Yasmine Hamdan roztančila pražskou Akropoli
28.11.2013 | Autor: Michal Jelínek | sekce: živě
V neděli večer 17. listopadu se ve Velkém sále Paláce Akropolis uskutečnil koncert libanonské zpěvačky Yasmine Hamdan. V České republice stále poměrně neznámá vokalistka má za sebou několik zajímavých projektů, jako např. působení v trip-hopovém duu Soap Kills. Do Prahy přijela propagovat své sólové elektro-popové album Ya Nass. Ikona arabského undergroundu, jak je médii přezdívána, vystoupila v rámci pásma koncertů Respect Plus. To navazuje na festival Respect uspořádaný v červnu letošního roku, na kterém se právě Hamdan představila vůbec poprvé i českému publiku. Tam jsem také měl příležitost zhlédnout její vystoupení. Už tehdy mě její hudba zaujala a nyní jsem se těšil na koncert v téměř klubové atmosféře.
Musím přiznat, že jsem se zprvu obával nízké návštěvnosti. Ještě několik minut před koncertem bylo na místě sotva třicet návštěvníků. To se naštěstí na poslední chvíli změnilo a na začátku vystoupení již byla „Akropole“ velmi slušně zaplněná. Koncert byl zahájen krátce po osmé hodině, kdy na pódium nastoupila Hamdan spolu se svou tříčlennou doprovodnou kapelou. Tu tvořil bubeník, kytaristka/baskytaristka a hráč na syntezátor. Většina repertoáru pražského koncertu sestávala z písní z nové desky. Set odstartovala, pro mě překvapivě, pomalá Beirut, má nejoblíbenější píseň z celého alba. Sama zpěvačka pak zmínila důvod, proč ji zařadila hned na úvod vystoupení. Prohlásila, že pro ni má tato píseň silný emotivní náboj, neboť je spojena s místem jejího původu. Jako druhá zazněla o poznání živější Deny, ve které se již projevil podstatný rozdíl mezi zvukem z nahrávky a aranžemi současné kapely. To pak platilo i pro zbytek setlistu.
Kromě skladeb ze zmíněné desky, zazněla i připomínka Soap Kills, a to díky písni Galbi. Následovala Nediya, která patří mezi největší hity, tj. jedná se o taneční hudbu v tom nejlepším slova smyslu. Hamdan se snažila svými pohyby a gesty vybudit publikum k větší aktivitě, což se jí do značné míry dařilo a posluchači se začali postupně osmělovat. Zpěvačka používala mikrofon s efektem ozvěny, což dodávalo jejímu hlasu ještě větší naléhavost. S ozvučením kapely jsem byl docela spokojený, i když bicí v některých případech poněkud narušovaly zpěvnou linku, což se týkalo především jemných melodií postavených na vokálu a akustické kytaře. V rychlejších a agresivnějších skladbách byla naopak i díky tomu přítomna atmosféra podobná té na rockovém koncertě. Vliv na můj celkový dojem mělo i osvětlení pódia. Bavilo mě, kromě poslechu, také sledovat, jak se komorní scéna postupně mění v takřka diskotékovou hru blikajících reflektorů a naopak.
Posléze kapela poněkud zvolnila, a to skladbami Samar a Shouei. Zpěvačka dokázala, že je schopna plynule přejít od svižných vokálů až k baladickému podání písně, zahrané jen za doprovodu syntezátoru a perkusí. Její jemný hlas byl po celý večer ve vynikající formě. Naprostým vrcholem koncertu pak byla divoká Aziza, která vypráví, jak Hamdan předeslala, o jakési partnerské hádce. A jelikož moje arabština není zrovna nejlepší, nezbývalo mi, než tomu věřit. Ze stejného důvodu jsem nemohl ocenit ani lingvistickou stránku písní. Zpěvačka prý do svých textů často komponuje různé dialekty jazyka. Já mohu jen konstatovat, že ve spojení s elektronikou zní arabština opravdu unikátně. Po písni, kterou si skupina podmanila i poslední, dosud netančící posluchače, se hlavní aktéři odebrali do zákulisí. Nadšené reakce posluchačů je však po chvíli přivábily zpět na stage. Koncert byl zakončen v podobném stylu, v jakém byl zahájen, tedy dvěma pomalejšími skladbami s křehkými melodiemi. Po poslední Bala Tantanat, předělávce písně ze 40. let minulého století, se hlavní hvězda uklonila spolu s kapelou a s přáním: ,,Snad se brzy uvidíme,“ se rozloučila s fanoušky.
