoleno vše." (smích) Ale co, Jagger taky nemá moc smysluplný texty.

Misha: Jde hlavně o to, jak to podáš. Pro nás tvoří hudba s texty takovej komplex, nijak nerozlišujeme, co je důležitější.

Češi v sobě mají podvědomě zakořeněný určitý odstup a nedůvěru k velkým promluvám, patetických gestům... Když se někdo podobně projevuje, začnou být poněkud ostražití. Všechno vážné raději shazují, berou s ironickým nadhledem. Vy ve svých textech často operujete s pojmy jako svoboda, spása, láska... Jak na to lidi reagují?

Marka: Jasně, stalo se mi, že za mnou přišla holka s tím, že hrajeme skvěle, ale ty texty, že bysme si mohli nechat. Byl to její názor, mně to nevadí.

Morella: Je pravda, že jsou lidi, který to vyloženě nesnesou, ale těch je pár. Každopádně takový přístup určitě o lecčem svědčí...

O čem?

Morella: Že jsme banánová republika... Bohužel bez banánů.

Misha: Svědčí to o strachu zaujmout názor, jakkoliv se vyhranit, postavit se na nějakou stranu. Je jedno na jakou, hlavní je, že se někam postavíš.

Marka: Ono když se u nás lidi bojí říct už jenom to, koho volí, tak je to jasný.

Když se člověk na vašich internetových stránkách podívá do sekce odkazů, zjistí, že drtivou většinu tvoří linky na stránky věnující se problematice kolem legalizace marihuany. Je to pro vás opravdu tak stěžejní téma? Legalize Marihuana je dokonce název jedné vaší skladby. Někteří lidé ale tenhle postoj považují jen za prvoplánovou provokaci.

Morella: V první řadě ten slogan výborně pasoval do tý melodie. No a pak už si o tom může každej myslet, co chce.

Misha: Ten slogan neprovokuje, ten vybízí, to je normální výzva politikům, volební heslo! Každopádně legalizace marihuany je pro nás jedno z velkých témat.

Jaká jsou ta další?

 

Misha: Hlavní je samozřejmě samotná hudba, pak parta, lidi...

Morella: Jsou věci, který nás opravdu rozčilujou. Mě třeba momentálně štve situace kolem adopcí, dětských domovu, kde fungujou naprosto nesmyslný předpisy. Je plno věcí, na který je potřeba upozorňovat, který je dobrý podporovat.

Kolem vaší kapely se za pár let nakupilo dost klišé, která všichni, co o vás píší, dokola opakují. Tak třeba - Gaia Mesiah je politická kapela. Lépe řečeno levičácká kapela.

Misha: Ale my přeci vůbec nejsme politická kapela! Každej z nás má na politiku svůj osobní názor, ale rozhodně to nepleteme do hudby.

Morella: Hráli jsme třeba na akci S komunisty se nemluví. Šli jsme do toho právě proto, abychom zavřeli hubu těm, kteří si myslí, že jsme nějací levičáci. Když už mluvíme o politice, my jsme pro jedinečný osobnosti. Takoví lidi se tam ale zatím moc neobjevujou. A když už jo, tak jsou honem rychle vyštípaný nebo zpracovaný.

Nazvěme to tedy určitou společenskou angažovaností. Co takhle Gaia Mesiah a punk, cítíte nějaké styčné body třeba s českou punkovou scénou?

Marka: Mně osobně to vůbec nic neříká, já poslouchám úplně jinou muziku.

Morella: Asi tak před dvanácti lety jsem poslouchala Visáče, ale pak už to šlo nějak mimo mě.

Misha: Jestli myslíš punk ve stylu "no future", tak takhle to vůbec nevidím.

Marka: Jakože punkáči - ožrat se a dělat bordel, no já nevím... občas. (smích)

Další klišé zní - Gaia Mesiah je česká odpověď na Rage Against The Machine.

Marka: Například já RATM neposlouchám, mám ráda třeba Stouny.

Morella: Každýmu z nás se líbí spousta různý muziky. Faith No More, Slayer, Johnny Cash, FLC, Cypress Hill nebo Ozzy Osbourne, kterej přijde Marce strašnej. Tyhle názorový rozdíly na muziku se při tvorbě vůbec netlučou. Naopak všechny ty vlivy jdou skvěle dohromady. Pak za tebou chodí lidi s otázkou: "Co vy to vlastně hrajete za styl?" A my můžeme hrdě odpovídat, že nevíme.

Je pro vás nějaká společenská angažovanost v muzice důležitá i z pohledu posluchače?

Morella: Kapely si vybírám podle hudby, ale jsem ráda, když pak zjistím, že jsou nějak "společensky angažovaný". (smích)

Misha: Většinou je to tak, že mě zaujme hudba - a když začnu studovat text, tak zjistím, že z něj mám podobnej pocit jako z muziky. Zkrátka - když je ta věc dobrá, tak je dobrá celá.