Už řadu let jezdím na festivaly nejen jako divák, ale i jako účinkující. Výhody této pozice jsou zanedbatelné, ale přesto mě těší, že neplatím vstup a pivo mám též zadarmo. Ověšen nejrůznějšími páskami a visačkami mám přístup do všech prostor muzikantského zázemí a mohu vám tedy, s dovolením, napsat několik svých postřehů. Nejsem zrovna technický typ, ale kytaru od pořadatele rozeznám. Proto tento výtvor bude psán jazykem laickým, nezatěžkaným termíny, a bude pojednávat o gigantickém festivalu Masters of Rock ve Vizovicích.
Kdyby Rudolf Jelínek tušil, že jednou v prostorách jeho likérky vznikne tradiční mezinárodní rockový open-air festival, možná by nebyl proti, jelikož věděl, že alkoholu je nejlépe v blízkosti jeho největšího konzumenta. A tím je rozhodně rockový fanoušek. Třetí ročník festivalu opět přilákal davy lidí a atmosféra byla víc než skvělá. Skvěle také bylo postaráno o kapely a celé technické zázemí nabízelo muzikantům dobré podmínky. Pořádající agentuře Pragokoncert za to dík!
Začněme tím, že každé kapele byl v době přípravy a hraní přidělen vlastní stage manager (to je ten, co kolem vás lítá a na jehož hlavu snesete vaše požadavky), což je luxus potřebný pro pohotovou orientaci a přípravu. Bez něj se poslední chvíle před vlastním koncertem promění v zoufalé pobíhání a zmatkování, a to není zrovna to pravé odreagování pro muzikanta, který se má za pár chvil uvolněně vlnit do rytmu písně. Co se týče občerstvení, šaten a WC (nezdá se, ale záchod je ta nejdůležitější věc) neměl jsem si na co stěžovat, akorát v zapečené rybě bylo moc těch zelených, fazolových rour a náš "lídr" je nerad.
Nosiči, kteří mají být na místě v době nošení nástrojovky na pódium, tam skutečně byli (často se to nestává), a tudíž se neukrajovalo z času vymezeného pro hraní taháním těžké aparatury. Dva okolečkované praktikábly pod bicí byly i zde samozřejmostí, a proto se mohl bubeník chystat v době, kdy předchozí kapela ještě hrála. Zde si můžeme říct, že při festivalové zvukovce je každá minuta dobrá. Erární pódiový aparát dnes už kapely moc nevyužívají, přesto se zde pamatovalo i na ty, kteří si ve zmatku něco zapomenou. Velmi jsem ocenil kombinaci klasických odposlechů s tzv. side fieldy, což je malý pódiový aparát umístěný po stranách tak, aby muzikant měl dobrý poslech nejen z monitorů před sebou. V našem případě jsme si do odposlechu nechali dát jen zpěv a do side fieldů základ bicí soupravy. Dohromady byl zvuk "nahoře" čitelný a silný. Není pro nás příjemné, když se veřejně přiznáme k tomu, že chceme do odposlechu přidat zpěv či ubrat buben a prozradíme to všem lidem do mikrofonu. Proto je na valné většině festivalů k dispozici pódiový zvukař s mixpultem, kterého osobně bombardujeme našimi požadavky. Zde opět potvrzuji, že každá minuta je drahá.
Po vizuální stránce velký grand support (ocelová rampa plná světel) doplňovala projekce, kde detailně každý mohl vidět, jak se bubeník blbě tváří či jak kytarista špatně sáhnul. Taková obrazovka byla nainstalována i v zákulisí, což považuji za velký luxus. Celkový dojem trochu kazil špatný synchron, kdy obraz a živý zvuk neseděl na sobě. Pak jste mohli slyšet ránu a až v zápětí vidět na plátně úhoz paličky, no není to krásné?
Celkové zabezpečení festivalu se zdálo dobré, až na pána z ochranky, jenž měl na jednom vodítku dobrmana a na druhém obří mindrák. Taková kombinace může být nebezpečná, a jelikož se lidi chodí na festival bavit, může to některým lehce zkazit dojem. Samotné pódium bylo odděleno zábradlím tak, aby měli zespoda přístup fotografové a kameramani. Ochranka byla nekompromisní, což ocení hlavně lidé od techniky, protože se jim tam nikdo nemotá.
Ve Vizovicích vystoupilo mnoho našich i zahraničních kapel a každá z nich posílá tzv. rider. Jsou to informace o zapojení nástrojovky, aby nedošlo na místě k překvapení, že nemáte jak zapojit svůj nástroj. Je to velmi důležité, a přesto se stává, že podmínky nejsou dodrženy. Kapela pak má dvě možnosti. Organizátor nedodržel smlouvu a vy nebudete hrát (to přece lidem nemůžete udělat), nebo vše improvizovaně zapojíte, koncert odehrajete a na příští rok už zde hrát nebudete (budete :-)). Ta první varianta se na devadesát sedm procent nestává a většina pořadatelů se snaží o dobrou pověst zajištěním těch nejkvalitnějších podmínek. Masters of Rock byl po této stránce zvládnut excelentně.
