Vivian Instruments je firma od počátku propojená s jedním z našich nejmladších kytarářů - Janem Vlasákem. Během nedlouhé doby se rozrostla v jednu z uznávaných značek.
Páteří činnosti firmy je především zakázková výroba kytar, baskytar a v poslední době trochu překvapivě i snare bubínků. Jasným akcentem, nebo chcete-li mottem firmy, je především kvalita vyrobených nástrojů s maximálními ambicemi nejen vyrovnat se standardně vyráběným nástrojům těch nejprestižnějších značek.
Co bylo na začátku
Důraz na kvalitu a pečlivost zpracování se časem pro značku Vivian ukázal jako rozhodující, jak je zřejmé z rozhovoru s Janem Vlasákem. "Po první náhodně nalezené a až snadno opravené mandolíně, která jakoby předznamenala moje další směřování, mě můj otec po mém nepřijetí na gymnázium přihlásil na poslední volné místo do školy v Lubech u Chebu, kde se tehdy vyráběly různé nástroje. A já si vybral kytary - nakonec, byl to obor s maturitou," popisuje úplné začátky Jan Vlasák, mimochodem dodnes aktivní hudebník.
Ale zdánlivě rovná cesta ke kytarám se začíná klikatit: "No, já jsem tam vydržel asi jen dva měsíce, dělat akustiky mě sice bavilo, ale bylo u toho víc teorie než praxe, a tak jsem šel od toho." Střední vzdělání tedy získal jako spojový mechanik a víc než hudební získával spíše životní zkušenosti: "... člověče sedm set ženskejch na dvacet chlapů, dovedeš si to představit? Ale získal jsem cenný pohled na muziku, která má někdy tak trochu ženskou povahu a je dobré to alespoň vytušit. V kytarovém a muzikantském světě vůbec logické a osvědčené postupy občas nějak drhnou."
Hudbou definitivně chycený Vlasák nutně potřebuje instrument, tak vznikají nejdříve akustické kytary a po zoufalém obhlížení elektrické "kramerky" za výlohou obchodu na Václaváku padá rozhodnutí takovou kytaru prostě vyrobit. Při shánění materiálu osud zařizuje setkání s Rosťou Čapkem, v té době již uznávaným výrobcem akustických nástrojů. "Kupoval jsem od něj nějaké hmatníky a jednou, když měl nějaký fofr s výstavou, mi nabídl, jestli bych mu s tím nepomohl - a tím začala ta pravá nástrojová škola. Začal jsem u něj pracovat a hodně věcí o výrobě nástrojů jsem se naučil právě od Rosťi. Má vystudovanou houslařinu, dlouhodobou a kvalitní praxi a zkrátka ví opravdu hodně. Najednou mě bavilo i studovat nějaký knížky a spolykal jsem tak spoustu materiálů o výrobě cizích značkových elektrických kytar a ležel jsem v tom tenkrát fakt dost intenzivně."
V osmnácti letech staví svůj první profesionální nástroj - bezpražcovou baskytaru, aby pak po nedlouhé době a dalších kytarách přišel důležitý okamžik: Robert Kodym si u mistra Čapka nechává dělat Jin-jang banjo a následně dostává nabídku vyrobit Jin-jang Les Paul. "Události nabraly pak rychlejší spád - klientela se postupně rozrůstala a občas se i někdo vrací s požadavkem na další nástroj - muzikanti se dvěma i více kytarami Vivian nejsou až takovou výjimkou. Dnes má firma vlastní, běžně vybavenou dílnu, s výrobou nástrojů mi pomáhá Matěj Macháček a pracujeme na své modelové řadě originálních nástrojů."
Výběr dřeva je duchařina...
