Dřevo na stavbu hudebních nástrojů

Dřevo na stavbu hudebních nástrojů
Dřevo na stavbu hudebních nástrojů

Pak mě ale polila hrůza. Z jaké strany na to jít? Kam umístit laťku mezi čtivým příspěvkem a technokratickým pojednáním? Při té stručnosti na něco podstatného určitě zapomenu a děsím se, že budu řešit věcné protesty a muset reagovat na možná i tvrdé kritiky ze strany inženýrsky založených jedinců (a u nás jich není málo), majících vždy číselné protiargumenty na veškeré zjednodušující a obecné tradiční pravdy. Abych se vešel do předem vymezeného prostoru, budu muset hodně zjednodušovat a uvádět jen běžná data, fyzikálně změřitelné hodnoty a opticky patrné skutečnosti. Ve výčtech uvádím jen doposud běžně užívané materiály, které však mohou být (a některé jistě budou) v průběhu let zaneseny do katalogu chráněných surovin, jakými je nejen třeba slonovina, ale i stále se rozšiřující seznam tmavých dřev, zejména jihoamerického původu.

 

Homo historicus

Dřevo bylo pro člověka zjevně úplně prvním materiálem, který již od pravěku používal a využíval k uspokojování svých nejrůznějších potřeb - na přípravu i udržování ohně, jako jídlo, zbraň, přístřeší a následně ke stavbě obydlí, k výrobě nářadí a nádobí, později i k výrobě prostředků, přesunujícího jej z místa na místo po souši, po vodě i ve vzduchu. A časem k mnohému dalšímu, co už ani nepotřeboval a co mu jenom zpříjemňovalo život. Tak, jak člověk poznával zpočátku jen zásadní rozdíly mezi vlastnostmi jednotlivých dřev (váhu, tvrdost, trvanlivost, ohebnost, houževnatost a pevnost), umí dnes na základě přesně změřitelných fyzikálních vlastností (hustota, měrná váha, vlhkost...) dřevo vhodně používat a ideálně využít. K lecčemu. Jako základní potřebu pro přežití (každý zálesák i chalupář ví, že vrbou nezatopíš a že je zapotřebí sehnat borovici nebo břízu), pro úpravu stravy (každý gurmán ví, že nejlepší jehněčí musí být grilováno na olivovém dřevě a že některé uzené je nejlepší na švestce a jiné třeba na pilinách jiného tvrdého dřeva), ale i pro výrobu věcí užitných, krásných nebo jen milých a pro potěšení (modeláře by nenapadlo udělat modýlek letadýlka z třešně, výtvarník by neuspěl s popelníkem z balzy, truhlář ví, že nelze udělat židli z cedru, potažmo nám všem je logicky jasné, že topůrko sekyrky ze smrku je blábol a že bychom automaticky obložili schodiště modřínem).

Z historické zkušenosti víme, že většina hudebních nástrojů - snad jen s výjimkou žesťů - má nebo alespoň někdy měla co společného s dřevem. Můžeme zmapovat cestu od dřevěné píšťalky k fagotu, od dvou dřevěných tyčinek k marimbě, od natažené znějící liány mezi dvěma dutými kmeny ke kytaře nebo kontrabasu. Cesta to byla složitá a dlouhá a na jejím konci jsme v této chvíli my a snažíme se učit, naučit a přijmout zkušenosti předchůdců za vlastní a z nich empiricky dále vycházet. Zdá se to neuvěřitelné, ale o konstrukci a materiálech na stavbu hudebních nástrojů byly již napsány tuny papíru snad ve všech existujících jazycích, stačí se jen poohlédnout po literatuře na všech stupních odbornosti - od všeobecných obrázkových přírodovědeckých publikací po odborná fyzikální pojednání či profesní knihy o stavbě jednotlivých typů nástrojů v historických, konstrukčních i materiálových souvislostech, encyklopedie i konkrétní autobiografie slavných.

 

Dřevo a víno...

Jezdím každoročně na vinobraní pomáhat sklízet hrozny, kde se probírám tvrdým větvovím révových hlav, a možná právě proto se mi spojila v hlavě paralela dřevo - víno. Jinak se jeví v nížinách a v kopcích, na zemi bohaté i chudé, poblíž vodních hladin i v místech suchých, blízko lidí jako pečlivě opečovávané či opodál lidských obydlí jako plané. Jedna stejná sorta vína je chuťově jiná v Evropě a jiná v Americe a objektivně existuje ideální kombinace jednoho regionu a jednoho typu dřeviny (u vína je to jistě francouzské Burgundsko a hrozen Pinot Noir). Jistě jste někdy každý ochutnali Cabernet Sauvignon, druh červeného, asi dnes ve světě nejrozšířenější - od tradiční Francie přes Kalifornii, Chile, Jižní Afriku či Austrálii. Také se ale s tímto druhem potkáte na Moravě, v Maďarsku, Moldávii, Itálii, prostě všude.

Všude je dobré, má ale z každého koutu světa své specifické vlastnosti, a rozhodně není odevšad stejné. A proč sem pletu víno? Se dřevem je to úplně stejné - všude na naší planetě potkáme třeba smrk, asi z nejrozšířenějších a akusticky nejužívanějších dřevin ve světě vůbec. Všude má ale každý z druhů trochu či více odlišných vlastností. Jako pro milovníka vína je vrcholem kvality víno z oblasti Paulliac nebo Medoc, je pro výrobce hudebních nástrojů i hráče pojmem smrk severoamerický i evropský (z Alp anebo třeba i z Šumavy), ale i Engemann či sitka. Podobně jako pro vinaře je podstatný druh hroznu, zralost, místo sklizně, způsob zpracování a uchování, pro materiál na výrobu hudebních nástrojů jsou zásadně rozhodující přesný druh, místo původu, řez, stáří, způsob sušení, uchování a skladování, celková struktura a textura. A správný odhad, daný měřením nebo jen zkušeností, na co a k čemu bude použit.

 

O výběru

Pojem dřevo budiž pro naše potřeby synonymem pro materiál na výrobu hudebních nástrojů, jejich součástí a příslušenství. V tomto textu se zaměříme z důvodu obecné popularity jen na nástroje smyčcové a kytary. Základními hledisky při výběru určitého dřeva pro výrobu hudebního nástroje jsou tyto veličiny:

Tvrdost - schopnost materiálu klást odpor proti vnikání jiných těles. Určuje se Brinellovou nebo Jankovou zkouškou tvrdosti, kdy se měří deformace povrchu pomocí ocelové kuličky, tlačící na materiál. Pro zajímavost, nejtvrdší z našich dřev je habrové, nejměkčí pak topolové.

Pevnost - říká nám, jak které dřevo vzdoruje statickému namáhání. Mezi nejpevnější patří dřevo akátové a dubové, ale třeba i měkké olšové, pokud bylo trvale pod vodou.

Houževnatost - je schopnost odolávat dynamickému, rázovému namáhání. Dřevařské tabulky definují houževnatost jako hodnotu výšky, z jaké musí spadnout 1,5 kg těžké kladivo na hranolek 2 x 2 cm v průřezu, aby ho přerazilo. V houževnatosti vyniká dřevo dubové.

Pružnost - takzvaný modul pružnosti - je mírou odporu, který klade materiál zatížení, jež ho ohýbá. Nejpružnější z našich dřev je jasan, ke křehkým patří třeba dřevo švestkové.

