Ohlédnutí kupředu

Po pětadvacet měsíců jste se mohli pravidelně setkávat se seriálem s poněkud poetickým názvem Přítelkyně múz. Seriálem, který přinášel profily výrazných, osobitých a nadějných tuzemských pěveckých i autorských osobností. Pokoušel se vykreslit podobizny, vymalovat portréty, alespoň v kostce vypsat příběhy zpěvaček, autorek i interpretek, kterým pro jejich osobitost a výrazný talent po právu patří místo v našem hudebním dění, které však zpravidla nepatří ke tvářím lacině, samoúčelně a někdy i nedůstojně využívaným médii a hudebním průmyslem.

 

Seriál, který byl pravidelnou součástí Muzikusu od červencového čísla roku 2000 po červenec roku 2002, se neomezoval stylovými kritérii. Nalistujete v něm životní a muzikantské příběhy jak alternativně zaměřených osobností typu Načevy či Evy Duchkové, tak bytostně rockových zpěvaček, jako Heleny Kubelkové, Táni Poláčkové či Pavly Kapitánové. Zpěvaček, které mají blízko k folku či country jako Míša Pávová nebo Petra "Šany" Šanclová, tak i těch, které míří více k popu jako Athina Langoská, Radka Fišarová či Jana Feriová. Jsou tu členky pevných hudebních formací jako Laura Vlaďka Svobodová, i soběstačné písničkářky folkové i rockové jako Eva Henychová a Michaela Poláková. Jsou tu svébytné osobnosti pracující s folklórními a etnickými kořeny jako Natálie Velšmídová, Katryna Kolcová-Tlustá či Iveta Kováčová, stejně jako osobnosti hudebně nedefinovatelného rozletu typu Radúzy. Po pravdě řečeno, přes všechny pesimistické úvahy a názory čítá a mnohdy i skrývá současná hudební scéna až překvapivé množství neopakovatelných osobností, množství, kterému jsou mantinely seriálového cyklu příliš těsné. Nelze mu proto mít tak docela za zlé, že v něm nezazněla některá jména, která by do něho rozhodně patřila a která by si to zajisté zasloužila. V této závěrečné části, tedy přesněji řečeno, spíše části bonusové, jaksi "na přidanou", jde ovšem o něco trošku jiného. Zdánlivý protimluv v titulku Ohlédnutí kupředu má poslední díl seriálu proměnit v díl svým způsobem aktualizační, doplňkový, neboť čas plyne, červenec roku 2002 je už poměrně daleko a stejně daleko je i jednička v záhlaví našeho seriálu.

 

Čas plyne a s ním i dění na české hudební scéně, které přináší stále nové a nové počiny, stále nová a nová alba, formace, kapely, s časem přibývá stále nových a nových informací. A tak i portréty přítelkyň múz, zejména těch, které se objevily v počátku našeho seriálu, by se slušelo sem tam doplnit o nějakou tu čerstvou informaci, nějakou tu čerstvou zajímavost. Kupříkladu, Pavla Kapitánová, zpěvačka s charakteristickým hlasem a výrazným bluesovým cítěním, která byla tou první z pětadvaceti dam představených v našem seriálu, toho rozhodně v muzice za uplynulé dva roky dost stihla. Na samém počátku jara roku 2001 se konečně na trhu objevila, byť mírně utajená, dlouho slibovaná debutová deska její společné kapely s Karlem Šůchou Krůtnava. Deska se jmenuje Písničky veselý o smutným životě a rozhodně patří k tomu nejzajímavějšímu a nejvýraznějšímu, co rok 2001 na pomezí folku, rocku, blues a šansonu přinesl. Pavla kromě toho začala vystupovat v poetických programech s Jakubem Zahradníkem, stále bývá k vidění s koncertní verzí legendárního muzikálu Vlasy a v květnu letošního roku její typický vokál vyzdobil i písničku Konečně doma na sólovém albu Kamila Střihavky. Dalším z dlouho připravovaných alb z galerie přítelkyň múz se na podzim roku 2000 stalo debutové album Naklání se čas zpěvačky Kateřiny Šarközi. Shrnulo její dosavadní autorskou tvorbu a písničky z něj zaznívaly v živé podobě ještě několik dalších měsíců z koncertních pódií. Poté ukončila činnost dosavadní sestava její kapely Šarközi a Kateřina společně s jazzovým basistou Alešem Charvátem začala pozvolna připravovat novou podobu svých hudebních výpovědí. Stejně tak zpěvačka Pavla Milcová, která postupně, bez vnějších tlaků, po boku s všestranným kytaristou Peterem Binderem v poklidu skládá a nechává dozrávat nový písničkový materiál. Frontmanka kapely King Size Pavla Forstová se v době, kdy jí náš seriál představoval, věnovala především mateřským povinnostem. V současnosti pospolu s tvůrčím motorem King Size Milanem Steigerwaldem pracuje na dokončení studiového zázemí. Zcela učarována krásným nástrojem z roku 1777 se vedle zpěvu vrátila i k houslím, ale ani to není její jediný návrat. Vrátila se i ke své původní profesi architektky, a tak teď svůj čas dělí mezi hudbu, rodinu, psaní písniček a projektování.

