Duarteho cesta k úspěchu nebyla zrovna snadná. Na kytaru začal hrát ve čtrnácti letech a v patnácti dostal od mámy první kytaru značky Supro. O rok později, kdy opustil rodné San Antonio a přestěhoval se do Austinu, započala jeho hudební kariéra. Hodně tenkrát poslouchal AC/DC, Yes, Al DiMeolu a Johna McLaughlina. Zpočátku působil převážně v lokálních jazzových a fusion formacích (Main Street, Night Train), kde sbíral zkušenosti a zdokonaloval své znalosti harmonie a stupnic. Peněz za hraní tenkrát moc neměl, tak aby nemusel do práce, chodil ještě hrát do stylově různě zaměřených dalších kapel.
Chris Duarte v té době hodně cvičil, a to se mu vyplatilo. Stal se žádaným sidemanem a vybudoval si renomé hlavně spoluprací s Julií Burrell, The Diana Cantu Bandem a s The Bad Boys. Koncem osmdesátých let však začal mít problémy s drogami a kvůli závislosti na heroinu skončil v léčebně. S pomocí bratra Barta a hlavně manželky Patricie se mu podařilo vzchopit a roku 1991 založil trio The Chris Duarte Group stylově zaměřené na blues - styl který Chris miloval, ale do té doby moc nehrál. Kapela se vrhla s nadšením na koncertování a v polovině devadesátých let odehrála neuvěřitelných 300 vystoupení za rok! (Dodnes hrají v průměru 200 koncertů za rok!) The Chris Duarte Group natočili čtyři alba. Po skvělém debutu Texas Sugar Strat Magic následovalo hodně "našláplé" album Tailspin Headwhack s výborně znějícími kytarami a naprogramovanými loopy. Dalším albem bylo o něco "hodnější", ale příjemné Love is Greater than Me a letos v srpnu vyšlo zatím poslední, opět vysoce energetické CD Romp.
Na koncertech Chris Duarte hraje maximálně pocitově, exploze energie střídají něžné pasáže plné emocí. Hodně improvizuje, tudíž hraje pokaždé trochu jinak. A to je prý cesta, jak si zachovat radost z hraní i při tak vražedném počtu vystoupení...
Nástrojové vybavení Chris Duarte v posledních letech moc neměnil. Po této stránce to má ke své spokojenosti vyřešené. Kytar vlastní v současnosti asi 23, ale používá pouze hlavní čtyři nástroje: nejvíce '63 Fendera Stratocastera v barvě sunburst, pak zakázkového Hamiltona červené sunburst barvy (podobného vlastnil Stevie Ray Vaughan), zeleného Les Paula značky Epiphone a jazzovou lubovku Gibson ES-175. Na kytary natahuje struny GHS Boomers (.011, .015, .018, .030, .040 a .050), které podlaďuje o půltón. Trsátka používá Dunlop 0,88 mm Tortex.
Z aparátů používá Chris Duarte sestavu se dvěma cestami, mezi kterými přepíná, nebo je má zapnuté obě najednou. Cesta A obsahuje 100wattovou hlavu Marshall JCM-900 Dual Reverb a bedna Marshall 1960A 4 x 12" se čtyřmi 25wattovými Celestiony. Cesta B sestává z několika spřažených aparátů: kombo Rivera (model Chris Duarte signature) s 15" reproduktorem ElectroVoice, hlava Rivera KnuckleHead s boxem Rivera osazeným 4 x 12" reproduktory EV a kombo Fender Vibro-King. (Spřažené jsou v sérii tak, že signál z předchozího zesilovače vychází vždy z inputu 2 do inputu 1 aparátu následujícího ve výše uvedeném pořadí.)
Co se efektů týče, ve studiu i na koncertech léta provází Duarteho pouze několik krabiček, které nejsou ani zabudované v pedalboardu: Roger Mayer Voodoo-Vibe a Octavia (na Hendrixovské zvuky), Mutron 5, Cesar Diaz Texas Ranger Treble Booster (velmi zajímavá věcička k nakopávání aparátů z dílny slavného amp-guru), dále škatulky delay Boss DD-3, Flanger (občas), chorus Boss CE-2, distortion DS-1 a A/B přepínač SignalFlex SF-DAB Deluxe. Wah-wah efekt, který je občas u Duarteho slyšet, nepochází z kvákadla, ale Chris ho vytváří pomocí horní tónové clony na svém Stratu. DS-1 zapíná Duarte na sóla a zvuk pak posílá do obou cest A i B najednou! (V další odbočce A/B přepínače pak má ještě zapojenou ladičku Boss TU-2.) Celou sestavu propojuje Chris Duarte kabely Monster Cable.
Nejnovější album Romp bylo nahrané během pouhých deseti dnů (!) ve studiu Sweet Tea (Oxford - Mississippi) pod produkčním dohledem Dennise Herringa. (Osvědčil se na Texas Sugar Strat Magic). Chris Duarte Group vše nahráli najednou ve dvou vzájemně oddělených místnostech. Chris pak pouze přezpíval vokály a dohrál pár kytar. Nástroje při nahrávání měl stejné jako vždy, pouze cestu A posílil o ještě jednoho vintage Marshalla Redhead s bednou, a Riveru KnuckleHead mu druhý natáčecí den odkouřil technik, takže ji nemohl používat. Producent Herring si velmi pochvaloval spolupráci s Duartem. Neměli prý žádný problém, kromě neustále padajících sluchátek z Chrisovy hlavy, což vyřešil nakonec klobouk Buddyho Guye, který byl naražen živelnému kytaristovi přes sluchátka na hlavu.
"Tón je všechno. Při jeho hledání se řiďte svým instinktem. Tón vychází z vašich rukou, způsob , jak stisknete krk kytary, jak uhodíte do strun, síla ataku vašeho trsátka. A poslouchejte své srdce! K hraní texaských riffů navíc potřebujete mít dobrý rytmus. Metronom by měl být vaším nejlepším přítelem!" - To jsou slova Chrise Duarteho, majitele jednoho z nejlepších kytarových zvuků světa. (Těžko něco dodávat. Snad jen: poslouchat a cvičit, cvičit, cvičit! Neboť, vážení kolegové, "všechno je to přeci jenom v těch pazourách"!)
Diskografie
Chris Duarte & The Bad Boys (1987, Srs Records)
Chris Duarte Group:
Texas Sugar Strat Magic (1994, Silvertone)
Tailspin Headwhack (1997, Silvertone)
Love is Greater than Me (2000, Zoe/Rounder)
Romp (2003, Zoe/Rounder)