Textura - je kresba dřeva, tvoří ji letokruhy (léta), dřeňové paprsky, žíhání, fládr, součky a ohyby. Materiály s výraznou rovnoměrnou kresbou nebo pravidelným hlubokým žíháním jsou pro výrobu hudebních nástrojů velice ceněné a jsou základním vypovídacím znakem o kvalitě a úrovni nástroje na první pohled. Podle způsobu vyříznutí přířezu z kmene (přířezem rozumíme konkrétní a za tím účelem již připravený kus dřeva, který vyhovuje svoji velikostí a tvarem a je připraven ke konečnému opracování) můžeme dostat na povrch ve dřevu utajené a do té chvíle netušené kresby. Po příčném řezu, kdy ukrojíme z kmene špalek, můžeme použít výkroj radiální (středový), který se požívá standardně pro smyčcové nástroje a kytary (kolmo na letokruhy, protíná střed).

Při radiálním řezu dostaneme ve výsledku jakési dortové dílky, které po sfugování (slepení) sousedních dvou dílů vytvoří základ pro dvojdílnou desku (plochou pro kytary, stříšku pro smyčcové nástroje). Výjimečně se u houslí a viol setkáme s jednodílnými deskami - strom pro takovou desku však musí být hodně široký (a těch je k nalezení stále méně). Takové desky, navíc pokud jsou léty pravidelné a husté, bývají výrobci, zejména houslaři, velmi vysoce hodnocené. Jako resonance se používá výhradně dřevo jádrové, se dřeňovým (ze středu) ani bělovým (dřevo pod lýkem a kůrou) se jako s měkkým, pórovitým a nevyrovnaným pro výrobu hudebních nástrojů vesměs nepočítá.

Výkroj tangenciální (tečný), tzv. na švartnu, je řez neprobíhající středem pomyslné kružnice. Tento řez umožní nalézt ve dřevu skutečné poklady a až neuvěřitelně zajímavé kresby.

Vykrojíme-li tedy fošnu nebo desku, mohou se nám objevit tyto rozdílné dekorativní typy textur:

Stejnoměrná - dřevo bez nápadných barevných nebo optických efektů s rovnými nebo jen slabě točitými vlákny (lípa, olše).

Fládrovaná - vlivem výrazných letokruhů nebo přírůstkových vrstev, stejně tak parenchymatických svazků, uloženin barevných látek (žilkování) nebo mezibuněčných kanálků, nejpatrnější v tangenciálním řezu, kde se vytváří linie téměř tvaru elipsy (jasan, modřín, tropická dřeva).

Pruhovaná - vlivem výrazné tvorby jarního a letního dřeva uvnitř letokruhu nebo nápadné hranice letokruhu či různobarevné přírůstkové vrstvy se vytváří podélně proužkovaná kresba dřeva, patrná zejména na radiálním řezu (extrémně na zebrano).

Zrcátková - vznikající vlivem ponejvíce světleji zabarvených, nápadně lesklých a napříč ke směru vláken probíhajících dřeňových paprsků (javor, dub).

Mramorovaná - kresba, patrná na radiálním řezu, je vyvolána působením pruhů střídavé točitosti vláken a zvlněním nepravidelně tangenciálně probíhajících vláken - a tím rozdílným lomem odraženého světla. Podle intenzity stínování je označována také jako polosvazčitá, svazčitá nebo výrazně svazčitá (eukalyptus).

Vlnitá (rýglovaná) - v důsledku krátkého tangenciálního zvlnění vláken a rozdílného lomu světla vznikají v kresbě dřeva radiálně stejnoměrné, napříč k průběhu vláken nebo šikmo probíhající vlny (vlny, žíhání, obecně se nesprávně nazývá javor jako fládr). Velmi výrazné, hluboké, je více ceněné pro krásu, hladké dřevo bývá ale mnohdy znělejší a akusticky vyrovnanější, a navíc se s ním daleko lépe pracuje.

Plamenitá - v důsledku více nebo méně pravidelného radiálního průběhu vláken - z části překrytého tangenciálním průběhem vláken - a rozdílného lomu světla vznikají plamencovitá políčka této kresby (mahagon, bříza, hruška).

Pommelé (perlová, jablíčková) - vlivem radiálního zvlnění vláken spojeného s tangenciálním zvlněním, jakož i střídavou točivostí vláken (u tropických listnatých dřev) a rozdílného lomu světla vznikají v kresbě dřeva políčka mušlovitého tvaru (sapelli, bossé, bříza).

Kořenicová (mázdřitá) - vzniká v důsledku zmnožení pupenů, mezi nimiž se proplétají velmi nepravidelně zvlněná až stočená vlákna, což se projevuje v této výrazné kresbě dřeva (kanadské javory, evropský ořech, thuje).

Lískovcová - působením podélně radiálního vlnitého růstu - na příčném řezu patrného jako jemně zvlněné letokruhy nebo přírůstkové vrstvy - vzniká na tangenciálním řezu nápadná, zubatě fládrovaná až mramorovaná kresba (smrk, tis, jasan).

Očková - při poruchách růstu kambia vznikají tečkovité, jemným součkům podobné změny ve struktuře spojené s tangenciálním i radiálním zvlněním, což se projevuje kresbou s útvary podobnými oku v občas dodatečně zvlněné nebo plamenité kresbě dřeva (javory).

Pyramidální (vířivá kresba, dvoják) - vlivem nad sebou ležících pravidelných ohybů vláken - v oblasti dvojáku nebo tlusté zarostlé jednotlivé větve - a rozdílného lomu světla se vytváří na dřevě kresba fontány ve tvaru Y (evropský ořech, jasan, hruška).

Drapé - úponkovitými rostlinami vyvolaný, spirálně na plášti kmene probíhající radiálně zvlněný průběh vláken, který probíhá více nebo méně pravidelně napříč a vyznačuje se bizarní kresbou dřeva. Vzácně se vytváří pravidelně a s plochým úhlem (ořech, bubingo, sapelli).

Při výběru konkrétního přířezu hledáme ten nejvhodnější kus a rozhodujeme se i podle dalších, pro resonanční dřevo podstatných, hledisek - z které oblasti pochází, jak je staré a je-li suché (z důvodu objemových změn je v našich podmínkách ideální cca 8-12%).

Stáří a vlhkost dřeva jdou spolu až do určité chvíle v přímé úměře, čím je dřevo starší, tím je sušší. Vnitřní vysychání dřeva a jeho rychlost je v závislosti na relativní vlhkosti vzduchu, v kterém usychá (v tropickém vlhkém klimatu neuschne vůbec). Hodnocené výše je dřevo sušené přirozenou cestou s tím, že čím starší, tím lepší, dnes se ale většina resonančního dřeva suší průmyslově v sušárnách, kde se simuluje v rychlých cyklech střídání ročních období a značně se tak zkracuje doba přirozeného stárnutí a tedy i drahého skladování. Ideální je po rychlém sušení nechat ještě alespoň dvě sezóny dřevo znormalizovat a zvyknout na standardní prostředí. Stejně tak je dobře, než do něj pak výrobce řízne, nechat jej ležet pár měsíců v dílně, kde se bude nástroj vyrábět, aby se nám nezačal v průběhu práce srážet nebo hýbat ještě nedokončený polotovar. Dřevo je živý organismus, který stále "pracuje", a tedy drobné změny i u zcela suchého a starého kusu vlivem kolísání vlhkosti a teplot prostě nastávají, říkáme tomu, že dřevo dýchá.

Pro výběr konkrétního kusu materiálu hraje nejpodstatnější roli subjektivní pohled výrobce a jeho představa, tady celková optická vyrovnanost, pravidelnost a hustota let, zásadní zejména u materiálů, používaných jako přední resonanční desky strunných nástrojů. Není však dokázáno, že hustší a vyrovnaná deska musí být vždy akusticky lepší, zde jde spíše o optické krásno a při výběru je přihlíženo k adekvátní požadované výsledné kvalitě a očekávané finální ceně nástroje. Hustota letokruhů je dána rychlostí přírůstků a je závislá na nadmořské výšce, vlhkosti, teplotě, hustotě porostu, světové straně svahu, na němž strom roste a z které strany stromu (ze severní strany jsou hustší) je přířez vykrojen. Člověk je nadán abstraktním myšlením, a tak je při konečném výběru spolurozhodující právě představivost výrobce při pouhém pohledu na surový dřevěný materiál, případně již přířez.

