12.6.2006 | Autor: Zuzka Balounová | sekce: živě
 fotogalerie >> 1. den - sobota

Druhý den festivalu Mezi ploty byl ve znamení o něco zvučnějších jmen než den předchozí. Občas jsem si připadala jako tenisový míček, který létá ze strany na stranu (v tomhle případě ze stage na stage), což ovšem nic nemění na tom, že lépe strávené nedělní odpoledne jsem si snad ani nemohla přát.

2. den - neděle

Když jsem v neděli odpoledne dorazila do areálu Psychiatrické léčebny v Bohnicích, byla jsem přivítána tóny mariánsko-lázeňských 100°C. Navzdory zamračené obloze, ze které tu a tam i něco ukáplo, byl již pod hlavní stage slušný dav, který byl s kluky na pódiu očividně naladěn na stejné vlně (nebo, chcete-li, On the Wave).
Když Stupně dohráli, roj diváků se zahustil a zvětšil a na prknech, která znamenají Mezi Ploty, se objevili Horkýže Slíže. Abych byla upřímná, jejich hudba poznamenaná známkou slovenského punku mě nikdy moc nezajímala, avšak dav fanoušků této slovenské party měl názor zcela opačný. V kotli to vřelo vskutku punkově, s daleko větší intenzitou než ve varu pod taktovkou 100°C.

Vedlejší scéna označená číslem II. od šesnácté hodiny patřila converskám, odřeným džínám, patkám, indie-popu a skupině Roe-deer, která se v programu prohodila s nepotřebnými polobohy UDG. Šmity a jeho parta předvedli skvělou lekci kvalitní hudby s příchutí deštíku anglicky znějících melodií a mě trochu zamrzelo, že diváků není tolik, kolik by si tahle kapela zasloužila.

Zato na UDG se první řady beznadějně zaplnily fanynkami nejrůznějších věkových kategorií, které doslova visely Petrovi Vrzákovi Na rtech a po jeho poznámce o vzdálenosti zábran se neváhaly posunout o pár metrů blíž. (zábrany samozřejmě vzaly s sebou, z čehož páni bodyguardové jistě moc nadšeni nebyli). Tradičním prvkem vystoupení UDG je exhibice polonahého bubeníka Jugiho, o kterou publikum festivalu Mezi Ploty samozřejmě také nepřišlo.
Zatímco na Stage II. pobíhal Jugi v trenýrkách, na hlavní scéně to s kytarami proklatě nízko rozjížděli táborští Sunshine, jako vždy nabroušení jako ostří žiletky házející odlesky ve světle měsíce. Kayův hlas mrazil do morku kostí a vynikající nazvučení, se kterým pomohl Šmity z Roe-deer, jeho projevu dodávalo na naléhavosti.

Netrvalo dlouho a Šmity přeběhnul k vedlejší scéně, nazvučil a záhy se rozvlnily boky přihlížejících tóny pražských Southpaw, kteří představili hlavně písničky z dvojalba Heartdisk. Frontman Gregory Finn má bohužel sklon házet starší (a neméně dobrá) alba za hlavu, takže diváci nemají možnost slyšet třeba věci z vynikající Pleasure You Can Measure. Ale takoví už Southpaw jsou, nezbývá než se s tím smířit.

Na hlavní scéně vířila stoprocentní energie ze San Piega. Vypsaná fixa mívá kotle, ve kterých si v prvních řadách usilujete o zdraví. Na Mezi Plotech bylo publikum trochu umírněnější, než je u diváků Mardiho a spol. zvykem, ale produkce Fixy rozhodně nebyla horší než obvykle, to si nemyslete. Byla to totiž Krása nesmírná.

Po kapele, která se seznámila na Drogovém večírku, naběhli na pódium Wohnouti a samozřejmě též Duo Egon. O jejich kvalitách se nebudu dlouze rozepisovat, sluší se pouze připomenout, že playlist z Olmeca Tour vyndali kluci z kapes i tentokrát, baletní mistři opět zazářili a Wohnouti zahráli se slovy: "Tak jsme uplatili docenta Chocholouška tequilou." i jeden přídavek ve formě Banánů.

Z Bohnické léčebny jsem odplouvala na růžovém mráčku a stejně jako zástupy dalších plná dojmů a melodií v hlavě. Jediné, co mě trochu zamrzelo, bylo, že se neumím rozkrájet a nemohla jsem stihnout všechno. Ale to je prostě úděl festivalů a festivalových diváků.