Po několikaletém snažení se dramaturgii renomovaného mezinárodního festivalu Blues Alive podařilo pozvat Corey Harrise do neméně rozmanitého festivalového programu, a tak se v sobotu 20. listopadu stane v Šumperku ústřední hvězdou letošního ročníku.
Přes původnost, syrovost a přirozenost muziky, jakou Corey Harris hraje, by bylo ilusorní představovat si pologramotného chlapíka z ulice, prostého intuitivního muzikanta bez hlubšího vzdělání a erudice. Opak je pravda. Corey Harris je, dá-li se to tak nazvat, bluesovým vzdělancem bez profesorské strnulosti, bluesovým akademikem bez akademismu. Horey Harris se narodil v Denveru 21. února 1969. Ovlivněn deskami Lightnin' Hopkinse z domácí diskotéky své matky začal jako dvanáctiletý hrát na kytaru. I další raná muzikantská průprava byla přesně taková, jaká se na bluesového hudebníka sluší a patří. Zazpíval si v kostelním gospelovém sboru, zahrál na trubku a tubu v pochodové dechovce, prošel školní rock'n'rollovou kapelou.
Svá vysokoškolská studia zaměřil pak zdánlivě nebluesovým směrem - k antropologii. Jak se ovšem později ukáže, i tenhle vědecký obor bude prospěšný jeho kariéře. Po absolvování školy se Corey Harris vydal na několik studijních cest do Kamerunu, kde se do hloubky seznamoval nejen s jazykem a kulturou, ale i kořeny černé hudby. Jeho kroky pak načas zamířily do dixilandové metropole New Orleansu, kde se živil jako učitel angličtiny a francouzštiny a tu a tam si nějaký ten dolar přivydělal jako pouliční muzikant. Neworleanská nároží záhy vyměnil za stále prestižnější místní bluesové kluby a účinkování v nich mu dopomohlo k podepsání nahrávací smlouvy s respektovanou bluesovou nahrávací společností Alligator.
První hmatatelný výsledek se dostavil v roce 1995, v podobě vřele přijatého albového debutu Between Midnight and Day. O dva roky později následoval další albový počin pod názvem Fish Ain't Bitin'. Stejně jako v případě desky první vycházel Harris i tentokrát z přímého odkazu čistého, akustického blues. Ovšem vedle dominantního zvuku své resofonické kytary se tu do popředí dostal i nezaměnitelný sound typické neworleanské dechové sekce. Opět o dvě léta později připsal do své diskografie další zápis pod názvem Greens From The Garden, když se mezitím stačil obklopit muzikanty své nové a dodnes aktuální kapely 5x5. Bez ohledu na numerický název se jedná, a jak také v blues jinak, o kapelu personálně i početně proměnlivou. Kromě elektrifikovanějšího soundu se Harrisova hudba začala vyznačovat i výraznějšími vlivy a inspiracemi hudby karibské a africké. Se svou dosavadní vydavatelskou společností Alligator se Harris rozloučil v roce 2000 albem Vü-Dü Menz, natočeným společně s neworleanským pianistou Henrym Butlerem v klasičtějším bluesovém střihu. Na nové etiketě Rounder se představil v roce 2002 stylově velmi širokou a rozmanitou deskou Downhome Sophisticate.
Nebylo tudíž nic překvapivého, když Corey Harrise oslovil režisér Martin Scorsese a přizval ho ke spolupráci na filmu Feel Like Going Home, dokumentárním snímku o afrických kořenech černého blues. Práce na snímku hudebníka zaujala natolik, že se rozhodl v obdobném směru realizovat i album Mississippi to Mali, vycházející ze souvztažnosti západoafrické hudby a černého amerického blues. Hudebním partnerem pro tento projekt se Harrisovi stal respektovaný malijský kytarista Ali Farka Toure, proslulý na scéně world music. V listopadu se tedy bude moci se široce pojatou bluesovou muzikou Corey Harrise naživo seznámit i tuzemské publikum na pražském koncertě 22. 11. a v Šumperku o dva dny dříve. Nutno ještě připomenout, že i tentokrát se na sever Moravy sjede vybraná bluesová společnost jako Visegrad Blues Band, Toni Lynn Washington Highway 61, Vladimír Mišík... a samozřejmě Corey Harris.