Dřevo na stavbu hudebních nástrojů
Dřevo na stavbu hudebních nástrojů

Smyčcové hudební nástroje

Když pánové Caspar de Salo, Amati, Stradivari, Guarneri a jejich pokračovatelé předložili světu své první housle, ani nevěděli, že vymysleli nástroj, který už v dalších letech nebyl co do kvality a dokonalosti konstrukce překonán. Co dalších houslařských škol, výzkumných pracovníků a jedinců dodnes zkoumá, jak to vlastně udělali, že dokázali z jedné vody načisto objevit vrchol, který neměl mezi ostatními z široké rodiny hudebních nástrojů obdobu, a k němuž se další pokračovatelé více či méně úspěšně už jen přibližují. Jejich skvěle hrající nástroje z relativně obyčejného dříví a udělané v ruce bez jakékoli podstatné mechanizace mnoho pokračovatelů rozebralo na prvočinitele, proměřilo materiál a veškeré rozměry, mnoho z nich se pokoušelo vytvořit přesné kopie. Třeba pěkné, i hezčí, ale jen kopie, a ve zdrcující převaze ne tak dobře hrající. Ani přesný rozbor laku se při dnes dokonale technicky vybavených laboratořích nepodařilo zcela přesně identifikovat a nahradit. Proč ty nástroje oněch starých Italů tak hrály, o tom se napsalo mnohé, ale jediný výsledek mnoha odborných bádání přineslo pouze konstatování, že zvuková kvalita jejich nástrojů byla dána jejich dokonalou konstrukcí, mimořádně vhodným výběrem materiálů, tvarem a klenbou dobře akusticky vyladěných desek vzájemně vůči sobě, umístěním efů, basovým trámcem, olubením, špalky a v kombinaci se skvěle rezonujícím lakem. Jak prosté.

 

Přední desky

všech smyčcových nástrojů se vždy dělaly výhradně ze smrku - a tedy toto dřevo je dodnes jediným standardem. Resonanční smrk nejlepších akustických charakteristik roste jen na několika velmi málo místech na zemi, ač je smrk jako takový vůbec nejrozšířenějším dřevem planety. Asi nenapodobitelným a nedostižným materiálem jsou desky z pár oblastí podhůří rakouských, italských a německých Alp. Proto právě pod Alpami v Rakousku a Německu najdeme nejlepší dřevaře a distributory materiálů. Všichni jsou ochotni prodat každému zájemci ve velkém (levněji), nebo i komukoli, kdo si přijede vybrat i jednu jedinou desku. Smrk je podstatně lacinější než javor, ale přední deska je pro akustický výsledek finálního výrobku velmi zásadní, neřku-li důležitější než záda. Velice hodnoceny jsou desky s kolmými pravidelnými a hustými letokruhy, ač mohou někdy hrát lépe smrky řidší. Vyhledávané jsou pro svoji neopakovatelnost desky s nepravidelným zubatým uhýbáním letokruhů ve shlucích (ony v němčině známé "haselfichte"), jiné struktury nejsou pro resonanční smrk obvyklé. V historii se houslaři často pokoušeli ve snaze o nejlepší možný zvuk o experimenty s nestandardním lepením půlek, buď fugovány obráceně, nebo i z dvou rozdílných polovin (pod basovým trámcem řidší, pod duší hustší), nikdy však nebylo jednoznačně prokázáno, která verze je akusticky nejlepší. Resonančního smrku je dostatek, z důvodu své velikosti však začínají být problémy se smrkovým dřevem na kontrabasy a violoncella, vyžadující kmeny i s více než metrovým průměrem a bez kazů. Těch je málo a tedy i značně stoupá jejich cena. Na lacinější a tovární nástroje se lepí přední desky i ze čtyř dílů.

 

Zadní desky, luby i krk

byly v historii stavěny standardně z javoru, u starých nástrojů (a replik) najdeme ale občas i topol a u krku i hrušku. Stejně jako je po celé zeměkouli rozšířený smrk, nalezneme téměř všude i javor. Resonanční javor (Acer Pseudoplatanus) roste na více místech, pro smyčcové nástroje se zdá ideální javor bosenský, který je všeobecně nejvýše ceněn, a kde se mimořádně žíhané - fládrované desky ve stáří desítek let a po přirozeném sušení pohybují ve velmi vysokých finančních hodnotách a bývají i draženy (špičková sada cca padesátiletého výběrového houslového materiálu se pohybuje i přes 500 eur). Bosenský javor se dodává - podle dodavatelů specialistů - v mnoha kvalitativních třídách (hlavním ukazatelem je sytost, hloubka, hustota a vyrovnanost žíhání) a v cenách přířezu již od cca 10 eur (hladký mladý javor bez žíhání). Houslaři, pokud nemají ze starých dob své vlastní zásoby, dávají přednost nákupu dřeva dražšího a žíhaného, nástroje jsou pak hezčí i lépe prodejné. V posledních letech se roztrhl pytel s nabídkami materiálu ze Slovenska i ze zemí bývalého Sovětského svazu, které jsou vesměs velmi dobré kvality a jsou i cenově o něco přijatelnější. Nejčastěji se používají fugované desky dvojdílné, v kursu jsou i desky z jednoho kusu. Dříve populární řezy na švartnu jsou opticky velmi krásné a atraktivní, ale méně hrají a houslaři je nemají příliš v oblibě. Velmi žádaným je tzv. očkový javor (bird eye maple). Na smyčcové nástroje se tzv. kanadský javor z oblasti Severní Ameriky do Evropy nedováží, používá se spíše pro své silné a specifické žíhání či pommelé až pískovcovou texturu spíše na elektrofonické kytary jako masiv, resp. z důvodu vysoké ceny jen jako lepená dýha na čelní stranu masivních desek z levnějších materiálů.

Smrky i javory se jako polotovary dodávají v mnoha provedeních - jako štípaný nebo řezaný surový materiál, jako v polovině proříznutá deska nebo již jako sfugovaný přířez. V posledních letech, aby se ušetřila hrubá práce při dlabání základního tvaru a formy, jsou přední i zadní desky (i krky) nabízeny i jako předfrézované polotovary ve více modelech, zejména ve standardních formách Stradivariho či Guarneriho.

 

Kytary lubové - klasické a akustické

Konstrukční možnosti, variant, modelů a jejich větších či drobných modifikací při stavbě korpusu kytary je tolik, že není v ničích možnostech je ani všechny sečíst. Sejde-li se skupina kytarářů a budou-li diskutovat o jakémsi ideálu kytary, bude jejich diskuse nekonečná a k ničemu se nedoberou. Každý bude mít osvědčený materiál a nějaký ověřený fígl, kterak zlepšit tónové vlastnosti a to či ono. Každý bude dál dělat podle svého nejčistšího přesvědčení, a pokud bude své nástroje prodávat, je to tak jenom dobře. Obecně známé (neboť vše se dá změřit) konstrukční detaily korpusů všech věhlasných výrobců klasických kytar (Masaru Kohno, Jose Ramirez - model Centenario, Paolino Bernabe aj.) i všech z nepřeberné řady výrobců lubových akustických kytar (standardy nastavil Martin) s obecně užívanými jmény podle tvaru (dreadnought, jumbo a cut away) daly konstrukční základ, podle něhož se vyrábějí kytary od USA po Čínu, od kusové ruční výroby po nejlacinější tovární produkty.

