11.1.2002 | Autor: Petr Korál

1K Records (42:26)
Liberečtí V.A.R. neporušili tradici a s novou deskou přišli opět po třech letech od vydání té předchozí. Rozdvojen... jeuž čtvrtou v pořadí.

Původně ryze thrashová pětice na minulém albu Pod vodou poněkud ubrala na rychlosti a zapustila svůj výraz do 'staré' hardrockové materie. A fungovalo to. Na letošním CDse překvapivě opět vrací k (thrash)metalovějšímu - rozuměj mj. opět o něco svižnějšímu - projevu, aniž by se však vzdala náramné, takřka sabbathovské hutnosti. A to je dobře, protože takhle V.A.R. znějí dosud možná nejosobitěji za celou svoji dvanáctiletou existenci. Poznáte je ovšem už podle nezaměnitelného, zvláštně chrčivého (ale pozor - žádný death metal, nýbrž naprostá srozumitelnost!) zpěvu Pavla 'Beruna' Bergera.

Když pominu některé až klišovitě jednoznačné texty, jež nikdy nepatřily k silné stránce tvorby V.A.R. (např. úporná vzdorovitost v Našeptávačích vzbuzuje úsměv), mám pocit, že soubor natočil své doposud nejlepší album. Tvrdé, nápadité, přesvědčivé, navíc v parádním zvukovém provedení (studio Miloše Doda Doležala), originálním papírovém obalu a vyšperkované znovu vzpomínkou na staré dobré Extempore. Minule si tihle Severočeši přizpůsobili svému cítění Maděru (původně od Dr. Feelgood), což posléze mimochodem učinil i TÍrr, tentokrát se zhostili úpravy ryčné punkovky Den co den, již si Chadima kdysi vypůjčil od Generation X.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12