18.12.2001 | Autor: Alex Švamberk

BMG (46:25)
Věra Bílá se jako pravidelná účastnice Womadu zařadila do širší špičky dnešní world music. Třetí album Rovava její pozici plně potvrzuje. Věra Bílá je především skvělá zpěvačka s přesvědčivým projevem. Nechybí ji naléhavost - ta ale nikdy nikdy není přehnaná, protože Bílá nesklouzává do křečovitosti, nesnaží se být za každou cenu expresivní, aby jí někdo nemohl vytknout, že se zpronevěřila kořenům. Nechává svůj hlas přirozeně plynout, přesto se v dokáže zarýt, jako v úvodu Lol'i rokla, pod kůži. Bílá se nezříká kořenů, což je jasně patrné v závěrečné písni U Kašete, kterou nazpívala doma v kuchyni za doprovodu klasických nástrojů - houslí, kontrabasu a cimbálu, na které hrála rodina Giňova. Skupina Kale ovšem dává přednost kytarám a doprovodu baskytary. Z tradic sice vychází Lol'i rokla, jíž stejně jako Kaj o roma nebo Acalarku korunují housle - ať už v rukou Zdeňka Sarky Dvořáka nebo Jiřího Gini. Obohacují je ovšem o další prvky. V svižném Čoripnaha Rovibnaha jsou patrné postupy flamenka, zatímco uhlazená titulní skladba se syntezátorem se blíží až jazzrocku a Pre Orica s jazzovým pianem má vysloveně latinský nádech.

Kale nestaví jen na expresivitě - byť ta sálá z živých vystoupení, jejichž atmosféru přibližuje živá Acalarka - ale dokáží si vyhrát s náladou. Nezapomínají na drobné vyhrávky, takže jejich doprovodje nebývale pestrý. Kale však obstojí i bez své hvězdy, což ukazuje jak titulní píseň tak Upre pre ma užarel, kde se zpěvu zhostili Jan Dužda a Emil Pupa Miko.

Věra Bílá je v současnosti takovou hvězdou, že se na jejím albu v písni Amen objevuje pohostinsky nejen polská židovská zpěvačka Kayah, ale také Chico z Gypsi Kings. Svižný song s výraznými prvky flamenka však je až příliš velkým slepencem, který ukazuje, že proklamovaná nadnárodnost vede ke ztrátě osobitosti.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12