Všichni dřevaři světa jsou na výrobě a přípravě dřeva víceméně ekonomicky závislí díky zákazníkům z kytarářské oblasti, neboť právě ti jim dělají dobré čtyři pětiny jejich prodejů. Je to samozřejmě tím, že kytary jsou nejvíce rozšířeným nástrojem planety, a na druhé straně také z důvodu jejich relativně velmi krátké životnosti (oproti smyčcovým nástrojům). Je to jednak z konstrukčních důvodů (ploché tenké desky kytar jsou křehčí a choulostivější k poškození), ale i obchodní strategií a skupinou uživatelů (nižší pořizovací ceny a spousty levných fabrických nástrojů s krátkou životností nenutí jejich uživatele, vesměs mladou generaci, chovat se k nim příliš přátelsky).

Právě pro tento typ nástrojů, tedy nejrozšířenější klasické či akustické kytary nižších a nízkých cenových i kvalitativních tříd, se využívá nejlevnějšího možného materiálu, který je k dispozici. Ve většině případů - v našich standardních evropských podmínkách - to jsou překlížené desky.

 

Překlížené desky

Z důvodu ceny se lacinější nástroje, zejména továrních produkcí, nevyrábí z masivního dřeva, ale překližky (překlížených dýh). Nejlevnější kytary jsou celopřekližkové, výše zařazené jsou tzv. polomasivy, kde vrchní deska nástroje bývá cedrová či z levnějšího smrku. S výjimkou vrchní dýhy se užívá méně kvalitního materiálu nejméně ve třech vrstvách, každá s letokruhy vzájemně proti sobě. V dýhárenském průmyslu se používá při výrobě loupaných nebo krájených dýh pro zadní desky a luby rozličných metod přípravy, které jsou opět základem pro vytvoření různé kresby. Tak mohou vzniknout při krájení z půlených špalků fládrované až zrcátkové kresby se vzájemnými přechody (tzv. květovaná textura), při krájení ze čtvrcených špalků pruhovaná, částečně až čistě fládrovaná textura (podle toho, zda se krájí pravá, plochá nebo nepravá čtvrtka), při centrickém loupání nepravidelný fládr, při excentrickém loupání fládrovaná až pruhovaná textura, při loupání systémem "syalog" vzniká fládrovaná (vnitřní) až pruhovaná (vnější) textura, podle toho, zda je upnut nedělený špalek, čtvrcený špalek nebo špalek dělený na třetiny. Vzhledem k tomu, že nepředpokládám, že by kdokoli z čtenářů byl ochoten tuto technickou kapitolu studovat hlouběji, zůstávám pouze u právě předloženého konstatování.

 

Masivní desky

Masivní deskou rozumějme standardně dva tenké přířezy dřeva požadovaného rozměru, řezané vedle sebe a zrcadlovitě slepené k sobě (sfugované). Takovéto desky se dají vyrobit z libovolné dřeviny, dosahující požadovaných rozměrů. Historicky a empiricky se dospělo ke standardnímu výčtu dřevin, hodících se k výrobě hudebních nástrojů, které se obecně obchodují) a není problém si je na běžném trhu obstarat. Každý z materiálů je řezán ve velikosti na rozměr klasické kytary/španělky (51 x 19 cm v tloušťce cca 3,5 mm) nebo western (55 x 23 cm v tloušťce cca 4,5 mm). Zadní desky se dodávají na přání včetně dvou lubů (rozměr klasik 80 x 10,5 cm, western 83-85 x 12,5 cm, protažené na tloušťku cca 2,2 mm).

 

Vrchní desky

Standardem pro přední desky všech druhů lubových kytar se staly pouze dva materiály, cedr a smrk.

 

Smrk

Jak již bylo výše zmíněno, resonanční vrchní deska je základním a kvalitu nástroje určujícím materiálem. Po radiálním nařezání se páry dosušují a třídí podle kvality. Jako resonanční dřevo vyšší kvality se využívají desky jen bílé s letokruhy od nejhustších maximálně do 2 mm a až do 25 % podílu letního dřeva. Podle hustoty dřeva, barevné stejnosti a vyrovnanosti letokruhů se smrkové desky zařazují do kvalitativních kategorií. Mezi dřevaři se smrk obvykle hodnotí do devíti kategorií (0 - kazový, 1 - slabý, široká nepravidelná léta, tmavé odstíny letního dřeva, možné smolníky apod., 2 - jednoduchý, 3 - střední horší, 4 - střední, 5 - střední lepší, 6 - dobrý, ještě zde ale nalezneme nepravidelnosti, červené letní dřevo a na okrajích desek široká léta i přes 3 mm, 7 - velmi dobrý, 8 - výborný a AAA - výběr nejvyšší kvality). Ceny v nízké kvalitě se pohybují od 300 Kč, ve střední cca 800 Kč za desku. Ať se to zdá na naše poměry neuvěřitelné, nejprodávanější jsou u nás nejvyšší tři kvalitativní stupně s cenami jedné desky od cca1500 do 2500 Kč. Dobrý smrk je akusticky ideální a univerzální na vrchní desky všech druhů kytar, má sytost i barevnost a je charakteristický v přenosu vysokých frekvencí. Nejlepší známý resonanční smrk roste v italských a rakouských Alpách a výše uvedené třídy i ceny platí pouze pro desky z této oblasti.

 

Cedr

Měkčí dřevo s teplejším tónovým charakterem, vhodné zejména pro koncertní kytary. Některé tenké a staré desky jsou velmi lehké a mohou připomínat svým charakterem balzu. Cedr je charakteristicky žlutohnědý až po tmavší červenohnědé odstíny a jeho letokruhy bývají hustší než u smrku. Barevné nevyrovnanosti, tmavší pásy a proužky jsou standardem střední kvalitativní třídy v cenách kolem 550 Kč. Desky A kvality musí být barevně homogenní, ale pořizovací hodnota je téměř dvojnásobná.

 

Spodní desky a luby

S vrchní deskou na kytaru je to jednoduché, tam je výběr poměrně snadný. Stačí se rozhodnout, zda bílý smrk, či hnědý cedr, jít za zvukovým požadavkem, nebo se řídit jen možnostmi kapsy. Se zády je to složitější. Jednoznačnou špičkou co do četnosti užívání, poptávek i akustických kvalit hotových nástrojů jsou tmavá dřeva brazilského původu, dřeva africká a tvrdá dekorativní dřeva.

 

Rio Jacaranda

Kdo z kytarářů by neznal pojem Rio Jacaranda. Tyto velmi tvrdé dřeviny jsou ideálními rezonátory kytarového korpusu, a navíc jsou svými neopakovatelnými a většinou úžasně divokými kresbami nádherné. Každý jeden kus je jiný a jsou vůbec nejžádanějšími dřevy pro špičkové mistrovské nástroje, kde na ceně záleží jen málo. Pro mě osobně je to nejkrásnější dřevo na zadní desky, a v současné době navíc jediné tvrdé resonanční dřevo z Brazílie, které se dá vůbec standardně - ač draze, sada stojí přes 5 tisíc - sehnat. Je extrémně těžké (přes 1000 kg/m3), luby se dají ohýbat jen značně napařené a velmi ztuha, výsledný efekt je ale úžasný. Desky obsahují bohaté kresby, mnohdy se součky, jež se sice musí tmelit, ale dodávají na zajímavosti a jedinečnosti. Kulatinu je nutno trvale skladovat ve vodě, aby se zabránilo vzniku výsušných trhlin.

