26.3.2002 | Autor: Petr Korál

Clovekrec (45:32)
Pardubická Volnost není zajímavá jen tím, že v ní basové struny 'opracovává' jeden náš redakční kolega (který si ovšem nepřeje být jmenován) nebo že jde svým způsobem o volné (sic!) pokračování někdejšího Anachroniku, svého času jedné z nejpozoruhodnějších - a nejnedoceněnějších - formací u nás.

Časy anachronikovského heavy-alternative-art-thrashe jsou však dávno pryč. I komplikované, leč nesmírně osobité a podnětné myšlenkové konstrukce v abstraktních textech. Volnostje vůči posluchači daleko vstřícnější, aniž by mu ovšem trapně nadbíhala nějakou primitivností či špatně skrývanou prvoplánovostí. Jednotlivé písně si zajímavě pohrávají s vícevýznamovými slovními obrazy a vůbec poměrně rafinovanými způsoby vyjádření v našem rodném jazyce - a hudebně? Řečeno s Petrem Fialou, na první pohled či spíše poslech 'nic složitýho', vlastně celkem normální kytarové rockové písničky. A přesto... přesto je v nich něco navíc. Něco, co tady není dvakrát zvykem, zejména časté překvapivé narušení běžné stavby sloka-refrén-sloka-refrén-mezihra-refrén (a podobně), řada relativně nenápadných či vyloženě 'podprahových' muzikantských fórků atd. A přitom 'po papuli' nedostává ani příjemná melodická přítulnost, o čemž vás minimálně skladby Austrálie, Okolo Slunce, Tajný díry, Brundibár a Kolem horký kaše & syrovýho masa musí přesvědčit.

'Objeví' Volnost posluchači, případně nějaká větší gramofirma, stejně jako před časem jejich pardubické kolegy vypsanou fiXu a Ready Kirken?



Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03