12.12.2006 | Autor: Petr Korál

Sony BMG (45:40)
Vlasta Horváth i na svém druhém albu předkládá v podstatě neškodný pop rock, který neuráží (až na vyslovené plytkosti Neumí lhát a Jsou), ale bohužel ani “nepoškrábe” – nemá totiž čím. Většině Horváthových písní navíc scházejí silnější melodické linky: výjimkou jsou tak trochu bryanadamsovský kousek Zoufale sám a skladba Kde umírají, kterou však zpěvák přebral ze zahraničního katalogu. Negativem jsou opět i obsahově dost vyprázdněné romantizující texty, což se kupodivu týká i příspěvků Pavly Milcové. Přesto je snímek Do peří nefoukej... lepší počin než loňská sterilně znějící Horváthova prvotina Místo zázraků. Na každý pád jsem přesvědčen, že mu svědčí především ostřejší bigboš, který se tady ovšem nalézá jen v náznacích. Ty nicméně vzbuzují naději...

Zlatý hřeb: Kde umírají
Zní to jako: pořád příliš opatrná deska nesporně talentovaného zpěváka



Body: