24.8.2014 | Autor: Jan Simandl | sekce: živě V beznadějně horký páteční den stáli v mých očích za pozornost už dopolední Češi Rise of Surya. Kluky evidentně baví moderní metal typu Periphery a podobným směrem se snaží skládat i svoji muziku. Rise of Surya se na festivalovou soupisku dostali na poslední chvíli a chyba to rozhodně nebyla. Za lehce toporný výraz mohla asi nervozita z velkého pódia, jinak z mé strany ale naprostá hudební spokojenost.

GrandExit měli ve festivalové brožurce napsáno „prog-death metal“, což slibovalo zajímavou podívanou, podobnou nálepku nesou i mnohem slavnější kapely. GrandExit nehráli vůbec špatně, jen jsem měl chvílemi pocit, že klasické progové kudrlinky jsou na deathové sypačky naroubovány moc násilně. Postrádal jsem i nějaký silný moment, který by jinak slušné skladby odlišoval.


Další neočekávaná změna v programu vynesla na pravou stage post-metalovou kapelu Obscure Sphinx. Pomalý sludge/post uchvacoval svou ponurou, temnou náladou, skvělým zvukem a hlavně parádními skladbami novinky Void Mother, kterou se Obscure Sphinx katapultovali mezi polskou a potažmo evropskou post špičku. Kapela podala bezchybný výkon, od muzikantů až po zpěvačku Zofii, která se oblékla stejně jako v klipu na titulní Lunar Caustic z nové desky.

V podobném duchu se ihned pokračovalo i na druhém pódiu, kde Heiden představili oceňovanou i zatracovanou A kdybys už nebyla, vymyslím si tě. Oceňuji zejména zvuk (byl proti zbytku dost potichu, takže na ideální úrovni) a lehkost, volnost, se kterou kapela set odehrála. Myslím si ale, že hraní ve stanu by Heiden slušelo více, atmosféra skladeb by se nerozplynula ve smutně poloprázdném hledišti a určitě by prospělo i šero.


Večerní program určoval zejména Devin Townsend a Amon Amarth, ještě před nimi se však ke slovu dostali The Ocean. Bez ohledu na příšerné klima ve stanu a zpočátku nejasný zvuk je osobně považuji za nejlepší kapelu letošního ročníku. Hrálo se logicky hlavně z výtečného loňského alba Pelagial, ale došlo i na několik skladeb ze starších kousků Precambrian a Heliocentric. Prvotřídní lekce moderního rozmanitého prog-metalu, mrzet mohl jen relativně krátký čas, který měli němečtí inovátoři k dispozici.

Devin Townsend, nejpohodovější a nejcivilněji působící frontman celého Brutal Assaultu překvapil zvoleným setem, kam dost nečekaně zařadil několik starších skladeb (jako třeba Bad Devil z roku 1998), z alb nedávné minulosti se dostalo jen na Grace a Juular. Humor, nadhled, obvykle vtipné průpovídky a dělání si legrace ze sebe sama jakožto rockové hvězdy, zkrátka s lehkostí odehraný set, byť vystoupení na Masters of Rock 2013 považuji (kvůli výběru skladeb) za trošku lepší.


Hlavním headlinerem pátku nebyl nikdo jiný, než Amon Amarth. Švédští vikingové vystoupili přesně v takovém stylu, v jakém by člověk očekával. Velkolepá show, šlehající ohně, kulisy z papundeklových dračích hlav a předvídatelný setlist (mix starých provařených hitovek a méně nápaditých kousků z posledního alba), zkrátka žádné překvapení. Ale Amoni mají u fanoušků tak neotřesitelnou pozici, že nic dalšího vlastně vymýšlet nemusí.

Neděle zalahodila mým uším teprve s nástupem dánských Exivious. Stačí pohled na hudební minulost zainteresovaných muzikantů a je jasné, jakým směrem se tahle kapela může ubírat. Hravé, nápadité a mnohdy najazzlé skladby plné nenadálých přechodů, vyhrávek, riffů a sól si plným právem zaslouží pochvalu.  Doufejme, že po loňském úspěchu Liminal brzy přijde nástupce.


Down se kdysi do povědomí dostali především zásluhou frontmana Phila Anselma. Projekt, který ho natolik časově vytížil, až byl nakonec jedním z mnoha důvodů rozpadu slavné Pantery. To je už ale minulost, důležitější je, že Down se nedělní večer vydařil. Anselmo dostál pověsti bouřliváka, koncert odzpíval opilý a s flaškou whisky v ruce (později se ještě vpotácel na scénu Satyricon, s nimiž si chtěl zaječet první song) a svými průpovídkami bavil celý areál. Zvuk výborný, zbytek kapely rovněž.

Závěrečné hodnocení nemůže být jiné než kladné. Zpřístupněné chodby, nová stage, nulové fronty na cokoliv a skvělá muzika s převážně dobrým zvukem si nic jiného nezaslouží. Navíc Brutal Assault toho nabízí tolik, že si něco musí vybrat ku své spokojenosti snad každý. A už teď se můžeme těšit na příští ročník, třeba na Sepulturu a Gorguts, první oznámené kapely.

Brutal Assault, Jaroměř - pevnost Josefov, 7. - 10. 8. 13