Českému publiku se na několika jarních koncertech konečně živě představila i rodačka z Českého Těšína a ústřední osobnost polské skupiny Brathanki Halina Mlynková. Brathanki byly hostem několika tuzemských vystoupení Čechomoru a jednoznačně odzbrojily diváky svým jedinečným a strhujícím výkonem. Totéž platí rovnou měrou i o jejich sólistce Halině Mlynkové. V době vzniku těchto řádků Brathanki společně s Halinou Mlynkovou pracují v Polsku na albové novince a jejich třetí deska by se s největší pravděpodobností měla na trhu objevit do konce letošního roku. Další z přítelkyň múz Monika Načeva představovala v posledních měsících živou podobu skladeb ze svého posledního alba Fontanela. Původně studiové kouzlení jednotlivých skladeb bylo na pódiích čím dál tím výrazněji nahrazováno živým hudebním projevem, který ovšem nepozbýval atmosféry, ani patřičné zvukové fantazie. Svou koncertní činnost přerušila Monika Načeva před prázdninami letošního roku, dík blížícím se mateřským povinnostem. Rovněž mateřské povinnosti zaměstnaly z podzimu loňského roku zpěvačku Blanku Šrůmovou. Věnovala se předtím zejména sólové koncertní činnosti a propagovala tak živě skladby ze svého sólového alba Neviditelná. Krom toho se posléze začala více věnovat i klasickému zpěvu a to jak studijně, tak občas i koncertně. Její někdejší společná kapela s Danem Šustrem Tichá Dohoda sice poněkud omezila činnost, ale rozhodně nezanikla. O prázdninách 2002 se objevila na rozpisech hned několika letních festivalů a například na 8. ročníku Festivalu Rock for People v Českém Brodě podala Tichá dohoda v sobotu 6. července naprosto strhující a po zásluze oceněný výkon. Tentýž den na stejném festivalu také úzce souvisí s další ze zpěvaček, které se objevily v seriálové galerii Přítelkyně múz, s Lenkou Dusilovou. Na prvním ročníku Rock for People v roce 1995 měla kapela Sluníčko, tehdy na vrcholu popularity a s Lenkou Dusilovou za sólovým mikrofonem plnit záviděníhodnou funkci hlavní hvězdy festivalu. Tři dni před koncertem se ovšem stačila pohádat a rozpadnout. Co se nepovedlo v roce 1995, povedlo se o sedm let později v roce 2002. Příležitostně tu v Českém Brodě vystoupilo Sluníčko včetně Lenky Dusilové a své vystoupení zopakovalo pak o několik hodin později v televizním pořadu Noc s andělem. Padl současně i příslib reedice debutového a současně posledního alba Sluníčka. Pokud se týče sólové desky Lenky Dusilové, ta byla podle prvních odhadů naplánovaná již na jaro roku 2002, ale termín jejího vydání se posouvá a prozatím není stoprocentně znám, stejně tak jako osobnost producenta. Velmi intenzivní koncertní činností se může pochlubit zejména písničkářka Eva Henychová. Sama je typem autorsky i interpretačně naprosto samostatné písničkářky, která na svých koncertních vystoupeních od těch větších až po naprosto komorní navazuje velice úzký a bezprostřední kontakt s publikem a ten se zpětně odráží v její tvorbě. V ne sice tak hojné míře, ale přece jenom už přibývá i koncertních termínů v kalendáři vokálního tria Triny, soustředěného okolo další z přítelkyň múz, okolo Ivety Kováčové. Původně spíše albový projekt jejich debutové desky vycházející z kořenů rómského folklóru je pojímaný velmi osobitě a netradičně, bývá tudíž k vidění i živě koncertně. Další z velice osobitých interpretek a zpěvaček, která ve své hudbě pracuje s nejrůznějšími etnickými a folklórními vlivy a po svém je pojímá a zpracovává, je zpívající cellistka Natálie Velšmídová. Náš seriál ji představoval právě v okamžiku, kdy se na světě objevilo její aktuální album Touha, která duši svírá. Natálie Velšmídová společně se svou skupinou Natalika uvažuje v posledních měsících o pořízení a vydání živého koncertního záznamu. Počátkem letošních prázdnin ale přiznala, že s dosavadními živými nahrávkami není z technického hlediska dostatečně spokojená, nicméně nápadu se nevzdává. Studiové album by se možná mohlo objevit do konce letošního roku a není vyloučeno, že by se tentokrát věnovalo především písničkám původně pocházejícím z řecké provenience. Důvod je zcela prozaický - Natálie vysvětluje: "Nějak se mi v poslední době nahromadila spousta řeckých písniček. Tak co s nimi, když už je mám?"

Pro nové album shromáždila a připravila materiál i skupina Teta v čele se zpěvačkou Helenou Kubelkovou a z nových skladeb začíná vybírat i Sputnik s Evou Duchkovou. Podle předběžných úvah by v pořadí druhá deska Sputniku mohla i přes zachování současného moderního soundu zamířit více k přirozeným bigbítovým kořenům. Naopak, výrazně taneční soulpopovou atmosféru i sound má albový debut dívčího tria Blackmilk, v němž působí velmi nadějná šestnáctiletá jazzová zpěvačka Tereza Krndlová. Janu Feriovou zastihlo léto 2002 při přípravách na nový muzikál Janka Ledeckého Galileo, v němž by měla účinkovat v pražském divadle Kalich od února 2003 a pro který společně s autorem a Bohoušem Josefem natáčí o prázdninách demosnímky. Tohle všechno je jen velmi všeobecný pohled na některé novinky v současné muzikantské a pěvecké práci některých dam, které se v průběhu posledních dvou let představovaly v rámci seriálu Přítelkyně múz. Každá z pětadvaceti zastoupených zpěvaček je velmi výraznou a osobitou interpretační a v mnoha případech i autorskou osobností. Je proto nabíledni, že stejně tak jako čas plyne, bude přibývat nových a nových zajímavých a určitě nepřeslechnutelných počinů v pěvecké kariéře těchto pětadvaceti dam. A lze určitě slíbit, že Muzikus u toho nebude chybět, byť těmito slovy dopsal poslední řádky zmíněného seriálu a seriál uzavřel.