12.4.2002 | Autor: Petr Korál

Česká hudba/NE a NE Records (47:40)
Můžete si klidně myslet, že natočit znovu staré, osvědčené hitovky je strašně jednoduchá a v podstatě zaručená cesta k úspěchu (ostatně prodejnost Zlatýho Vaška tomu odpovídá). Přesto je dobře, že Václav Neckář toto album natočil. Na rozdíl do svého momentálně bohužel dost tristního fyzického zevnějšku (pozor - to neuvádím se škodolibým úsměvem, ale opravdu je mi Václava docela líto) totiž dokázal, že hlasově nestárne téměř vůbec a že někdejší jiskru dokáže většinou vykřesat i dnes. A že řeči o umělecké mrtvole nejsou příliš spravedlivé, pokud ne vysloveně přitroublé a rádobysilácké.Já bych s tím ukládáním do hrobu rozhodně ještě počkal... Lze se spíš ptát, v čem jsou nové aranže čtrnácti Neckářových letitých šlágrů (měl je na starosti zpěvákův bratr Jan a na nahrávce se výrazně podepsal i kytarista Ota Petřina) skutečně nové. Vycházejí evidentně z původních předloh, a tak jediný stěžejní posun je pochopitelně v lepším a modernějším zvuku.

Ale budiž. Vždyť Stín katedrál, Dr. Dam di Dam, Lékořice, Mademoiselle Giselle, Nautilus, Dobrá zpráva či většina zde přítomných 'vypůjčených' zahraničních hitů (Massachusetts, Ša-la-la-la-li, Svatovítský chrám, Čaroděj dobroděj a zejména Víla neboli Cecilia Paula Simona) jsou doopravdy pěkné, dnes de facto už naprosto 'nezpochybnitelné' písničky a mítje takhle pohromadě není nic proti ničemu.

Mimochodem, víte o tom, že píseň Spěchám (v originále No Time) Neckářovi kdysi věnoval tehdy nepříliš známý švédský autor, z něhož se posléze stala jedna z historicky nejvýznamnějších postav světového hudebního šoubyznysu? Jmenovalse Bj"rn Ulvaeus a 'jeho' ABBA tenkrát, mám pocit, ještě ani neexistovala...




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/04