4.4.2012 | Autor: Michal Husák

Universal (49:56)
Van Halen jsou po nekonečných letech zpátky a nepokrytě těží z podstaty. Zhrzený Sammy Hagar nejspíš ví, co říká, když už léta vykládá, jak se kreativně i jinak vyhořelí bratři pustí do práce jedině díky vidině tučné odměny. Což dokreslují okolnosti, za jakých vyhodili basáka Michaela Anthonyho na úkor mladého Wolfganga Van Halena.

Zasvěcení fanoušci zase zaplavují diskusní fóra analýzami, podle kterých pochází přinejmenším podstatná část „nového“ materiálu už z dávných 70. let, ještě z demáčů před podpisem první velké vydavatelské smlouvy... A samotná hudba bez mytologie a předsudků? Skalní příznivci nebudou zklamaní.

Album sice nepochopitelně nabízí na začátku to nejslabší (singl Tattoo se rychle opouslouchá, You and Your Blues zní jako zdechlí Aerosmith), od čtyřky China Town ale exploduje zemitá a hlavně patřičně svižná hard ‘n’ heavy jízda s bluesovou esencí a příchutí boogie feelingu.


Kdo se chce bavit a ne hledat mouchy, v podstatě až do konce už nenajde zásadnější propady. Sice je z toho cítit účelová snaha co nejzřetelněji navázat na první desky (harmonické postupy, kytarové figury na úvod skladeb), David Lee Roth tu a tam jakoby pocitově zpíval něco jiného než hraje kapela, některé songy fungují trochu moc na sílu a mechanicky.

Energie starých dobrých časů přesto problikává. Zkrátka vedle rozverně šťavnatých kuřat Chickenfoot působí obnovení Van Halen jako trochu vypelichaná slepice s tuhnoucím masem, to ale vůbec nevylučuje, že pořád dokáže pěkně zostra klovnout.

Zlatý hřeb: China Town
Zní to jako: prostě tradiční Van Halen

Body: