8.6.2007 | Autor: Zuzka Balounová | sekce: živě Britští Placebo vystoupili 5. června v brněnské Hale Vodova. Podpořeni předkapelu ManBoy předvedli pánové Molko, Olsdal a Hewitt vynikající hudební událost. Pojďme se na ni nyní podívat.

Kult mění lidské životy. A Placebo je bezezbytku kultovní kapela. Když přijdete na koncert, všechno to začíná a končí řadami čekajících fanoušků.

Je sedm hodin. Právě jsem dorazila k brněnské Hale Vodova. U dveří se tlačí dobrá stovka lidí s černými vlasy a patkami přes oči, které jsou pochopitelně orámované tmavou barvou. Na dámském záchodě se tvoří fronta bad girls, na pánském po mém nahlédnutí do dveří ujede ruka s tužkou na obočí klukovi s piercingem na bradě. Ne, tohle není Brian Molko. "Počkej chvíli, já se jenom domaluju..". Nečekám a raději couvám ze dveří do útrob haly.

Řasenky mnoha přítomných začínají vytvářet na tvářích bizardní obrazce. Je horko k padnutí a na pódiu se zrovna objevuje kapela ManBoy, která by spíš než jako předkapela Placeba měla šanci zaujmout na samostatném koncertě, kde by nebyly tolik patrné vlivy Briana Molka a spol. Takhle můžeme jenom povzdechnout, když vidíme půl hodiny po sobě dva frontmany s nápadně podobnými rysy i pohyby a slyšíme směsku Placeba a Muse - z každého něco, ale originalita se vejde sotva za jeden černě nalakovaný nehet.

Krátce po deváté hodině přichází daleko charismatičtější kombinace. Steven Hewitt usedá za bicí, Stef Olsdal laškovně mrkne do publika a vřískající dav oznamuje příchod Briana Molka, který mu vzápětí se stejnou intenzitou, avšak hlasově čistě, odpovídá: "Someone call the ambulance..There's gonna be an accident!". Je zahájeno skladbou Infra-red. Následuje titulní píseň alba Meds, několik tisíc lidí se ptá, kdo že si to zapomněl vzít prášky, zatímco Brian Molko vysílá s pohledem zabořeným do davu intenzivní sexuální záření na všechny strany. Protect me from what I want, chtělo by se říct.

Narozdíl od loňského koncertu Placeba na United Islands of Prague nepostrádá tenhle večer ani odkazy do hudební minulosti. Nechybí I Know z debutového alba Placebo (1996), Special K z Black Market Music (2001) ani Special Needs z předposledního regulérně-studiového počinu Sleeping With Ghosts, to všechno zabalené v hudebně čistém obalu bez větších vad na kráse, okořeněné třeba slovem "motherfucker" přesně v místech, kde si to může dovolit jenom Brian Molko. Výměna energií mezi pódiem a publikem funguje dokonale, atmosféra houstne, vzduchem jakoby poletují mrazivé elektrické výboje, jen se dotknout. Ale najednou je konec. Doznívá poslední tón skladby The Bitter End. Jak stylové.

Po dlouhé lavině potlesku se Placebo vracejí s Running Up That Hill. Za okamžik se na projekčním plátně objeví žena s penisem a Molko vyzývá návštěvníky v Hale Vodova ke změně vkusu na muže. "Change your taste in men", to se lehce říká. Jako by neviděl stovky lidí s rukama na hlavou, kterým možná právě popletl hlavu. Všechno definitivně končí s lyrickou skladbou Twenty Years a větou "You're the truth not I."

Na polemiky není prostor, Placebo odcházejí z pódia a zanechávají vyčerpaný dav s hlavami plnými vynikajícího koncertu stejně jako skupinky brečících slečen dojatých ze setkání s Idolem. Tak už to chodí.

Placebo, Brno - Hala Vodova, 5. 6. 07