30.9.2004 | Autor: Jaroslav Špulák

Nonesuch Records (67:30)
Důvěru v páté album (nepočítám-li dvě desky s Billy Braggem) americké party Wilco vzbuzuje už zajímavý obal s kresbami Gladys Nilsson. Autor převážné části muziky na něm Jeff Tweedy nabízí písně s přemýšlivými texty, které nemusí okamžitě chytit u srdce, ale pokud se trefí do nálady, má se posluchač na co těšit. Tedy pokud je zrovna zvědavý na Tweedova dlouhá, zvukově pozoruhodná špinavá kytarová sóla a střídání atmosféry v místy až nekonečně natahovaných skladbách (At Least That´s What You Said). Přestože se při povrchním poslechu může zdát, že se na desce po hudební stránce zase tolik neděje, je dostatečně pestrá, nikoli však přeplácaná. Přináší změny temp i náznaky rozmáchlých melodií (Hell Is Chrome), elektronické experimenty v tanečně laděné Spiders (Kidsmoke), křehké téměř folkové písničkářství (Muzzle Of Bees) stejně jako výrazný kytarový riff v I´m A Wheel či housle hostující Karen Waltuch a vzletný klavír v Hummingbird. A věci jako nenápadně gradující skladbu Handshake Drugs končící po jemném úvodu kytarovým vazbením nemá cenu popisovat, to si prostě musíte poslechnout.



Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/09