Electronic Beats, Praha, 14. 11. 08
19.11.2008 | Autor: Petr Bořuta | sekce: živě
Letos se mamutí akce Electronic Beats smrskla na menší výpravu do tří evropských měst. Reportáž z Vídně nabídl kolega Filip Drábek, teď je čas na mě, abych dokázal, že Red Snapper, Hercules and Love Affair, Róisín Murphy, The Orb a Mr. Oizo dovedli na pražském dílu série vytvořit velmi dobrou atmosféru.
Festival Electronic Beats se stejně jako minulý rok vtěsnal do velmi vkusně vyzdobeného prostoru Veletržního paláce. Krom českých zástupců, electropopových Cartonnage a DJské formace The Fakes, večer doopravdy začal až s Red Snapper. Britská čistě instrumentální kapela obsluhující kontrabas, bicí, kytaru a saxofon si uvězněna v jazzové formě leckdy dovolila nástřel do elektroniky. Pro vyvolání reakce nebylo třeba chodit daleko, acid jazz zahrne obojí. Red Snapper se ale rovněž jali složitěji kombinovat, takže s šarmem podali třeba ambient a funk, především pak v lehkém melodickém filmu skladeb nového alba Pale Blue Dot. Celkem Ali user-Friendly.
Hercules and Love Affair. Když Hercules, tak antika. Když antika, tak renesance. Když renesance, tak návrat. Když Hercules and Love Affair, tak návrat k disku. Sedmdesátky s příkrasami, ale bez vysokých podpatků. A když, tak jen jako vykrádání šatní skříně maminky (vždyť zpěvačka Nomi je vlastně transsexuál). Infantilní rozdováděnost stáhnutá do korzetu sublimujících basů není láskou na jednu noc. Protože když love affair, tak dlouhodobá, i když se syntetizátory třpytí. Disco 2008? Za pojmem se neskrývá Michal David, ale perfektní nátěr bez kocourů. Zato se skvělými vokály a vynikající dechovou sekcí.
Róisín Murphy = vábnička na davy? Nebylo k hnutí, takže asi ano. „Já se přišel podívat na ty její oblečky, na jednom koncertě nemá stejný!“ kdosi nadšeně praví. Opravdu se tu a tam jednalo spíš o snahu šokovat neuvěřitelnými módními kreacemi než hudebním projevem, který se několikrát úplně vytratil. Róisín ale ví, jak lascivním způsobem publikum vyprovokovat natolik, až jej bude mít zcela obmotané kolem prstu. Mám pocit, že pokud by blonďatá Irka na pódiu se svými dvěma doprovodnými vokalistkami jen tak stála, lidé by jí to stejně žrali. Ona ale předvedla dobrý electropop, disko motivy trochu navazující na vystoupení předešlé.
Dalo by se čekat, že The Orb své skladby při vystoupení posunou na tanečnější koleje, uchovali si však svoji poklidnější atmosféru. Legendárního Alexe Patersona, který je po dvacetiletou historii skupiny jediným stálým členem, doplnil třeba o generaci mladší a živelnější vokalista The Corprol, jehož pěvecké schopnosti zůstaly nepochopitelně téměř nevyužity. Jestli odzpíval dvě tři skladby, tak skoro přeháním, většinou spíš pobízel k tanci, tleskal, vztyčoval palce nahoru a docela připomínal takzvané zpěváky Gorillaz Soundsystem, kteří vystoupili na Electronic Beats ve Vídni a měli striktně úlohu povzbuzovačů. Živých vokálů si ale netřeba všímat, vždyť skladby The Orb jsou doprovázeny ústřižky rozhovorů, monologů a vyprávění, které atakují pozornost mnohem sugestivněji. Především pak v Little Fluffy Clouds, kde se zpěvačka Rickie Lee Jones v útržku interview neuvěřitelně podmanivým hlasem rozpovídává o tom, jaká byla oblaka v Arizoně za jejích mladých let. Jenže spíš než zklidnění smyslů, jaké se dá zažít při pozorování putujících obláčků po obloze, přinesla britská formace něco jiného. Vypálila světelnou energii. Ne nutně nespoutanou, spíš šlo o kontrolované vysílání měkkých záblesků chill-outu, dubu a černošské muziky. Ve výsledku vznikla vynikající hudební vize podivnými obyvateli zahuštěné vesmírné nekonečnosti.
Naprostá většina návštěvníků odešla ještě před třetí hodinou ranní, Mr. Oizo ve svém dvouhodinovém setu i tak prokázal, že je bavičem pro široké masy. Ed Banger je electro label a pod ním upsaný Quentin Dupieux předvedl jeho nejryzejší a nejzábavnější formu. Boys Noize, Daft Punk, SebastiAn, Uffie, Justice, samozřejmě samotné mistrovy skladby... a mohlo se jet až do pěti rána. Odvysíláním písně Nazis bych jej ale obvinil z propagace nacismu. Oizo beztak není budoucnost francouzského národa.
Pokud to nebylo dosud patrné, Electronic Beats byly stejně jako minulý rok velmi vydařenou akcí. Prostor, zvuk, vizualizace, vystupující – vše si může podat ruku, na vysvědčení mají jedničku.
