Kittchen, Nový Jičín, 4. 5. 13foto: Libor GaliaKittchen našel díky svému dvornímu pomocníkovi Tomášovi Neuwerthovi (Nierika, Lu, Umakart) na severní Moravě místo zaslíbené. Do Kopřivnice, schovávající se ve stínu Štramberské trúby, se vrací rád a často, přičemž ve městě tatrovek a nedalekém, okresním Novém Jičíně již tradičně navléká svou tajuplnou kuchařskou masku nejen za účelem nahrávání, ale také koncertování. V rámci představování nové, prvomájové desky Radio tuto zvyklost dodržel i tentokrát a v sobotu 3. května zahrál v novojičínské Staré poště.
Intro komornímu večeru v komorní atmosféře obstarala Kittchenova milá (pst) – ille. Debutová deska tklivého indie popu je na spadnutí, a v hudbě oddané kavárničce tak vedle již známých písní z prvního EP zněly i písně nové, neoposlouchané. Textově a muzikálně přitažlivých, neokoukaných písničkářek je na trase Kopřivnice–Ústí nad Labem jako šafránu, proto nezbývá, než se na plnohodnotnou nahrávku ille těšit. Naživo to Olze Königové sluší, při osamělém hraní a doprovázení se na klavír je sympaticky (nepatrně) nesvá, a tedy uvěřitelná, posmutnělé civilní texty mají svůj vlastní svět, který se krásně poslouchá. Tak trochu česká Agnes Obel, která by i přes absenci andělských křídel na zádech (před půl rokem je jako předskokanka Umakartu v Olomouci měla) mohla za pár let vyrůst k Andělům. Nechme se překvapit.
Ille, Nový Jičín, 4. 5. 13foto: Libor GaliaSvůj svět má i postapokalyptický bloumavec Kittchen, specialista na kuchtění z ruchů ulice, nezaměnitelný písničkář a stále udivující úkaz české alternativy v jednom. „Dobrý den, my jsme Kittchen.“ Úvodní zdravice divákům dala tušit, že tajemný kuchař od Máchova jezera se s novou deskou již necítí jako jednotlivec, nýbrž jako (minimálně na koncertech) plnohodnotné duo s Tomášem Neuwerthem, který ve studiu pomohl Kittchenovi najít ucelenější a vrstevnatější tvář (samo sebou stále ukrytou v černé kuchařské masce).
Kittchen a Neuwerth spolu vystupují prakticky od počátků, kdy se celé, do detailu propracované hudební alter-ego s komiksovými a literárními přesahy rozhodli oživit na pódiu. Zdánlivě nereprodukovatelný lo-fi rachot kuchyňského náčiní z první desky naživo modifikují buď akustickým hávem, nebo elektronickými plochami a kudrlinkami, mnohdy se přidá živá baskytara, elektronické perkuse a doprovodný vokál Neuwerthova barytonu. Důležitým aspektem Kittchenových vystoupení je také doprovodná, příběhy textů doplňující a rozvíjející projekce, která umocňuje celou performanci, jež se snaží zaměstnat co nejvíce (s)myslů a být něčím více než jen „obyčejným“ koncertováním. To vše se potvrdilo i v Novém Jičíně.
Kittchen, Nový Jičín, 4. 5. 13foto: Libor GaliaKittchen si s Neuwerthem rozumí, výtečně se doplňují a výtečně se nechávají doplňovat publikem okolo nich. Textová hra s významy slov prosakuje do sémanticky rozverných proslovů mezi písněmi, kuchař si je svou hudební mystifikací očividně stále jistější a jeho sugestivní projev dodává koncertům na účinku. Je jedno, jestli zrovna drží v rukách kytaru, nebo třímá pouze mikrofon a vypráví někde na pomezí rapu a recitálu; jestli zpívá o beznadějném bytí v postapokalyptickém světě, či o ještě beznadějnějším pobytu v tom současném. V každém případě svou smyšlenou postavou žije jako Stanislavskij. A to je pro uvěřitelnost smyšleného snad nejdůležitější.
Kittchen naživo je něco jako oživlá pohádková bytost, kterou jsme jako děti milovali každý večer před spaním. Je to ztělesněná bludička ze stránek ošoupané knihy přeživší atomovou válku, která je uvězněná v neurčitém časoprostoru a permanentně pobíhá mezi chmurnou realitou s apokalyptickými vizemi a apokalypsou s reálnými vizemi. Je to důkaz, že česká scéna je progresivní, že je schopna nabídnout nepoznané dobrodružství a že je schopna přinést rozjímání – ať už se všemi smysly upřenými k vizuálně podmanivé show, či se zavřenýma očima pohroužený do sebe (jako se toho Kittchen snažil docílit při závěrečné a po všech trablech optimisticky vyznívající Bouřce). Fuga mundi.
