Na začátku této recenze stojí za zopakování to, co už bylo na adresu dnešního stavu hnutí za starou hudbu opakovaně řečeno několikrát – dnešní český zájemce o hudební produkce z tohoto oboru už dávno nemusí cestovat do ciziny: špičkové sólisty a soubory si může užít doma. Nejen ve velkých městech; pozoruhodné projekty lze zastihnout i mimo ně. Připomeňme alespoň Festival Jana Zacha, který se letos v červnu na počest skladatelova dvojitého jubilea (1713-1773) konal v Čelákovicích, nebo zářijové Haydnovy hudební slavnosti, které se už po jedenadvacáté pořádaly na jižním Plzeňsku. V Čelákovicích bylo nejvýznamnější součástí zachovského festivalu vystoupení Musicy Florey , která tu 15. června za řízení Marka Štryncla provedla spolu s vokálním ansámblem Collegium Floreum a sólisty Martinem Ptáčkem (alt) a Markem Špelinou (barokní flétna) Zachovy duchovní i světské skladby – Sinfonii I , Koncert pro flétnu a orchestr D dur , Salve regina , árie Ad vola et exulta a In die clara amena , offertorium O magnum martyrium a Requiem g moll . To všechno ve špičkové kvalitě, ve zcela zaplněném kostele Nanebevzetí Panny Marie. Důležitost podobných akcí je velká – Čelákovice jsou sice poměrně blízko u Prahy, noční doprava do řady míst ale dnes začíná být problematická a kultura méně dostupná, než bývala.
Totéž lze říct o Plzni a Haydnových hudebních slavnostech, které pro obyvatele obcí na jižním Plzeňsku znamenají jednoznačný kulturní přínos. Letošní ročník byl uspořádán ve dnech 13. – 22. září ve znamení dvou velkých výročí Jana Křtitele Vaňhala a Johna Dowlanda.
Vaňhalovy skladby se objevily v pěti programech z celkem třinácti – na zahajovacím koncertě festivalu, na kterém tradičně vystupuje Orchestr Plzeňské konzervatoře a dává se Haydnova Symfonie č. 1, “Lukavická” , na koncertě berlínského Camesina Quartet , který přednesl skladby tří ze čtyř členů kvartetního souboru, jenž se ve druhé polovině 18. století scházíval ve Vídni (Vaňhal, Mozart, Haydn; čtvrtým členem byl Carl Ditters), v chotěšovském klášteře (flétnové a cembalové kompozice Jana Křtitele Vaňhala a jeho českých současníků v provedení Julie Brané , Lucie Duškové , Petra Mašlaně a Edity Keglerové ), v nezdickém kostele sv. Prokopa, kde Vít Havlíček a Barbora Solazzo uvedli skladby ze sbírky konventu milosrdných bratří v Kuksu, prostřídané Vaňhalovými fugami, a konečně na zámku ve Spáleném Poříčí, kde Jan Ostrý , Sylvie Schelingerová a Libor Mašek potěšili publikum Haydnovými, Vaňhalovými a Beethovenovými flétnovými duety a trii.
Písně Johna Dowlanda byly na programu písňového a loutnového recitálu Ireny Troupové a Jana Krejči v příchovickém zámku; koncert souboru Capella Mariana v kapli zámku v Lužanech k němu vytvořil pozoruhodný protějšek výběrem z polyfonních skladeb Dowlandových současníků – Thomase Tallise, Orlanda di Lasso, Thomase Tomkinse a Williama Byrda. Další festivalové koncerty vesměs přinesly méně známý repertoár (Ensemble Fiorello s výběrem tvorby českých a německých barokních skladatelů – Telemann, Händel, Reichenauer, Plánický, Zelenka), nebo dokonce překvapení: v kostele sv. Ambrože na Vícově vystoupil za doprovodu varhanice Jiřiny Dvořákové Marešové chlapecký sopranista David Cizner s duchovním repertoárem sahajícím od raného baroka po písně Antonína Dvořáka; v Blovicích uvedli Barbora Sojková , Tomáš Král a Monika Knoblochová pijácké písně, kterými se v době baroka bavila francouzská vyšší společnost; v Řenčích představili Jan Tuláček , Karel Valter a Anna Veverková skladby pro kytaru, flétnu, violu Václava Tomáše Matějky a Simona Josefa Molitora – v kvartetu Johanna Leopolda Kunertha se k nim připojil Jaroslav Rouček , který představil dnes už jen návštěvníkům muzejí známý dechový nástroj, klapkovou trubku z doby kolem roku 1800, která má velmi příjemný, měkký zvuk.