Electronic Beats, Praha – Veletržní palác, 14. 11. 08
Letos se mamutí akce Electronic Beats smrskla na menší výpravu do tří evropských měst. Reportáž z Vídně nabídl kolega Filip Drábek, teď je čas na mě, abych dokázal, že Red Snapper, Hercules and Love Affair, Róisín Murphy, The Orb a Mr. Oizo dovedli na pražském dílu série vytvořit velmi dobrou atmosféru.
Festival Electronic Beats se stejně jako minulý rok vtěsnal do velmi vkusně vyzdobeného prostoru Veletržního paláce. Krom českých zástupců, electropopových Cartonnage a DJské formace The Fakes, večer doopravdy začal až s Red Snapper. Britská čistě instrumentální kapela obsluhující kontrabas, bicí, kytaru a saxofon si uvězněna v jazzové formě leckdy dovolila nástřel do elektroniky. Pro vyvolání reakce nebylo třeba chodit daleko, acid jazz zahrne obojí. Red Snapper se ale rovněž jali složitěji kombinovat, takže s šarmem podali třeba ambient a funk, především pak v lehkém melodickém filmu skladeb nového alba Pale Blue Dot. Celkem Ali user-Friendly.
Hercules and Love Affair. Když Hercules, tak antika. Když antika, tak renesance. Když renesance, tak návrat. Když Hercules and Love Affair, tak návrat k disku. Sedmdesátky s příkrasami, ale bez vysokých podpatků. A když, tak jen jako vykrádání šatní skříně maminky (vždyť zpěvačka Nomi je vlastně transsexuál). Infantilní rozdováděnost stáhnutá do korzetu sublimujících basů není láskou na jednu noc. Protože když love affair, tak dlouhodobá, i když se syntetizátory třpytí. Disco 2008? Za pojmem se neskrývá Michal David, ale perfektní nátěr bez kocourů. Zato se skvělými vokály a vynikající dechovou sekcí.
Róisín Murphy = vábnička na davy? Nebylo k hnutí, takže asi ano. „Já se přišel podívat na ty její oblečky, na jednom koncertě nemá stejný!“ kdosi nadšeně praví. Opravdu se tu a tam jednalo spíš o snahu šokovat neuvěřitelnými módními kreacemi než hudebním projevem, který se několikrát úplně vytratil. Róisín ale ví, jak lascivním způsobem publikum vyprovokovat natolik, až jej bude mít zcela obmotané kolem prstu. Mám pocit, že pokud by blonďatá Irka na pódiu se svými dvěma doprovodnými vokalistkami jen tak stála, lidé by jí to stejně žrali. Ona ale předvedla dobrý electropop, disko motivy trochu navazující na vystoupení předešlé.
Dalo by se čekat, že The Orb své skladby při vystoupení posunou na tanečnější koleje, uchovali si však svoji poklidnější atmosféru. Legendárního Alexe Patersona, který je po dvacetiletou historii skupiny jediným stálým členem, doplnil třeba o generaci mladší a živelnější vokalista The Corprol, jehož pěvecké schopnosti zůstaly nepochopitelně téměř nevyužity. Jestli odzpíval dvě tři skladby, tak skoro přeháním, většinou spíš pobízel k tanci, tleskal, vztyčoval palce nahoru a docela připomínal takzvané zpěváky Gorillaz Soundsystem, kteří vystoupili na Electronic Beats ve Vídni a měli striktně úlohu povzbuzovačů. Živých vokálů si ale netřeba všímat, vždyť skladby The Orb jsou doprovázeny ústřižky rozhovorů, monologů a vyprávění, které atakují pozornost mnohem sugestivněji. Především pak v Little Fluffy Clouds, kde se zpěvačka Rickie Lee Jones v útržku interview neuvěřitelně podmanivým hlasem rozpovídává o tom, jaká byla oblaka v Arizoně za jejích mladých let. Jenže spíš než zklidnění smyslů, jaké se dá zažít při pozorování putujících obláčků po obloze, přinesla britská formace něco jiného. Vypálila světelnou energii. Ne nutně nespoutanou, spíš šlo o kontrolované vysílání měkkých záblesků chill-outu, dubu a černošské muziky. Ve výsledku vznikla vynikající hudební vize podivnými obyvateli zahuštěné vesmírné nekonečnosti.
Naprostá většina návštěvníků odešla ještě před třetí hodinou ranní, Mr. Oizo ve svém dvouhodinovém setu i tak prokázal, že je bavičem pro široké masy. Ed Banger je electro label a pod ním upsaný Quentin Dupieux předvedl jeho nejryzejší a nejzábavnější formu. Boys Noize, Daft Punk, SebastiAn, Uffie, Justice, samozřejmě samotné mistrovy skladby... a mohlo se jet až do pěti rána. Odvysíláním písně Nazis bych jej ale obvinil z propagace nacismu. Oizo beztak není budoucnost francouzského národa.
Pokud to nebylo dosud patrné, Electronic Beats byly stejně jako minulý rok velmi vydařenou akcí. Prostor, zvuk, vizualizace, vystupující – vše si může podat ruku, na vysvědčení mají jedničku.
Electronic Beats, Praha – Veletržní palác, 14. 11. 08
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/Electronic-Beats-Praha-14-11-08~19~listopad~2008/
Komentáře
&;