 

Rio Palisandr

Obdobně výtečným dřevem je i Rio Palisandr, který se však shání v průběhu posledních let již s velkými obtížemi, neboť je zařazen od roku 1992 na seznam chráněných druhů dřevin. Z důvodu nekontrolovaného kácení nalézáme na místech bývalých brazilských lesů a pralesů jen rozlehlé mokřiny, měnící klima a přírodní rovnováhu. Na každý dnes vytěžený strom musí být státní povolení, které jde se dřevem až do místa jeho konečného upotřebení - každou desku palisandru tedy provází certifikát původu, což je v konečném výsledku díky administrativě tak drahá záležitost, že je v zásadě neobchodovatelný. Dnes můžeme sehnat tento materiál jen od kytarářů, kteří mají staré zásoby a budou ochotni vám je prodat. Protože se ale palisandr stal základním a žádaným materiálem pro vysoké požadavky profesionálních hudebníků, musela se najít náhrada. Někdo ji nalézá v charakterem příbuzných dřevinách afrických (bubingo, ovangkol, padouk...) nebo asijských (eben macassar, padouk či palisandr). Z důvodu těžebních a vývozních potíží nahrazují nejlepší zahraniční mistři kytaráři, nesmějící prodat ani již vyrobené nástroje z Rio Palisandru, tento nyní nedostupný materiál jinými dřevy obdobných vlastností, nejčastěji brazilskou Caviunou s velmi výraznou kresbou a tmavým jihoamerickým nebo africkým Cocobolem, který ale u nás doposud není příliš používán.

 

Palisandr

Palisandr má mnoho druhů, vyskytující se na různých místech a lokalitách světa. Známe palisandr brazilský, africký, madagaskarský, bahia, cocobolo, violeta a pro naše téma nejdůležitější palisandr asijský. Tato akustická náhrada Ria Palisandru se našla v hojném množství a akceptovatelné kvalitě především v Indii. Má velmi podobnou stavbu a akustické vlastnosti, je jen jiná a jednodušší v kresbě (rovné, úzce pruhované a vyrovnané žíhání) a barevně oproti dřevu brazilskému s typickým tmavě hnědo-fialovým základem s černými žilkami trochu ztrácí - jde víc do hnědých odstínů, někdy až okrově světlých. Pojmenování, v některých encyklopediích uváděné jako palisandr východoindický, se používá pro celou řadu podobných a příbuzných dřev a zahrnuje asi 6 druhů rodu Dalbergia. Strom dosahuje teprve po 100-150 letech většího průměru a při jeho řezání a hrubém zpracování je zapotřebí značné opatrnosti, prach a piliny mohou způsobit dermatózy, jsou lehce toxické. Konečné zpracování je totožné jako u Ria, jen některá světlejší dřeva v nižší cenové hladině kytaráři často před lakováním moří do tmava, čímž vylepší celkové barevné vyznění zadní desky i lubů. Protože je materiál tvrdý, řežou se desky nástroji s břity ze slinutého karbidu pod olejem, což může přinést při nedostatečném odmaštění potíže při lepení obou polovin budoucí desky k sobě. Dřevo vysychá velmi pomalu a je velmi dobře opracovatelné. Prodává se ve třech kvalitativních kategoriích (barva, hustota a struktura) a v závislosti na stáří - ceny za sadu velkého formátu desky s luby se pohybují v rozmezí 2500 až 4500 Kč.

 

Bubingo

Dřevo afrického původu, rostoucí na sušších místech v tropických nížinných deštných lesích Afriky - Nigérie, Kamerun, Kongo a Zaire. Roste jednotlivě nebo roztroušený ve skupinách, v Gabunu je výtěžnost je jen kolem 0,5-3 m3 na hektar. Jádrové dřevo je hnědočervené až fialově červené, tmavočerveně až fialově žilkované a různých textur podle řezu. O bubingu se často hovoří jako o africkém růžovém dřevě. Zpracovává se jen napařené a v horkém stavu, při řezání se pálí. Může být velmi dekorativní, připomíná jacarandu i palisandr. Chceme-li dosáhnout zcela hladkého povrchu lehce porézních desek pod lakováním, doporučuje se je po přebroušení důsledně dotmelit.

 

Dřevo na stavbu hudebních nástrojů
Dřevo na stavbu hudebních nástrojů

Ovangkol

Dřevo afrického původu, roste převážně v tropických polospadavých deštných a tropických monzunových lesích Kamerunu, rovníkové Guinei a v pásu od Sierry Leone přes Libérii a Pobřeží slonoviny do Nigérie. Dřevo je žluté až tmavě hnědé, v odstupech 5-10 mm tmavě šedofialově žilkované. Dřevo z oblasti Gabunu je barevně nejvýraznější. Matně lesklé desky jsou velmi dekorativní a jsou považovány za náhradní a zaměnitelné dřevo za ořech, palisandr nebo bubingo. Toto dřevo je na trhu teprve několik let a díky svému intenzivnímu žilkování a vysoké hustotě 800-900 kg/m3 (obdobně jako palisandr) se stává s přihlédnutím ke své nízké ceně velmi žádaným materiálem pro výrobu kytar, zejména velkých western modelů.

 

Padouk

Přes svou relativně menší hustotu mezi 650-800 kg/m3 patří toto dřevo, jehož výskyt mapujeme v tropických deštných lesích od západní Afriky až po Angolu, již od 17. století k tradičním materiálům, vhodným pro výrobu nejen kytar, ale i například xylofonových kamenů. Dřevo to není vzácné, je tedy poměrně velmi laciné. Jádrové dřevo je zářivě korálově červené, červenohnědé nebo oranžově hnědé. Vystavené přírodním vlivům tmavne až silně hnědne a je třeba jej trvale chránit proti odkapávající vodě, aby se zamezilo vzniku nepěkných skvrn. Tento materiál je třeba uchovávat stále přikrytý. Textura je stejnoměrná, někdy vlnitá až pommelé, lesklá a mimořádně dekorativní. Opracovává se velmi snadno.

 

Wenge

Domovem je západní Afrika. Dřevo hustoty kolem 800 kg/m3 bývá kávově hnědé až černě a vlivem hustých svazků podélného parenchymu světle hnědě žilkované, v tangenciálním řezu podobné palisandru. Charakteristický je v radiálním řezu, kdy se projeví hustě pruhovaná textura. Používá se i na hmatníky, neboť je značně lacinější než eben.

 

Ořech

Rodového označení "černý" ořech je tradiční materiál nižší hustoty, používaný hojně zejména americkými výrobci (na kytary se evropský ořech nepoužívá). Těží se od Ontaria až k Floridě, od Minnesoty do Texasu a v jihovýchodní Kanadě. Barva dřeva je typicky čokoládová až fialově hnědá, purpurově tónovaná, částečně tmavě žilkovaná. Časem tmavne. Žádaná je hlavně pyramidální textura a kořenice, je velmi dekorativní ve všech řezech i texturách. Standardní kvalita se běžně dováží i do Evropy, sada s luby se pohybuje v rozmezí 1500-2500 Kč podle kresby.

 

Zebrano

Velmi charakteristické a nezaměnitelné africké dřevo s typicky nepravidelným pruhováním s tmavě hnědými až olivově hnědými pruhy na světle hnědém základě. Dobře rezonuje, je velice dekorativní a cenově přístupné, ale používá se málo.

 

Mahagon

Jedna z cenově nejpřístupnějších dřevin. Mahagon je roztroušen téměř po celé planetě a podle původu rozeznáváme přes deset rozdílných druhů (americký, africký, khaya, kosipo, sapelli, sipo, tiama...). Mahagon americký se považuje za "pravý" a je považován za cenné dřevo - nejlepší známý mahagon pochází z Hondurasu, zde již ale platí mnoho let striktní zákaz exportu. Tohoto dnes již proslaveného dřeva se užívalo na výrobu kytarových krků. Dnes se využívá na korpusy i krky na americkém kontinentě mahagon původu jihoamerického a v našich podmínkách zejména afrického, dováží se však i ze Srí Lanky. Jde o dřevo barevně variabilní - od lososově červené, nažloutle hnědé až červenohnědé, hladké, slabě fládrované nebo pruhované, někdy žilkované a zlatě lesklé. Označení mahagon z jiných oblastí světa bylo často používáno zavádějícím způsobem a zneužíváno.

