Ellerova tvorba je v dobrém slova smyslu syntetická. Jeho melodika je bezesporu ovlivněna ruskou či estonskou lidovou hudbou a zároveň je znát, že prošel důkladným poznáním tradice a evropské hudby. Jakožto vystudovaný houslista se věnoval především instrumentální hudbě.
CD je výběrem z Ellerových skladeb pro smyčcový orchestr. Ačkoliv mezi vznikem nejstarší a nejnovější skladby na nahrávce je takřka čtyřicet let, žádných velkých stylových proměn mezi nimi není. Lyrická suita (Lriline sit) (1945) vznikla jako výraz smutku ze smrti manželky za německé okupace. Spíše než melodikou či jednotlivými nápady přitahuje celkovou melancholickou atmosférou a perfektní formální stavbou. Stejně jako některé další skladby je však poněkud jednotvárná na poslech – především z důvodu použití převážně homofonní faktury hudby, bez nějakých sól, pauz či oddechových míst. Obě starší díla – Eleegia (1931) a titulní Neenia (1928) – jsou zvukově mnohem přitažlivější. To je dáno jednak vynalézavou instrumentací (častá sul ponticella, u Elegie zapojení harfy) a jednak projasněním faktury (jednohlas). Pět kusů pro smyčcový orchestr (1953) a Symfonietta (1965 až 1967) mají do značné míry neoklasicistní ráz a působí dosti akademicky. Nádhernou výjimkou je poslední věta z Pěti kusů („Píseň rodné země“), která díky svému hymnickému charakteru a krásně vyklenuté melodii vyznívá až neseversky vřele. Tallinn Chamber Orchestra spolehlivě řídí Tönu Kaljuste . Hudbě, jež je svým duchem pokorná a výrazem náladotvorná, slouží, a to je dobře.
Vydavatel: 2HP Production
Stopáž: 67:28
Nahráli: Tallinn Chamber Orchestra, Tönu Kaljuste
Body: 4 z 6