Na předposledním koncertě v Nepomuku zahrály Lenka Torgersen a Petra Matějová sonáty a variace Haydnovy, Mozartovy a Schubertovy; doplnila je houslová sonáta dnes téměř neznámého Antonína Kammela, jenž se ve druhé polovině 18. století zasloužil o zájem londýnského publika o v té době ještě poměrně novou formu smyčcového kvartetu. Závěrečný koncert byl věnován 250. výročí uložení srdce hraběte Ferdinanda Maximiliána Morzina v dolnolukavickém kostele; konal se v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích a vystoupilo na něm Kolegium pro duchovní hudbu Klatovy , které provedlo Requeim c moll Michaela Haydna.
Velmi zajímavě začala i hlavní část podzimní sezony. Jedenáctý Festivalový cyklus Musicy Florey zahájili s velkým půvabem 10. září Čeští světáci a Wolfgang Amadeus Mozart (vídeňský Čech Karel Ignác Augustin Kohout, Josef Mysliveček, Jan Křtitel Vaňhal a Antonín Dvořák – Drobnosti a Valčíky) – noblesní salonní hudba na nejvyšší možné kompoziční i interpretační úrovni, ve které vedle členů Musicy Florey v malém obsazení (dvoje housle, viola, violoncello, kontrabas) výborně uplatnila svůj ušlechtilý způsob hry hammerklavieristka Petra Matějová . Koncertní cyklus Dominikánská 8 (refektář kláštera dominikánů) pokračoval 10. října pozoruhodným vystoupením francouzského flétnisty Philippe Bernolda , který na moderním nástroji (nikoli kovovém, nýbrž dřevěném, zvukově na poslech velmi příjemném) provedl tři Bachovy sonáty pro sólovou flétnu (BWV 1034, 1031, 1032 ); ve čtvrté sonátě, pro dvě flétny (BWV 1039 ) mu byl výtečným partnerem Jan Ostrý , na cembalo hrála Alena Hönigová , která vystoupila i sólově (Toccata fis moll BWV 910 ).
Philippe Bernold hraje s typicky francouzskou elegancí – jeho Bach nejspíš ze všeho asociuje představu francouzsky orientovaného pruského královského dvora a výtečného flétnisty Bedřicha Velikého, Bachova obdivovatele. Večer měl mimořádnou atmosféru a velmi pozorné a početné obecenstvo – účastníky Bernoldova pražského mistrovského kursu.
Dne 15. října začal další běh Barokních podvečerů Collegia Mariana – tentokrát v Rudolfově galerii Pražského Hradu, s římsky laděným programem italské a německé barokní hudby – Vivaldi (Sinfonia in C z opery Il Giustino , Concerto La Notte ), Bononcini (Sinfonia k oratoriu Maddalena ai piedi di Cristo ), Corelli (Concerto grosso op. 6 č.7 ), Händel (Ouvertura k oratoriu Il Trionfo del tempo e del Disinganno ), Locatelli (Sinfonia funebre ) a Geminiani (Concerto grosso La follia , podle Corelliho Sonáty op. 5, č. 12 ). Velkolepý, nesnadno zapomenutelný projekt, vysoce kvalitní hudba, provedení na světové úrovni (zvláštní zmínku si tu zaslouží závěrečná folia – jeden z mnoha přesvědčivých dokladů muzikantské všestrannosti Collegia Mariana a jeho umělecké vedoucí Jany Semerádové ).