Koncert i s přídavkem trval přibližně hodinu. To by se mohlo zdát jako krátká doba, ale já jsem měl z celého večera velmi dobrý pocit. Kapela předvedla perfektní výkon a celé vystoupení tak bylo opravdu podařené. Můžu tedy jen doufat, že to nebyla poslední návštěva Yasmine Hamdan v České republice a snad se s ní opravdu brzy znovu uvidíme.
Yasmine Hamdan, Praha - Palác Akropolis, 17. 11. 13
Musím přiznat, že jsem se zprvu obával nízké návštěvnosti. Ještě několik minut před koncertem bylo na místě sotva třicet návštěvníků. To se naštěstí na poslední chvíli změnilo a na začátku vystoupení již byla „Akropole“ velmi slušně zaplněná. Koncert byl zahájen krátce po osmé hodině, kdy na pódium nastoupila Hamdan spolu se svou tříčlennou doprovodnou kapelou. Tu tvořil bubeník, kytaristka/baskytaristka a hráč na syntezátor. Většina repertoáru pražského koncertu sestávala z písní z nové desky. Set odstartovala, pro mě překvapivě, pomalá Beirut, má nejoblíbenější píseň z celého alba. Sama zpěvačka pak zmínila důvod, proč ji zařadila hned na úvod vystoupení. Prohlásila, že pro ni má tato píseň silný emotivní náboj, neboť je spojena s místem jejího původu. Jako druhá zazněla o poznání živější Deny, ve které se již projevil podstatný rozdíl mezi zvukem z nahrávky a aranžemi současné kapely. To pak platilo i pro zbytek setlistu.
Kromě skladeb ze zmíněné desky, zazněla i připomínka Soap Kills, a to díky písni Galbi. Následovala Nediya, která patří mezi největší hity, tj. jedná se o taneční hudbu v tom nejlepším slova smyslu. Hamdan se snažila svými pohyby a gesty vybudit publikum k větší aktivitě, což se jí do značné míry dařilo a posluchači se začali postupně osmělovat. Zpěvačka používala mikrofon s efektem ozvěny, což dodávalo jejímu hlasu ještě větší naléhavost. S ozvučením kapely jsem byl docela spokojený, i když bicí v některých případech poněkud narušovaly zpěvnou linku, což se týkalo především jemných melodií postavených na vokálu a akustické kytaře. V rychlejších a agresivnějších skladbách byla naopak i díky tomu přítomna atmosféra podobná té na rockovém koncertě. Vliv na můj celkový dojem mělo i osvětlení pódia. Bavilo mě, kromě poslechu, také sledovat, jak se komorní scéna postupně mění v takřka diskotékovou hru blikajících reflektorů a naopak.
Posléze kapela poněkud zvolnila, a to skladbami Samar a Shouei. Zpěvačka dokázala, že je schopna plynule přejít od svižných vokálů až k baladickému podání písně, zahrané jen za doprovodu syntezátoru a perkusí. Její jemný hlas byl po celý večer ve vynikající formě. Naprostým vrcholem koncertu pak byla divoká Aziza, která vypráví, jak Hamdan předeslala, o jakési partnerské hádce. A jelikož moje arabština není zrovna nejlepší, nezbývalo mi, než tomu věřit. Ze stejného důvodu jsem nemohl ocenit ani lingvistickou stránku písní. Zpěvačka prý do svých textů často komponuje různé dialekty jazyka. Já mohu jen konstatovat, že ve spojení s elektronikou zní arabština opravdu unikátně. Po písni, kterou si skupina podmanila i poslední, dosud netančící posluchače, se hlavní aktéři odebrali do zákulisí. Nadšené reakce posluchačů je však po chvíli přivábily zpět na stage. Koncert byl zakončen v podobném stylu, v jakém byl zahájen, tedy dvěma pomalejšími skladbami s křehkými melodiemi. Po poslední Bala Tantanat, předělávce písně ze 40. let minulého století, se hlavní hvězda uklonila spolu s kapelou a s přáním: ,,Snad se brzy uvidíme,“ se rozloučila s fanoušky.
Koncert i s přídavkem trval přibližně hodinu. To by se mohlo zdát jako krátká doba, ale já jsem měl z celého večera velmi dobrý pocit. Kapela předvedla perfektní výkon a celé vystoupení tak bylo opravdu podařené. Můžu tedy jen doufat, že to nebyla poslední návštěva Yasmine Hamdan v České republice a snad se s ní opravdu brzy znovu uvidíme.
Yasmine Hamdan, Praha - Palác Akropolis, 17. 11. 13
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Yasmine-Hamdan-roztancila-prazskou-Akropoli~28~listopad~2013/
Komentáře
&;
