19.11.2008 | Autor: Zuzka Balounová | sekce: živě
Kapela Sunshine se po výměně basáka vrátila zpět na česká klubová pódia a podpořena francouzskými Empyr odehrála technikou sužovaný koncert v brněnském klubu Fléda. Pojďme se na něj nyní podívat blíže.

Jako první se na pódiu objevuje francouzská kapela Empyr. S černí pokrytými obličeji předvádějí strhující show. Jsou jako genetická mutace bahna hardcoru a kompromisu středního proudu umístěná do hořkého patosu plného trhavých pohybů a zoufalých výkřiků. Jejich hudba obsahuje emoce dnešní doby, emoce zoufalé, euforické i poněkud přehnané. To všechno ovšem v nejlepším smyslu daných slov. Empyr v sobě mají údernost (i uřvanost) metalových kapel, charisma a gesta rockových hvězd i nějaké to fluidum a naléhavost boybandů a snad právě kvůli jedinečné kombinaci těchto prvků jsou jako ztvoření pro koncertní spolupráci s kapelou typu Sunshine, kterým záhy uvolňují místo.

Vzduch v prvních řadách houstne a vzápětí ho krájí nepříliš dobře nazvučené tóny kytar. V polovině první písničky navíc dochází k výpadku světel, která jsou v průběhu koncertu nahrazena nejprve září displejů fanouškovských mobilních telefonů a posléze alespoň statickými světly, které však spíš než na kapelu míří do očí diváků.

Pánové ze Sunshine tyto defekty přejdou s nadhledem a navzdory ztíženým podmínkám předají návštěvníkům natřískané Flédy maximum energie. Nejsou cítit ani rozpaky, které doprovázely očekávání po basové rošádě v kapele - výměnu Amáka za Petra Litvaje alias Roberta.org z rozpadnuvších se Scissorhands. Jediné, co může divák zaznamenat, je Robertova snaha udělat dojem a teatrálnost, která ve srovnání se sympaticky přirozeným a laxním Amákem může vyznívat dost podivně.
Ale zpět k hudební stránce věci: Zazní i skladby starší a divočejší jako například Velvet Suicide z debutového alba, What You´ve Got nebo profláklá Victim Is Another Name For Lover z Moonshower And Razorblades - celý večer tak získává kromě nasládlé příchuti mainstreamových Snílků i nebezpečně divokou a sexy podobu, jakou známe ze starších počinů Sunshine; z dob, kdy se o kapela ještě nemluvilo v souvislosti se škatulkou "indie". Z dob, kdy jste se ještě na jejich koncertech báli o zdraví.
Najednou jakoby se ta doba vracela - atmosféra v sále prosvětluje ztemnělou Flédu a pročišťuje zvukovou špínu linoucí se z beden, diváci vřískají, pískají, poskakují, strkají se, lezou na pódium a skáčou do hlediště. Obecná euforie je tak silná, že když Kay překřičí dav větou: Já bych vás sem vzal taky, strašně rád, ale to nejde!, máte co dělat, abyste nezatoužili taky vylézt nahoru a skočit, i když si stokrát řeknete, že z toho už jste vyrostli.

"Hej voe, a pak že je punk mrtvej!", vzdychne slečna v první řadě. Ale to víš, že už je dávno mrtvej, rozkládá se. To se ho jenom 12. listopadu povedlo kapelám Sunshine a Empyr za pomoci euforií nadopovaného publika poměrně úspěšně resuscitovat.

Sunshine + Empyr, Brno - Fléda, 12. 11. 08