28.8.2013 | Autor: Lukáš Nevola

Play On/Sony Music (52:15)
Francouzská písničkářka Isabelle Geffroy alias Zaz podnikla se svou bezejmennou prvotinou doslova frontální nástup. Vytěžila totiž maximum z energického a šťavnatého moderního šansonu i vkusného, ale rozverně neusedlého popu. Kdo by chtěl vytahovat v poslední době čím dál častější slovíčko „retro“, u Zaz by s ním neobstál, anebo přinejmenším nevystačil. Letos v létě dozrál čas pro druhé řadové album Recto Verso.

Výsledek působí vlastně logicky - úspěch bylo třeba potvrdit, a tak se lehce rozostřily hrany a rozšířila cílová skupina. Nadšený fanoušek debutu může být lehce zklamán rozmělněním rukopisu (zajímavě v této souvislosti působí zjištění, že Zaz jako autorka v podstatě vyklidila pole) a interpretka, která vlétla na scénu s image o kousek mladší Pink s hlasovými geny Edith Piaf, místy koketuje téměř s polohami stavěnými spíše pro Céline Dion (zkuste si pustit Si). Ovšem pozor - špatná hudba to v žádném případě není. Zaz i tentokrát vyprodukovala cosi víc než jen obyčejný pop, kousek z hvězdné patiny debutu ovšem oprýskal.

Zlatý hřeb: Toujours
Zní to jako: moderní šanson o krůček vstříc masám

Body: