Muzikus.cz homepage

ostatníSóley + Never Sol, Praha, 22. 5. 13

28.5.2013 | Autor: Marta Vančurová | sekce: živě
Sóley v Praze: reportáž | fotogalerie

Téměř po roce od zrušení plánované tuzemské premiéry islandské zpěvačky Sóley přijela tato charismatická umělkyně do pražského klubu MeetFactory onu ztrátu vynahradit. První diváci, kteří byli ve středu večer vpuštěni do sálu, popadli bílé krychličky na sezení a jali se jimi obklopit pódium, aby si tak zpříjemnili čekání a naladili se na jemné podmanivé vlny, na kterých se měl středeční večer nést.

Úvodní slovo večera patřilo Never Sol, českému projektu zpěvačky Sáry Vondráškové. Byť její zpěv a hru na klávesy doplňovaly pouze bicí v podání Lenky Dundrové, nekonalo se žádné jemné písničkářství, nýbrž již od prvních tónů se jim podařilo zaplnit prostor hutným, pronikavým zvukem. Sára s přehledem ovládá svůj z konzervatoře vycvičený hlas, slušelo by mu však o něco více riskování či experimentování. Z jejích nových skladeb, které během večera zazněly, pak bylo patrné, že Sára stále ještě objevuje a prozkoumává své skladatelské možnosti. Středeční vystoupení Never Sol tak vzbudilo velkou zvědavost, s čím přijde na chystaném debutovém albu.

Sóley je dalším z mnoha osobitých úkazů z Islandu. Svým věhlasem postupně přerostla svou hudební kolébku, kapelu Seabear i jejího zakladatele Sin Fanga, který stanul na prknech MeetFactory jen o dva dny dříve. Sóley staví své skladby na jemných klavírních či kytarových melodiích, podpořených jejím nádherným hlasem, čistě křišťálovým jako úsměv dítěte. Ráda zpívá o surrealisticky hravých snech, texty jsou plné melancholie, jakou můžete cítit ze zaprášených hracích skříněk či opuštěných cirkusů, přesto cosi v Sóley vás nutí neustále se při poslechu její hudby usmívat. A podobně působilo i její pražské vystoupení.


Na pódium vstoupila ve zvláštních dlouhých, místy krajkovaných černých šatech, které v kombinaci s jejími velkými brýlemi a polorozcuchaným drdolem vytvářely dojem až jakési čarodějnice. V kontrastu s přednesem Never Sol vsadila Sóley na ticho. Doprovodná kytara a bicí pouze velmi citlivě podporovaly linie vedené převážně jejími klávesami, méně častěji kytarou, jejichž nahalovaný zvuk korespondoval s texty a dotvářel snovou, jakoby zastřenou atmosféru. Sóley často nechávala tóny či svůj hlas znít do ticha a sama jim vzápětí s úsměvem naslouchala. V koncertním podání skladby žily vlastním životem, jako by diváci skutečně byli vrženi do prapodivných snů, jež Sóley pod rukama spřádala z křehkých melodií a nad nimiž následně bděla jako věčný vypravěč a současně i pozorný posluchač.

Celý koncert zahájila krátkým Happy Birthday věnovaným doprovodnému kytaristovi. Tím odstartovala pomyslnou tradici obdobně úsměvných oddychů mezi jednotlivými skladbami. Smích a v závěru i potlesk sklidila i islandština, kterou Sóley komunikovala ve chvílích potřeby se svým zvukařem. Ne že by zase tolik mluvila, i malá gesta a úsměvy postačovaly, aby si naklonila diváky na svou stranu, jako když si klepala na čelo, proč tak moc tleskají.


Kromě písní ze svého debutového alba We Sink představila během večera i několik nových kousků, jako například Don't Ever Listen, jež vznikla v prosinci v období tmy a depresí a svou křehkou jemností připomínala padající sníh. Nebo píseň o mrtvé dívce, jež se snaží donutit jistého muže ke svatbě, kteroužto Sóley uvedla v rámci své divadelní chvilky náležitě teatrálně. Snad největší ovace však již při prvních tónech sklidila stará dobrá Pretty Face, což Sóley vzápětí spontánně okomentovala slovy „It's not that good“.

Jediný přídavek v podobě I'll Drown, při kterém Sóley umně využila svůj naloopovaný hlas, divákům zdaleka nestačil, leč ani sáhodlouhý potlesk trvající ještě několik minut poté, co byla v sále puštěna reprodukovaná hudba, nepřesvědčil zpěvačku k návratu na pódium. Můžete si tvrdit, že obdivovat islandské umělce je pouze trend, který má s kvalitou jen málo společného, ale mně osobně přijde nepředstavitelné ignorovat tu líheň originálních hudebníků, kteří nejen svými dovednostmi, ale i svými osobnostmi jako takovými neustále posouvají hranice moderní hudby. A pražský koncert Sóley toho byl jednoznačným důkazem.

Sóley + Never Sol, Praha - MeetFactory, 22. 5. 13
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Soley-Never-Sol-Praha-22-5-13~28~kveten~2013/

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.