 

Javor

Je nejběžnějším tvrdým rezonančním dřevem, které se užívá k výrobě nástrojů. V rodu javoru existuje mnoho druhů, které mají velmi specifické a rozdílné vlastnosti. Javor klen (Acer Pseudoplatanus) je z evropských javorů jediným takto využívaným. Podle místa a růstových podmínek nacházíme přířezy hladké, s jemným až mimořádným žíháním všech šířek i hloubek, ale také javor očkový, velmi žádaný a hodnocený hlavně pro výrobu krků. Podle typu žíhání (fládru), ale i celkové vyrovnanosti, hustoty letorostů a ostatních optických vlastností se obchoduje a je standardizováno celkem 12 kvalitativních tříd (1 - hladký, 2 - lehce žíhaný, 3-4 - málo žíhaný, 5 - slabší střední žíhání, 6-7 - středně žíhaný, 8 - lepší fládr, 9 - pěkný fládr, 10-11 - velmi pěkný fládr, 12 - AAA - výběr nejvyšší kvality). Ceny sady v rozpětí cca 800-5000 Kč.

 

Cypřiš

Velmi speciální stejnoměrné dřevo bez pryskyřičných kanálků s málo zřetelnými letokruhy, typicky žluté až nažloutle hnědé, o hustotě jen kolem 500 kg/m3. Používá se téměř výhradně na flamengo kytary.

 

Eben

Velmi těžké dřevo o hustotě přes 1200 kg/m3 se na stavbu korpusů z důvodu své černé barvy i váhy nepoužívá. Jeho základních vlastností se využívá spíše pro hmatníky, kobylky, kolíčky a různá zdobení exteriéru nástrojů. Z důvodu ceny se obchoduje téměř výhradně eben indický, africké odrůdy ebenu - grenadilly (Mozambik, Madagaskar) se z důvodu nedostatku a vysokých cen užívají již jen na výrobu hobojů a klarinetů.

 

Elektrofonické kytary a baskytary

V průběhu posledních pěti desetiletí se rozvinula výroba elektrofonických kytar až neuvěřitelným tempem. Mnoho výrobců se dalo zlákat anglickými a zejména americkými vlnami nové hudby (beatu, rocku...) již na počátku šedesátých let, z nichž velmi rychle vykrystalizovaly dvě značky, které zavedly modely dnes již klasických zvukových představ a vytvořily tak standard na dlouhá léta. Modely kytar Stratocaster, Telecaster a Les Paul obdobně jako baskytary Jazz Bass a Precision bass sedí na královských křeslech a není jasné, budou-li kdy sesazeny.

 

Korpusy

Materiály na použití masivních korpusů elektrofonických kytar mohou být různé, stejně tak jako jsou široké možnosti výběrů snímačů a potenciometrů. A kolik bude výrobců, tolik bude možných variant. Obecně platí, že na nástroje lakované vysokým neprůhledným lakem se dají použít od tradičních měkkých dřev (lípa a olše) materiály jakékoli. Středně tvrdé (padouk a mahagon) až tvrdé a těžké materiály jsou lepší pro celkovou resonanci v nástroji (jasan a javor).

Dekorativní dřeva s výraznou kresbou se lakují obvykle po případném moření či barvení jen průhledným lakem. Každému kytaráři, který staví nástroje, doporučuji alespoň jednou vyzkoušet nejkrásnější ze dřev, akusticky asi ideální a váhově ne těžké dřevo, tedy přířez z kanadského bahenního jasanu, v ceně bloku cca 3500-4000 Kč podle velikosti. Továrny a výrobci ve velkém mají své vlastní modely, mnoho soukromých výrobců si však vyrábí v malém, a právě pro ně je neustále rozšiřována nabídka předfrézovaných přířezů a polotovarů:

-jednodílný, lepený dvojdílný nebo třídílný masivní blok neopracovaný

-blok nahrubo vyříznutý do požadovaného tvaru (strat, tele, J-Bass, P-Bass)

-korpus vyříznutý a nahrubo vyfrézovaný

-korpus vyfrézovaný včetně otvorů na snímače a elektriku

-hotový korpus vybroušený

 

Krky

Materiály na použití pro přípravu a výrobu krků elektrofonických kytar jsou ve stejných modelech jako u korpusů. Na krky se používá nejčastěji javor v různých kvalitativních třídách anebo mahagon, přířezy a předfrézované polotovary z ostatních materiálů se zhotovují zakázkově. Krky jsou nabízeny jednodílné, třídílné a pětidílné, vždy s vybroušenou drážkou pro hliníkový nebo ocelový napínací drát s utahovacím šroubem na imbus u korpusu nebo na hlavici. Špičkovým, nejpevnějším a nejstabilnějším materiálem je očkový javor. Hmatníky se standardně řežou z ebenu, palisandru a javoru, výjimečně na basové kytary z wenge.

Nabídka polotovarů:

-jednodílný, nahrubo vyfrézovaný, s nalepenou hlavicí

-krk vyfrézovaný na model se seříznutou hlavicí podle modelu (strat, tele, J-Bass, P-Bass)

-krk vyfrézovaný do tvaru s otvory na mechaniku, začištěný

-začištěný hotový krk s nalepeným hmatníkem

-začištěný hotový krk s nalepeným hmatníkem se zářezy na pražce

-začištěný hotový krk s pražci

Ač je naše země proslavená výrobou tradičních hudebních nástrojů, narodilo se u nás tolik vynikajících kytarářů právě v oblasti elektrofonických nástrojů, že není potřeba se více teoreticky v tomto malém rozsahu tématem zabývat. Jména jako Jaroslav Janecký, Petr Jurkovič, Libor Kobrle, Zdeněk Macho, Jiří Mázl, Petr Procházka, Petr Stehno a další a další jsou zárukou, že u nás nezhyne řemeslná zručnost a šikovnost a že se budeme moci v té Evropě i v tomto odvětví podívat kolem sebe se vztyčenou hlavou.

 

Pár slov na konec...

Na závěr si nemohu odpustit hluboký povzdech až hrůzu nad zjištěním, že se k nám (myslím tím do celé Evropy) valí v posledních letech statisíce ultra laciných pseudo-nástrojů z veliké země na druhé straně glóbu, kdy se cena kompletního produktu (včetně snímačů a elektriky) po zabalení, po transportu, distribuci a včetně všech možných obchodních marží i daní, pohybuje na úrovni dobrého dřeva na tu samou tradiční kytaru.

Naštěstí, i přes jejich již velmi dobrou výrobní technologii a stále ještě směšně honorovanou halířovou lidskou práci, se stavy laciných materiálů díky zcela nekontrolované těžbě v posledních deseti letech ztenčily, a jak vím od evropských obchodníků se dřevem, začínají se panicky chvět strachem, že nebudou mít brzy z čeho dělat. Za světové ceny kupovat nechtějí a za stávajícího stavu nemohou. Něco se ale stát musí, jejich obchodní strategie se bude muset nejspíše kompletně přeorientovat. Doufám, že logika a rozum našeho "starého" světa opět zvítězí.

Už aby to bylo...

Dřevo na stavbu hudebních nástrojů
Dřevo na stavbu hudebních nástrojů

Erik Hanuš (výrobce bicích nástrojů Hanuš & Heřt)

Co je podle vás rozhodující při výrobě bubnů? Struktura dřeva, rezonance, vzhled...?

Myslím, že všechno hraje roli. Musí být hezká kresba a velmi kvalitní dřevo. To je první předpoklad.

Z čeho se vám nejlépe staví, co je oblíbený materiál?