Jan Vlasák od počátku až úzkostlivě dbá na výběr materiálu - striktně nakupuje zahraniční vysušené dřevo se zaručenou kvalitou a snaží se u zavedených modelů (Gibson, Fender...) dodržet i destinaci - zemi původu použitého materiálu - např. honduraský mahagon, kanadský javor apod. "U těchto kytar používám s originálním výrobcem stejný druh dřev - jsou to už léty ověřené materiály a lidi očekávají určitý typ zvuku, který je za těch padesát let tím materiálem určený a ucho hudebníků je na něj navyklé. Nesnažím se u těchto klasických modelů dělat experimenty, mám pocit, že kolem výběru materiálu se v poslední době dělá tak trochu zbytečná duchařina - podle mě jsou ty základní pravzory dané a většina lidí se od nich někdy víc a někdy míň se svojí představou odráží. No, a pak už je to jen tak trochu lepší truhlařina - jaký konkrétní přířez a strukturu vláken použiji, závisí především od požadavku zákazníka na zvuk - poslouchám, jakým způsobem budoucí majitel hraje, zajímá mě jeho názor a zkušenosti se zvukem a i třeba typ používané aparatury. Je podle mě důležité vědět, jaký druh hudby má kytara produkovat a jakým nárokům bude v budoucnu vystavena. To je výhoda každého kytaráře oproti sériové výrobě - s tím nástrojem jsem od začátku do finální podoby. Každý takový výrobce nástroji během výroby vtiskne svoji osobitost a určitou energii, jakousi těžko popsatelnou duši, kterou sériovým kytarám dávají svým způsobem hraní až samotní hráči a někdy ani ti ne. Mluvím o schopnosti nástroje přirozeně a lehce reagovat na způsob projevu konkrétního kytaristy. Stejně každé první natažení strun a první tóny jsou vždycky provázeny napětím, do jaké míry se to povedlo. Vedle zkušenosti je pro mě při konečné volbě nejzásadnější intuice, kterou se člověk většinou řídí i v každodenním lidském konání."
Kvalita je důležitá
V oblasti hardwaru - ladicí mechaniky, kobylky, snímače, přepínače apod. je opět na prvním místě kvalita a Vivian Instruments tyto komponenty dováží z USA nebo Německa. Určitou zvláštnost představuje systém napínání krku proti tahu strun - princip aktivní a pasivní výztuhy, což umožňuje ohýbání krků v obou směrech, tedy i v případech, kdy předpětí krku je větší než tah strun. Bez zajímavosti není, že tento původní, údajně tuzemský, nápad začínají využívat i přední světové značky. Loga, nápisy a orientační značky vyrábí firma z pravé perleti, nulté pražce ze slonoviny, tvrzené kosti, používají se rovněž grafitové nebo mosazné, vše podle požadavku zákazníka. "Faktem je, že tyto velmi kvalitní komponenty něco stojí a posunují výslednou cenu asi výš, než je obvyklé, ale jejich naprostá spolehlivost a zvuková kvalita se mi už mockrát vyplatila," dodává Jan Vlasák. Povrchová úprava je na základě požadavků navržena tak, aby nebyla v rozporu s charakterem nástroje a zdaleka se nejedná jen o vizuální vlastnosti - týká se to nejen různě žíhaných, obláčkových, očkových nebo i exkluzivních kořenových kreseb např. javorových desek a krků, ale především použitých laků. "Všechny tyto materiály používáme a jejich kvalita je opět vyvážena vyšší cenou. Na povrchovou úpravu používám nitro, polyuretanový dvousložkový lak, výjimečně šelak. Počet vrstev opět ovlivňuje charakteru zvuku - pro kultivovaný, měkčí a zabalenější zvuky je podle mých zkušeností lepší více vrstev a pro syrovější tón ve smyslu jeho ostrosti a takové jakoby sprostoty je lepší kytaru lakovat jen minimálně. Příliš silná vrstva laku může ve svém důsledku kytaru zvukově zavřít. Osvědčená zlatá cesta vede jako vždycky někde středem."
Vivian design a muzikanti
Bubínky?
Poměr vyrobených kytar a baskytar je přibližně půl na půl; a snad aby toho nebylo tak málo, logo Vivian se objevuje také na korpusech malých snare bubnů: "Začalo to velmi nenápadně podobně jako s kytarami - prvotní byl hec nebo dokonce sázka, jako že kytary jsou sice kytary, ale buben je zkrátka buben. A tak jsem začal poslouchat, studovat materiály a výsledkem je řada korpusů odlitá ze zvonařské bronzi. V tom materiálu jsou samozřejmě další příměsi, celý ten proces je poměrně složitý a nákladný, ale výsledek je výborný - na tyto bubínky dnes hrají David Koller, Marek Žežulka a další půjčujeme téměř nepřetržitě do studií Sono. Navíc rozšiřujeme tuto část naší produkce o bubínky vyrobené ze dřeva. Rozdíl proti klasicky vyráběným virblům, třeba ze sedmi vrstev dýhy, je v použití silnějšího materiálu, pouze ve dvou vrstvách. Snižujeme tím podíl lepidla mezi jednotlivými vrstvami a riziko nekvalitních spojů. Takový snare je zvukově stabilnější a pevnější s vysokým podílem dřevu přirozených alikvót."
Chystá se i signature model bubínku Martina Vajgla - doplní už tak široký výrobní a obchodní program Vivian Instruments.
