22.7.2008 | Autor: Adam Vopička | sekce: živě
 fotogalerie Druhá a zároveň záverečná část reportáže ze čtrnáctého ročníku festivalu Rock for People, který probíhal o prvním červencovém víkendu v Hradci Králové, přináší ohlédnutí za headlinery druhého dne, kterými byli The Offspring a Enter Shikari, a pak také za programem závěrečného festivalového dne s Massive Attack v čele...

První část reportu z letošního ročníku Rock for People jsem minule ukončil kolem sobotní deváté hodiny večerní, těsně po koncertě Black Mountain. V těch chvílích už dav – pravda, skládající se hlavně ze zvědavců – netrpělivě přešlapoval před hlavním stagí, čekajíc na jednoho z headlinerů, gameboyovo-posthardcorovou bandu Enter Shikari. Ta měla přijet už minulý rok, krátce po vydání debutového alba Take To The Skies, ale chybou svého tour manažera nedorazila. Je tedy sympatické, že se nechala zabookovat i letos.
Začátek koncertu sice trochu skřípal, ale postupně aspoň na chvíli došlo na circle pit prosazovaný frontmanem, ale bohužel i na dost nevybíravé chování ochranky před pódiem vůči lidem surfujícím po davu. Když vás musí okřiknout i zpěvák (kterému, jak jinak, nerozumíte ani slovo), děláte prostě něco špatně.

Dav postupně narůstal...

The Offspring byli letos pro většinu lidí asi největším lákadlem festivalu, a bylo to patřičně znát. Od konce Enter Shikari dav postupně narůstal do gigantických rozměrů a nakonec se rozprostřel pomalu až k od stage poměrně vzdálené asfaltové silnici.
Faktem je, že člověk těžko může čekat, že se mu od této punkrockové čtveřice dostane něčeho nového, nebo nedejbože nepředvídatelného.
Kapela si to zjevně uvědomuje, stejně jako to, že ji většina lidí poslouchala během puberty, tedy před deseti a více lety.
Kromě několika ukázek z nového alba Rise and Fall, Rage and Grace tedy došlo především na starší tvorbu z průlomového Smash z roku 1994, Ixnay on the Hombre, a u nás asi nejznámějšího alba Americana. A lidem zpívající s kapelou hymny jako Gone Away, The Kids Aren't Alright, případně úchylnost Why Don't You Get a Job? to vyhovovalo.

Pro některé mohl být ještě v sobotu večer zajímavý koncert Skyline, poprvé s Markou Rybin (původně Gaia Mesiah) na místě zpěvačky, případně Tata Bojs, kteří si přivezli poněkud zchudlou výpravnou Barevnou hudbu a výborný zvuk.

Experimentální lo-fi...

Z třetího a zároveň posledního dne stojí v prvé řadě za zmínku především torontští Holy Fuck. Jejich experimentální lo-fi využívá kromě baskytary rozličné syntetizátory, efekty a krabičky, přičemž se to celé má pod palcem frenetický bubeník Matt Schulz (ex-Enon).
Ze stanu, deset minut po UDG, navíc po oznámení, že jde o „brutální elektroniku“, sice dost zklamaných lidí odešlo, ale i tak šlo až do závěru koncertu, hopsavě infantilní skladby Lovely Allen, o jednu z nejlepších a hlavně nejzajímavějších kapel, které mohl letošní Rock for People nabídnout.

Lepší zakončení si Rock for People přát nemohl

Pro britské Massive Attack sice neplatí totéž co o The Offspring v počtu návštěvníků festivalu, ale stejně bylo dost těch, kteří přijeli jen na ně, a navíc také jde o kapelu, která za sebou má docela dost let. Jejich brilantně předvedená (škarohlídsky by se možná zachtělo říct zreprodukovaná) show atmosférického triphopu a světel sice asi příznivce takového Kabátu zrovna neoslnila, ale tisíce lidí s očima připoutanýma na jejich scénu rozhodně ano.
Během stominutového setu se po pěti letech dočkali zásadních singlů jako Unfinished Sympathy, Teardrop nebo Angel, ale i hostů jako zpěvák reggae Horace Andy, zpěvačka Yolanda Quartey a hlavně éterické stvoření s kytarou jménem Stephanie Dosen.
Lepší zakončení si letošní Rock for People přát nemohl.

Fotogalerie: