5.7.2011 | Autor: Adam Pešek | sekce: živě Ambice premiérového ročníku Prague City Festivalu udělat z Prahy festivalovou metropoli byly více než smělé, obzvlášť po odřeknutí hlavních hvězd Blink 182, kdy šly akcie festivalu rapidně ke dnu. Nicméně náhrada v podobě The Hives je opět vyšponovala směrem vzhůru a jak se ukázalo, vzpomenout místo zašlé slávy teenage punkáčů na nejlepší časy rock'n'rollu bylo více než příjemné.

O nabitém line-upu svědčil už hrací čas The Gaslight Anthem. Příjemný písničkový punk rock sice byl ke zpříjemnění nálady naprosto ideální, ale doprovod ostrého sluníčka a široké pódium jim nedalo příliš šancí vyniknout. K tomu byly vhodnější prostory Průmyslového paláce a plně jich využili všelijak rockoví Middle Class Rut. Z oparu probleskující mlhy místy vyvstávaly pouze siluety, různorodý rock však získal na ostrosti a duo konečně dalo zapomenout možná až příliš jasnému odpoledni.

S rozdílnými pohledy na jednoduchou hudbu přišli následující Flogging Molly a Hadouken. Zatímco první jmenovaní pódium roztancovali sympatickým bezprostředním přístupem a irskou tradicí ozvláštněným punkem, mladíci Hadouken to s mohutně znějící taneční hudbou uhráli na své sebevědomí. Odlišné přístupy ovšem slavily víceméně podobný úspěch, jakkoliv si hudba byla na míle vzdálená.

Prvními, kdo se obrovském pódiu neztrácel, byla světová směska Gogol Bordello. Jakožto cikánská celebrita na sebe strhával pozornost frontman Eugene a zábavnému rozjařenému kabaretu nasadilo korunu zařazení hitu Pověsteho vejš od Michala Tučného. Navíc odzpívaného s výbornou českou výslovností. A jen dočasným zklidněním pak bylo sympatické vystoupení Support Lesbiens, velkou stage totiž poté smetl živel The Hives.

Pokud se totiž předcházející kapely musely vyrovnat s příliš velkou rozlohou pódia, aktivitou hýřící The Hives měli problém s jeho hranicemi. Společenské oblečení bylo v kontrastu s neurvalým vystupováním a velká plachta smějícího se loutkaře za kapelou symbolizovala fakt, že kapela měla publikum doslova na nitkách. Průpovídky mezi skladbami měli stejnou intonaci jako jednotlivé skladby a sebevědomě vnutit přihlížejícím názor, že Hives jsou jejich nejoblíbenější kapelou, nebyl po předvedeném výkonu problém. Paličky létající za každou skladbou a hrst trsátek nakonec svědčily o tom, že vystoupení si užívají i Hives samotní a původně jen náhradníci v podstatě celý festival ovládli.

A zatímco v Průmyslovém paláci ragga metaloví Skindred střídaly tvrdost s hitovoství, na Bruselské cestě se to začínalo plnit příznivci 30 Seconds to Mars. Davový řev najednou přešel do vyšších poloh a s nástupem hvězdy Jareda Leta spíše než koncert začala jedna velká show. Skladby byly postavené tak, aby v nich v jejich mezihrách vždy vynikl hlas davu, v případě sledování zpovzdálí i slova přiopilých chytráků o zbytečnosti kapely. Jasně, proslovů a divadélka bylo možná více než hudby, ale jakkoliv byly obrovské balónky, závěrečné konfety nebo pozvání dvojčat na pódiu kýčovité, pohádkově hrané vystoupení i sama hlavní hvězda lehce ironizovala. Pozvání všech do sektoru u pódia a následný hromadný sprint k němu dojem velkolepé show jen podtrhl. O jistotě nemocného hlasu Jareda Leta sice lze polemizovat, ale spíše než na něm vystoupení stojí na celé jeho osobnosti a tam snaha o překonání hlasové indispozice může přidat kladné body. Řeči o úplné katastrofě tak působí spíš jako póza, na tvrzeních o minimu muziky už ale něco bude.

Více než hiphopové veterány House of Pain pak většina návštěvníků chtěla stihnout poslední denní spoje a menší zpoždění kapely vyhnalo i některé unavené váhající.

Co se týče dramaturgie a samotných vystoupení, festival se vydařil. A pokud se pro příště vychytají i komplikace jako zákaz vycházení z areálu, podařené vyšlápnutí se může snadno změnit ve velkolepou tradici.

Prague City Festival, Praha - Výstaviště, 23. 6. 2011