Určitě javor! Je to tradiční dřevo na všechny hudební nástroje, bubny nevyjímaje. Javor mám moc rád a ještě bych přidal exotický jarrah.

Jak stavíte bubny? Je zavedená nějaká prvovýroba, kterou dále zpracováváte?

U nás všechno vyrábíme z fošen.

A existuje nějaká standardní předvýroba fošen pro bicí nástroje, nebo si sami vybíráte třeba i ze stromů?

U nás je spotřeba dřeva poměrně malá, takže si můžeme dovolit vybírat to nejkvalitnější, které se dá sehnat, a zákazníkovi dáme vybrat, je to víceméně zakázková výroba.

Co asijská výroba levných značek a filiálek slavných firem?

Dají se najít velmi slušné nástroje, někdy i v uvozovkách, ale dá se na ně hrát. A pro všechny lidi, kteří chtějí začít na něco hrát, je to pozitivní. My se však snažíme dělat tu nejvyšší kvalitu a hledáme lidi, kteří chtějí to samé a chtějí mít jistotu, že mají špičkový nástroj. Hrát se dá na všechno a dobrý muzikant asi zahraje na všechno, ale důležitý je taky pocit, že má za svoje peníze tu svoji kvalitu. Až to nebude, tak to budeme muset přestat dělat a půjdeme třeba rozvážet Coca-Colu.

Tvar nástroje asi u bubnů nebude hrát takovou roli, je to vždycky válec a asi záleží na velikosti. Ale napadla mne souvislost s použitím laků. Jak jste na tom? Co používáte?

Tvar je stejný, velikost samozřejmě ovlivňuje a já sám jsem zastáncem univerzálnosti a osobně preferuji u malého bubnu javor 14"x 6,5". Ale každý to má jinak. Blány dáváme převážně americké Remo. Co se týká laků, tak jedině šelak. Přírodní lak s fantastickými vlastnostmi. Nesmí být stříkaný, jen nanášený ručně starou metodou. Laky mají velký vliv na zvuk. U bubnů se to asi moc nepozná, ale u ostatních nástrojů je šelak na prvním místě. A taky je to zase o tom pocitu - všechno je děláno v ruce.

 

Radim Hladík (kytarista)

Co preferuješ při výběru a koupi nástroje? Jaká jsou pro tebe hlavní kritéria?

No preferuji, jak to hraje, protože jsem potkal moc nástrojů třeba za 5-6 tisíc a hrály opravdu výborně. A na druhou stranu jsem viděl drahé nástroje, které se mi nelíbily.

Kde je teda ta magie? V čem to tkví?

(smích) Kdyby to někdo věděl, tak by vyráběl jenom takové nástroje, co hrají, ty nejlepší. Je to asi v tom, že se musí spousta komponentů potkat s rukama. Ruce jsou základ. I když hraji na různé nástroje, tak mám prakticky stále hodně podobný zvuk.

To slyšíme na deskách...

Vidíš, a to střídám nástroje i aparáty. A například mi vůbec nevadí Line 6 Variax. Neodsuzuji to. Když to někdo chce, tak proč ne?

A myslíš, že dřevo má podstatný vliv na zvuk nástroje nebo jsou i jiné věci?

Dřevo má určitě podstatný vliv, ale není to jediný materiál - užívá se plexisklo, uhlíková vlákna - a ty nástroje taky hrají. Jednou z cest je dřevo a je to nejzavedenější způsob výroby.

Jak sleduješ materiál na akustických kytarách?

Největší rozdíl je ve výběru rezonanční desky. Smrk nebo cedr. Preferuji cedr, protože mi připadá měkčí a u krku mám rád kombinaci mahagonu s ebenem. Ale do ruky je zase strašně příjemný javor. To jsou dřeva, k nimž mám opravdu důvěru. Ke dřevům s krásnou kresbou mám lehkou nedůvěru, protože mám pocit, že prvotním impulsem k výběru byla právě ta kresba a ne kvalita.

Co tě zajímá na kytarách víc - takové to čarování s dřevem nebo design a tvar?

Tohle moc neřeším. Mám například příšerně omláceného lespaula a je mi jedno, jak vypadá. Musí hrát. Tyhle věci kolem designu mě moc neberou. Když dostanu kytaru do ruky, tak vypnu mozek a dám na ten první pocit. Buď hraje ve spojení s mýma rukama, nebo ne.

Myslíš tedy, že by třeba mohla být kytara i "zakletá"? Nějaký ten "duch" nástroje? Genius Loci?

Pokud ta kytara hraje, tak v ní asi nějaký ten "duch" je, narozdíl od těch, které nehrají.

Není to tedy jen šikovnost rukou?

No to ne. To by mi hrály všechny. Taky je to v tom hledání. Člověk přece hledá druhého člověka, s nímž se spojí. A když nástroj někdo vyrobí, tak tam určitě uloží nějakou energii.

A co říkáš na kontroverzi klasické dřevo a komponenty versus např. Line 6 Variax?

Variax bych přirovnal k fotografii pravého nástroje. U pravého nástroje je každý tón jiný - a to je jeho základní přednost. Speciálně třeba u elektrické kytary, když zahraji třikrát stejný tón, tak pokaždé bude jiný.

Teď mě napadá, že vlastně kytarista (nejen on), aby něco slušně zvládl a poradil si s tvorbou tónu, musí dost cvičit, a pak přijde inženýr a pomocí algoritmů nastaví takřka ideální kombinaci...

No ono je to asi jinak. Tady pořád řešíme, jak to hraje a jakým způsobem toho dosáhnout. Daleko důležitější je, co hrát, a ta myšlenka je prvotní. A je jedno, jestli na Variax nebo na nějaký šíleně drahý Les Paul. Blbá hudba na dobrou kytaru zůstane blbou.

 

Tomáš Vartecký (kytarista)

Co je pro tebe při výběru hudebního nástroje nejdůležitější? Cena, kvalita, materiál, zvukové vlastnosti nebo značka?

Když vidím kytaru, tak je pro mě nejdůležitější vzhled, ale jak ji vezmu do ruky, tak je všechno jinak. Zásadní je pro mě potom, jak hraje nasucho a jestli ladí nebo se s ní dá následně něco udělat.

Preferuješ nějaký výběr dřeva?

Osobně preferuji lípu, je lehká a po několikahodinovém hraní nebolí hřbet. Mám lipový Godin a nedávno jsem si z Chicaga přivezl korejskou kopii Gretsch, taky z lípy. Lípa pěkně přenáší basy.

Sleduješ takovou tu "magii dřeva", nebo tě zajímá spíše tvar a design?

Nemám jedinou kytaru, kde by byla vidět přímo struktura dřeva, všechno je pod krycím lakem. Ale... taky mi záleží na druhu dřeva. Třeba se stratocasterem jsem se ještě neskamarádil. Potřebuji spíš kytaru, která mi trochu pomůže, vyjde naproti, s delším sustainem. Nemám rád, když to moc cinká. Taky mám jednu raritu - 30 let starou japonskou kopii Les Paul, která je z dřevotřísky, a přitom hraje neuvěřitelně.

Věříš tedy, že je v nástroji nějaký "duch"?

Stoprocentně jsem o tom přesvědčen. Hodně záleží, co se s kytarou dělo během její existence, a můžou hrát skvěle i úplně levné nástroje. To mám opravdu odzkoušené.

Co myslíš, že je u nástroje důležitější - dřevo, nebo třeba špičková elektronika, například i současný modeling?

Dřevo není na kytaře nahraditelné. Když nejsi spokojen se dřevem, už s tím nic neuděláš. Všechno ostatní se dá vyměnit. Další věc, která nejvíc ovlivní zvuk, jsou snímače.

Co třeba Line 6 Variax?

To je vždycky ta prvotní fascinace něčím novým a po půl roce se stejně každý vrátí k tomu svému zvuku. Ale největší přínos vidím v tom, že lidi se naučí citlivě rozpoznávat jednotlivé druhy nástrojů a taky s nimi pracovat. Třeba ta simulace je taky dobrá v tom, že nemůžeš mít všechny ty nástroje, a u aparatur je to stejné. Mě tyhle věci už moc nelákají - mám rád staré dobré věci. Ale nemusím mít třeba zrovna originál gibsona nebo fendera. Hraji na samé kopie.

 

Peter Jurkovič (kytarář)

Co sleduješ při výběru dřeva na stavbu nástrojů?

Všechno je dost důležité. Na prvním místě dobrou rezonannci, ale taky kvalita dřeva a jeho kresba musí být zachována. Myslím, že obojí je důležité.

Z čeho nejvíc stavíš? A co je oblíbené?

Většinou je to stejné, jsou již zavedené materiály - na tělo nejvíc jasan, méně mahagon a na krky javor.

Používáš na stavbu hrubé dřevo, nebo předřezané polotovary?

Všechno dělám z hrubého dřeva, z fošen. Polotovary nepoužívám.

Jak se stavíš k levné asijské výrobě a dovozu nástrojů z Asie?

Mám pocit, že to všechno musí být dotované. Když k nám přišly první levné kytary Cort, tak to bylo zajímavé, ale další várka již byla výrazně dražší.

Co říkáš na kvalitu?

Mezi tím množstvím se najde i dobrý nástroj, ale opravdu se musí hledat. Většina nestojí za moc.

Má tvar nástroje vliv na zvuk?

Někdo tvrdí, že jo, ale já si myslím, že ne. Jenom třeba u typů flying, kde dlouhé rohy přesahují za kobylku, tak tam rozhodně nějaký vliv bude, jinak to nebude tak podstatné.

 

Jiří Lebeda (výroba kytar, mandolin, dobra)

Jak se díváš při stavbě nástroje na kvalitu dřeva. Je rozhodující rezonance, krása (kresba), nebo je to jedno?

Těžko říct. To je pocitová záležitost. Když jde dřevo do výroby, nemělo by být kazové, zasmolené a rezonanční vlastnosti hrají podstatnou roli. Musí být vzájemná shoda.

Máš oblíbený stavební materiál, který se ti nejvíce osvědčil?

V každém případě javor na nástroje klenuté a na kytary s rovnou rezonanční deskou, mahagon na dno a boky. A samozřejmě na krk taky mahagon.

Stavíš z hrubých přířezů, nebo továrně upravených polotovarů?

Vzhledem k tomu, že ve firmě vyrábíme nástroje v poloprůmyslových podmínkách, tak se často dřevo zpracovává z předřezaných klínů, které se pak ručně dlabou. U krků je podobný postup.

Jak se díváš na produkci a dovoz levných asijských nástrojů, kde leckdy kvalita často převyšuje cenu?

Před deseti lety jsem se tomu smál, před pěti jsem zaznamenal hodně výrazný pokrok, a dnes mi z toho běhá mráz po zádech.

Má tvar nástroje vliv na jeho zvuk?

Má vliv na jeho barvu. Každému tvaru přísluší jiná zvuková charakteristika. A taky by muzikant měl vědět, co mu nejvíc vyhovuje a jaký má z nástroje pocit. A ke každému hudebnímu stylu jsou ustálené tvary a je už to tak nějak dáno... Určitě je zvuk ovlivněn velikostí těla a existuje spousta mezitypů a modelů.

 

Marek Šmaus (kytarista)

Podle čeho vybíráš nástroj, který si kupuješ?

V první řadě koukám na to, jak mi sedí do ruky a co z něj leze. A jestli má ten nástroj duši. Je rovněž důležité, jak vypadá, takový ten první vizuální kontakt. Ale když vezmu kytaru poprvé do ruky, tak už většinou poznám, jestli na ní můžu hrát nebo ne. Pak teprve zjišťuji ty ostatní věci - řemeslné zpracování, ladění a tak. Spíš se řídím intuicí a hodně dám na ten první dojem.

Máš nějaké oblíbené dřevo u kytary?

Ne. To jsem nikdy tolik neřešil, z jakého je dřeva. Spíš jsem šel po určitém typu zvuku a po konkrétních kusech. Buď to mojí představu naplnilo, nebo ne. Mám například stratocastera z ne úplně typického dřeva a jsem naprosto spokojený.

Co tě zajímá na designu kytary - kresba dřeva nebo tvar?

Asi obojí. Jsem v tomhle ohledu dost konzervativní, a tudíž ovlivněn klasickými tvary. Mám radši sunbursty a přírodní povrchové úpravy než základní barvy, protože když je na dřevo vidět, musí si dát výrobce při jeho výběru větší pozor. Proto jsou tyhle kytary taky dražší. Druh a strukturu dřeva a jejich vliv na zvuk bych ale asi řešil mnohem víc, kdybych si nechal nějakou kytaru postavit.

A co akustické kytary?

No, tady koukám na strukturu dřeva víc, aby byla například co nejhustší v letech. Mám teď na mysli samozřejmě akustické kytary s masivní vrchní deskou, nikoliv překližkovou.

Myslíš si, že má tvar nástroje vliv na zvuk?

Nepochybně. U akustických a jazzových kytar asi víc. Mám totiž zkušenost, že akustické kytary s cutawayem mívají horší zvukové vlastnosti než bez něj. Taky mám dojem, že výrobci často elektricky ozvučují akustické nástroje, které samy o sobě hrají hůř.

A co má větší vliv na zvuk - dřevo, nebo špičková elektronika, potažmo až modeling nástrojů?

Určitě dřevo. A ve výběru aparátů preferuji jednoznačně lampy. Modeling a simulace, to není nic pro mě, i když to nemusí být to nejhorší řešení v určitých kompromisních situacích. Ale když chci opravdu dobrý zvuk, jdu na to klasickou cestou - dobrá kytara a celolampový aparát.

 

Jaroslav Janecký (kytarář)

Je pro tebe rozhodující při výběru dřeva rezonance, kvalita kresby, nebo je to jedno?

V každém případě u akustických nástrojů sleduji na prvním místě dobrou rezonanci a u elektrických by měla při průhledných lacích vyniknout hlavně kresba dřeva. Pro muzikanty je to také často prvotní dobrý dojem.

Jakému materiálu dáváš při stavbě přednost? Má mít nějaké specifické vlastnosti a jaký se ti nejlépe osvědčil?

Mám rád na stavbu kytar kromě jiných dřev třeba americkou olši a honduraský mahagon. Dobře se s těmi materiály pracuje a mají dobré zvukové vlastnosti

Při výrobě používáš polotovary, nebo pracuješ s hrubými přířezy?

Všechno si nejraději dělám sám. Rád bych si třeba i vybral strom, z něhož je potom nařezán stavební materiál, ale v našich podmínkách to není docela dost dobře možné. Ale snažím se všechno udělat v ruce.

Co říkáš levné a trh zahlcující asijské výrobě hudebních nástrojů, kde často kvalita převyšuje cenu?

V zásadě nejsem proti. A už vůbec nejsem proti jakémukoliv kvalitnímu nástroji, a pokud je u něj nízká cena, pak je to jen plus. Je dobře, když i méně majetní muzikanti dostanou do ruky slušné nástroje.

Ovlivňuje tvar nástroje jeho zvuk?

Myslím, že tvar přímo ne, ale určitě jeho velikost. Jsem zásadně proti zmenšování korpusů; a například u baskytar má dost podstatný vliv na zvuk nástroje i jeho barvu velikost těla. Je to fyzikální záležitost.

Psáno pro časopis Muzikus