Come To Jam

Kytaristé mají často tendence hrát v boxech, tzn. naučených prstokladech stupnic v jedné poloze. Tento přístup má však vedle jistých výhod také značné nevýhody. Jednou z nich je to, že člověk pak často hraje "obrázky" - má před očima vizualizovaný diagram, z něhož vybírá ty správné kuličky. To samozřejmě nemá co dělat se snahou hrát hudbu, kterou slyší v hlavě. Druhá nevýhoda vyplývá z toho, že chcete-li hrát více tónů v jedné poloze, musíte hrát na více strunách. To však nezní tak pěkně, jako když totéž zahrajete na dvou, případně dokonce na jedné struně.

Zkuste si zahrát tento jednoduchý motiv, nejdříve v boxovém prstokladu v VII. poloze, potom na kombinaci strun e a h:

Slyšíte rozdíl? Poslední dvě noty v boxu g a d barvou zvuku jakoby nepatří k předchozím. Je to dáno tím, že jsou hrány na struně g, která zní na kytaře o dost jinak než struny e a h, projevují se zde jiné alikvóty, tlustší struna rozezní nástroj jinak než tenká, atd.

Oproti tomu, hrajeme-li motiv na kombinaci dvou strun, tóny mají podobnou barvu, celý motiv patří k sobě, má charakter ucelené fráze. Všimněme si ještě jedné věci: před tónem a a d musíme změnit polohu, což je samozřejmě slyšet. Nebudeme hrát slide, ale budeme se při změně polohy snažit spojit tóny plynule legato a co možná nejpěkněji. I tak je změna polohy samozřejmě slyšet, ale právě ten "zub" na rytmicky nečekaném místě daný výměnou polohy udělá vaši hru zajímavější. Ale znovu opakuji, snažíme se spojovat tóny co nejplynuleji, jde pouze o velmi subtilní záležitost, rytmické zuby nevyrábíme schválně!

Teď si vyberte nějakou melodii, kterou velmi dobře znáte a hráváte. Rozdělte si ji na ucelené části a každou tuto část zahrajte důsledně na kombinaci dvou strun. Vypilujte všechny skoky a výměny poloh, aby zněly co nejplynuleji.

A teď si melodii zahrajte tak, jak jste ji hrávali dosud. Nějaké rozdíly?

Asi jste zjistili, že zahrát třebas i známou melodii, když máte k dispozici jen dvě struny, není úplně snadné. Musíte zapojit svůj vnitřní sluch. Při výměně polohy si na struně vizualizujete interval, který slyšíte v hlavě. Teď ho i vidíte, jak vypadá na kytaře. Naučit se "vidět" intervaly, tzn. dokázat automaticky skočit na další tón, který chci zahrát, je nesmírně důležité pro spontánnost při hře.

Abychom si vizualizovali intervaly, zkusíme si několik cvičení. Budeme hrát pouze na jedné struně. Dokázat bez chyby a v rytmu zahrát na jedné struně melodii, jíž chceme zahrát, je základní dovednost, kterou musíme rozvinout. Tedy několik cvičení, jimiž začínají studenti na proslulém Musicians Institute. Hrajeme vždy v rytmu, v rovných notách:

-na jedné struně zahrajeme durovou stupnici nahoru i dolů.

-na jedné struně zahrajeme rozklad akordu nahoru i dolů, dur, moll,zmenšený, zvětšený, septakordy...

-na jedné struně zahrajeme pentatoniku nahoru i dolů

-vše zopakujeme na jiné struně

-na jedné struně zahrajeme známou melodii. Hrajeme v tempu! Nelovíme! Nutíme se metronomem k přesnému hraní, nejprve pomalu,pak zrychlíme.

Krásné léto na jedné struně!

 

Sweeping

Při cvičení sweepingových technik je důležité dbát na plynulost pohybu pravé ruky. K dosažení dokonalého klouzavého efektu je proto dobré cvičit ji samostatně, aby pozornost mohla být soustředěna pouze jedním směrem a nebyla rozptylována myšlenkami na to, co by v danou chvíli měla udělat ruka levá. Tento pohyb nesmí být narušován jednotlivými úhozy; musí docházet k jednolitému pohybu přes určitý počet strun. V počátcích tohoto cvičení je dobré si zkoušet opření trsátka o strunu a k přechodu přes ní využít pouze tlak. Po jejím překonání trsátko ihned opřeme o strunu sousední v daném směru pohybu a tento proces opakujeme. Dále přistoupíme k nácviku arpeggií a stupnic stejnou technikou (stále jen pravou rukou). Vše provádíme s metronomem!

Arpeggia: Začneme cvičením na dvou strunách v pomalém tempu:

Struny zatlumíme levou rukou na hmatníku, aby se ozývaly pouze perkusivní tóny. Uslyšíme tak mnohem více chyb a nepřesností. Metronom nastavíme tak, aby klepal stejné hodnoty, jaké budeme hrát. Rychlost postupně zvyšujeme, přičemž dbáme na přesnost, preciznost a plynulost pohybu. Dále zkoušíme frázování osmin, triol atd. Přidáváme další struny, až se dostaneme na jejich plný počet:

Stupnice: Při hraní stupnic touto technikou vycházíme ze tří tónů na strunu, aby brnkání vyšlo vždy sweepingově. Jako u arpegií začínáme taktéž na dvou strunách, přičemž platí stále stejná pravidla (metronom, zatlumení strun levou rukou, různé hodnoty not atd.).

 

Zvyšujeme počet strun: Po zvládnutí cvičení pravou rukou přistoupíme ke kombinaci s levou. Opět začínáme v pomalém tempu s metronomem a dbáme na čistotu tónů a dobrou koordinaci pohybů.